Je to každoroční vánoční klasika: stromek, dárky, ryba nebo řízek s bramborovým salátem, koledy a v televizi pohádka. A právě příběhy se šťastným koncem stojí mimo jiné na základech, které mohou podkopat vztah k penězům a byznysu. Jen se zamyslete: jak jsou v pohádkách nejčastěji znázorňováni bohatí lidé? V dobrém světle to není.
Panovník, ať už král, nebo kníže, je obvykle špatný či neschopný a ostatní s ním zametají. Příkladem budiž Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou, Princezna ze mlejna, Byl jednou jeden král nebo S čerty nejsou žerty.
Poslední zmíněný film ostatně ukazuje, že jen vladařem to nekončí. Princ, který vyhlašuje válku, je evidentně jen bohatý prosťáček, rádce a kaprál jsou pak proradní lidé na vysokých místech. A ani starší princezna, které jde o peníze, není etalonem dobroty.
Feudál bývá kladným hrdinou jen za předpokladu, kdy pracuje rukama nebo má alespoň jinak blízko k lidu. Například král Miroslav si v Pyšné princezně střihl u sousedů zahradničení, princ Bajaja nastoupí u dvora jako šašek a princ v podání Václava Neckáře v Šíleně smutné princezně aspoň nedbá na nošení koruny a myslí na lidi (na rozdíl od králů, kterými manipulují jejich rádci).
Ostatně vládnout se nikomu z dobráků nechce, a když už musí, berou to spíše jako z nouze ctnost. Hloupý Honza se vrací domů, statečný kovář v podání Pavla Kříže se sice králem stane, ale radši je u výhně a kovadliny a pracuje jako prostý člověk.
Jinak nejde jen o šlechtu. Z pohádek vycházejí špatně i podnikatelé. V Obušku, z pytle ven! je negativní postavou hostinský, v Dařbujánovi a Pandrholovi pak velkostatkář v podání Rudolfa Hrušínského. Příklad jde najít také v Anděl Páně 2, kde Boleslav Polívka hraje vydřidušského majitele krejčovské dílny.
Důvod, proč takto pohádky vyznívají, hledejme v padesátých letech minulého století. Tehdy komunistický režim položil základy toho, podle jakých šablon se pohádky tvoří. Cílem bylo skrze dětské příběhy zasadit do společnosti vědomí, co je špatné a co ne.
Ostatně v Pyšné princezně (která vyšla ve stejný rok, kdy se odehrál vykonstruovaný soudní proces s Rudolfem Slánským) mimo jiné zazní „… a kdo s námi nezpívá, ten už umře zaživa“ nebo „co překáží naší práci, ať se bez milosti kácí!“
Zatímco až takhle silná propaganda v pohádkách časem vymizela, nastavené zobrazování postav se udrželo a zarylo natolik pod kůži, že se z toho vycházelo i po revoluci.
Samozřejmě pohádky samotné už měly z minulosti nějakou podobu, ta se ale dá vždy upravit. Například v Pyšné princezně jsou oproti originálu Boženy Němcové navíc tři rádci škodící království a samotný král není v knize takový „ňouma“.
Stejně jako pohádky, i tento text bude mít dobrý konec. A byť příběhy pro děti formovali zaměstnanci totalitního ministerstva informací, lze v nich s trochou představivosti najít také poučení vhodná pro byznys.
Nebojsa nebo statečný kovář ukazují, že pro zdárné dosažení svého cíle je třeba spoléhat v prvé řadě hlavně na sebe. Kolegové to totiž mohou nečekaně zabalit a vy aspoň nebudete tolik zaskočení.
Na druhou stranu, dělat vše sólo taky není nejlepší – nikdo neumí všechno. Proto se nebojte spolupráce, pokud je úkol nad vaše síly. Bez toho by Ondřej Vetchý coby čert nikdy nedostal do pekla Dorotu Máchalovou, kaprála ani rádce a Vladimír Dlouhý by nejspíš padl ve válce, než že by si bral princeznu.
Je proto vhodné nepodcenit networking a mít zvládnuté takzvané soft skills, jako je empatie a naslouchání. Příkladem toho je Jiřík ze Zlatovlásky, který si díky těmto schopnostem získal zvířecí pomocníky, na které pak mohl delegovat obtížnou práci.
Síť kontaktů zachránila také prince Velena, který by bez švagrů (bratrů Večernice) jen těžko porazil zlého čaroděje Mrakomora.
Obušku, z pytle ven! zase ukazuje, jak je nutné si chránit know-how a nesdělovat jej neznámým lidem jako chudý muzikant (jenž kvůli tomu přišel o své cash-flow v podobě oslíka). Z pohádkových čertů si lze vzít poučení při hledání investorů: ne každý, kdo vám chce pomoci, je ten vhodný.
V rodinném podnikání je pak potřeba myslet na to, že další generace nemusí pokračovat ve vašich stopách a může se pustit do zcela jiné byznysové oblasti. Ostatně o efektu Lotrando se mluvilo i na říjnové konferenci Lepší Česko pořádané Forbesem.
Příkladů by šlo najít jistě více. Nakonec ale stejně stačí si prostě jen užít sváteční sledování pohádek. Tak příjemnou zábavu!
