Budoucnost se pomalu vkrádá do všech oblastí a výjimkou nebude ani stavebnictví, které se stále drží postupů starých staletí, ba tisíciletí: party zedníků by i na vaší stavbě už brzy mohl nahradit robot. Zároveň to ale neznamená, že by lidé přicházeli o práci.
Ve zdánlivém protimluvu se totiž skrývá zpráva o stavu stavebnictví v Česku. „Zedníků a řemeslníků chybí tolik, že tohle bude spíš cesta, jak vůbec stavět,“ vysvětluje Kamil Jeřábek, CEO českého Wienerbergeru, největšího výrobce pálených cihel a střešních tašek v zemi.
Firma měla loni čistý obrat téměř 4,5 miliardy a zisk po zdanění 785 milionů korun. Rok 2022 i pro Wienerberger změnil mnoho, hlavně rapidním nárůstem cen energií. Přesto Jeřábek říká: „Díky tomu, že ceny vystoupaly, bude náš obratový výsledek lepší. Výši zisku vzhledem k tomu, že jsme společnost kotovaná na burze, zatím komentovat nemůžu. Ale v zisku budeme.“
V rozhovoru pro Forbes mluví o tom, zda končí stavební boom, jak musí a zároveň chce Winerberger zezelenat a co všechno už v dohledné budoucnosti zastanou na stavbě roboti.
Jaký rok máte za sebou?
Některé projekty ještě dobíhají, ale celkově ho hodnotíme jako dobrý. Díky tomu, že máme dlouhodobě strategicky nakupované energie, nedopadla na nás krize v takové míře. Máme nakoupeno i pro příští rok; samozřejmě ne v plném rozsahu, ale částečně ano, což nám kryje část nárůstu cen. Spolu s tím, jak obrovsky vyrostla poptávka a tím pádem i ceny, to tvoří základ našeho černého čísla, které letos očekáváme.
K energiím se dostaneme, ale jak se vlastně teď v Česku staví?
Od konce srpna vnímáme ochlazení trhu, do té doby trh opravdu jel a poptávka významně převyšovala nabídku. Podle našich kalkulací materiálů na přelomu srpna a září došlo k propadu o 20 až 30 procent, ale z pohledu vývoje do dalších měsíců to vypadá, že se už situace stabilizovala.
Náklady vám meziročně vyrostly o desítky procent. To hnalo ceny zásadně nahoru?
Cenotvorba je u nás poměrně sofistikovaná záležitost. Sestává i z pozice našich produktů na trhu, aby odpovídala jejich kvalitě, technickým parametrům. Marže není závislá čistě na výrobních nákladech, ale i na tom, kolik je zákazník ochotný zaplatit za kvalitu. Do budoucna k tomu přibude stoprocentně i uhlíková stopa a recyklovatelnost. No a hlavně v okamžiku, kdy tu byl obrovský převis poptávky, docházelo k tomu, že cena mohla růst rychleji, než by odpovídalo růstu výrobních nákladů.
Určitě jste proto slyšel výtky, že výrobci stavebnin ceny „napálili“…
Tak ale funguje trh. Kdybychom nezvedali ceny, tak by zřejmě naše lidi z důvodu obrovského přetížení odvezli na léčení. Obrovský převis poptávky neubrzdíte ničím jiným, než že proti tomu postavíte cenu. Díky tomu jsme mohli příjem objednávek v dané době zastabilizovat, když jsme předtím museli pro určitý typ výrobků objednávky úplně zastavit.
Štve vás to? Že by lidé kupovali ještě víc a není co?
Samozřejmě. Ale hodně to souvisí s tím, že po krizi let 2008 a 2009 jsme v Česku zavřeli pět výrobních závodů a trh přišel o určitou kapacitu, kterou by býval byl letos i loni využil. Bavíme se o tom i s politiky: kdyby tu byla jasná státní politika podpory výstavby bydlení, mohlo by to působit anticyklicky. V okamžiku, kdy jde trh nahoru, by se podpora státu snížila, v okamžiku, kdy jde dolů, naopak zvýšila.
Tím pádem by se zamezilo obrovským nárůstům a propadům, dostalo by to stabilitu, a to je pak i pro výrobce snadnější plánovat dlouhodobě. Když to ulítne jako teď, kapacity chybí, když poptávka opadne, tak co s výrobními kapacitami?
Jasná koncepce je potřeba. Česko ročně staví 35 tisíc bytových jednotek, když je dobře, v Rakousku se staví 50 až 60 tisíc bytů ročně. To jednak vede k tomu, že se snižuje celkově cena bytů, protože jich je dostatek, a taky to dodává stabilitu do trhu celkově.
Množství rekonstrukcí vidíte v Česku v každé vesnici. Nastartovala tenhle vývoj pandemie?
My tomu takhle rozumíme. V okamžiku, kdy přišla pandemie, lidi zůstali doma a rozhlíželi se po tom, co by mohli na svém domě ještě udělat. U nás je to nejvíc vidět na střešní krytině, u níž objem trhu tvoří daleko víc rekonstrukce než novostavby.
V okamžiku, kdy vám teče do domu, je střecha otázka statisíců, nový dům už otázka milionů. Statisíce lze dát většinou dohromady, miliony bez půjčky v naprosté většině případů ne. Je potřeba hypotéka a vzhledem k tomu, jak drahé teď jsou, očekáváme v příštím roce pokles v novostavbách. Tím pádem zřejmě i menší tlak na cihly, zato u střešní krytiny kvůli rekonstrukcím pokles tak velký nebude.
Jak moc se tedy v Česku nyní staví?
Na kalkulacích a vydaných stavebních povoleních vidíme, že zájem o výstavbu je, ale z počtu hypoték je zároveň jasné, že v tuhle chvíli na výstavbu nejsou peníze. „Zásobník akcí“ na to, že se v budoucnu bude stavět, ovšem zůstává.
Stavební boom tedy nekončí, jen si dává pauzu?
Jsme přesvědčení o tom, že příští rok přijde určitá korekce, trh půjde dolů, ale pak se zase nastartuje – jakmile se jen trochu sníží úrokové sazby a zklidní se celková situace s inflací.
Další neznámou jsou energie. Zásadní věc, lze vyrábět cihly bez plynu?
Že bychom si řekli, že od roku 2023 jedeme na něco jiného, to nejde. V dlouhodobějším horizontu se ale touhle myšlenkou zabýváme. Mezi cestami, s nimiž bychom mohli počítat, je například vodík nebo elektrická energie, ale tam zatím chybí infrastruktura. Přemýšlíme, jakým způsobem to do budoucna uchopit.
Krátkodobým řešením na příští zimu je, že investujeme do toho, abychom byli v určité míře nezávislí na dodávkách plynu z trubek, na třech výrobních závodech budeme investovat do LNG tanků. Ale to neměníte suroviny, jen dovezete plyn zkapalněný a pustíte ho do trubek, do technologie, kterou dneska máme.
Nemálo českých výrobců přechází na lehké topné oleje, bylo by to reálné u vás?
Asi ano, ale jednak je to spojené se změnou technologie a hlavně to neodpovídá celkové strategii do budoucna. Lehké topné oleje zanechávají vyšší uhlíkovou stopu a tím pádem to pro nás není řešení. Vzali jsme závazky vyplývající z Green Dealu jako směr, kterým naše firma jde, špinavá řešení pro nás nejsou akceptovatelná.
Tohle všechno je pro český průmysl zásadní téma. Platí už, že přechod tímto směrem není volba, ale nutnost?
Nebereme to jen tak, že musíme, my i chceme. Vnímáme v tom příležitost. I když se to v Česku tolik nediskutuje a není to téma, které by prostoupilo celou společností, snižování CO2 je směr, kterým Evropa jde, ať si Češi myslí, co chtějí. Kdo se tomu nepřizpůsobí a nestanoví strategii firmy tak, aby naplňoval závazky, cíle a směry, které kontinent udává, bude to mít do budoucna jenom složitější.
Tušíte, proč to Češi tolik neřeší?
Může to souviset i s tím, že od dob bývalého pana prezidenta se tato témata moc neakcentovala. Jen si vzpomeňte: Modrá, ne zelená planeta… Tento způsob myšlení lidem, kteří by to chtěli promýšlet a diskutovat o tom, znemožňoval hledat svoji cestu a svoji strategii. Ani dnešní politici o tom pořád nemluví jako o nutnosti, a když se o něčem nemluví, společenské klima se měnit nemůže.
U nás nejde jen o impulz ze strany centrály, i v rámci top managementu jsme tu ve velké shodě v tom, že tahle témata řešit chceme. Propojují se s tím, co děláme: bereme z přírody materiál na výrobu zdravých stavebních materiálů, které slouží lidem, ale také chceme dát přírodě něco zpět. Ochranu, zlepšení, regeneraci.
Jak blízko, či daleko je ve stavebninách cirkularita?
Už dnes máme závazek, že sto procent našich nově uváděných výrobků bude stoprocentně recyklovatelných. Jak budou použitelné, to je předmětem vývoje a výzkumu. Když to zjednoduším, stavební suť lze zpracovat, pomlít a udělat z ní třeba zdicí materiál. Dalším využitím cihlového materiálu jako recyklátu je například absorpční vrstva pro vlhkost v zelených střechách. Ale i to je jen jedna část, další je snižování uhlíkové stopy v rámci výrobního procesu.
Je součástí této proměny i nutnost vysokých investic?
Tím se vracíme k tomu, proč téma v české společnosti tolik nerezonuje. V Evropské unii jsou peníze, které by se daly využít, existuje modernizační fond, peníze právě pro investice do těchto směrů. Uvidíme, jak to politici dokážou prosadit, abychom se k těmto penězům jako Česko dostali. Když v tomhle vývoji zaspíme, nebudeme konkurenceschopní. Prostě nebudeme.
Ale já věřím, že to politici začínají chápat, velké firmy typu ČEZ a dalších gigantů to začínají brát vážně. Takže se k tomu nakonec dostaneme, i když se zpožděním.
Jak těžké je nepodlehnout extrémům?
Je to komplexní věc a to, když mám klapky na očích a jedu si jen to svoje, vždycky nadělá paseku. Svět doteď tak fungoval, každý chtěl jen svůj zisk. ESG (společensky odpovědné podnikání, pozn. redakce) je u nás synonymem pro snižování uhlíkové stopy, ale téma je mnohem širší. Já to vnímám spíš jako otevření prostoru k diskusi, jak chránit přírodu. Přístupem kočárových koní jsme přírodu fakt zhuntovali.
Co může být řešením?
Wienerberger je třeba vlastníkem několika set hektarů zemědělské půdy. Při privatizaci cihelen v 90. letech k nim patřily pachty s dobývacím prostorem pro hlínu, zpravidla zemědělské. Mluví se o tom a některé vědecké studie to potvrzují, že uhlík lze snižovat nejen v rámci výroby, ale lze ho i vázat v půdě. To chceme podpořit a hledáme v rámci pachtýřů na našich pozemcích ty, kdo chtějí jít cestou regenerativního zemědělství.
To vypadá jak?
Je to složitá věc, ale jedním z bodů je třeba to, že se neorá, sází se meziplodiny, ty se nezaorají, a vysadí se do nich další plodina. Ano, výnosy jsou menší, ale taky méně hnojíte, méně vyjíždíte do pole, spotřebujete méně nafty a tak dále – propad výnosu tedy není tak velký, jak by se na první pohled mohlo zdát.
A hlavně v takové půdě bují život. Jestliže se bavíme o snaze podporovat biodiverzitu na planetě, takto vzniká. A může to být zároveň jedna z příležitostí, jak průmysl úplně netlačit do kouta. I po všech redukcích, které chceme dělat, totiž nějaká uhlíková stopa zbude, tohle může být cesta k úplnému vynulování.
V obecné rovině, co dnes podle vás má dělat CEO takto velké firmy v tak nejisté době?
Jsem přesvědčený, že pokles, který vyhlížíme na příští rok, jako firma zvládneme, a to s našimi zaměstnanci. Celková situace bude záležet na tom, jakým způsobem dopadne konflikt na Ukrajině, spolu se bavíme den poté, co přišla zpráva o raketách v Polsku… Situace je hrozně nejistá, nestabilní. Pro nás je proto důležité zůstat stabilním partnerem a firmu budovat tak, aby byla přes svoji velikost flexibilní, schopná rychle reagovat na měnící se podmínky. Je totiž jisté, že svět a okolnosti, ve kterých se pohybujeme, se měnit budou.
Jak se ale flexibilita učí?
Dobrá otázka. Vnímám to tak, že top management musí jít příkladem. Že když ke mně dojde negativní informace, nezhroutím se a budu si vědět rady. Celá flexibilita je totiž o hledání řešení: problém je příležitost a my hledáme, jak ho vyřešit.
My jako velký prostor pro zlepšení vnímáme lepší práci se středním managementem. Aby informace ze strategické úrovně mohly co nejrychleji propadnout ke všem ve firmě, aby věděli, jak je kormidlo nastavené, kterým směrem plujeme, a že ho držíme v rukou. Když se nám podaří dostat to dolů přes střední management až k lidem, věřím, že to firmu učiní flexibilnější.
A taky jde o to pomáhat zaměstnancům, aby jejich kvalita života rostla, aby se se společností mohli srůst. Protože jenom v takovém prostředí, a to jsme zpátky u flexibility, jsou lidi schopní přemýšlet, jak zlepšovat každé jedno místo, na němž pracují, jak přinést nějakou přidanou hodnotu v tom, co dělám, nesoustředit se jen na mechanické opakování rutiny. I to je odpověď na měnící se prostředí.
Rutinní práci stejně lidi už brzy dělat nebudou, ne?
Je potřeba říct, že chybí zedníci, řemeslníci, není to tak, že stroje budou tyto profese vytěsňovat – jen budou nahrazovat místa, která jimi nebudou obsazená. Proto se neobávám, že by lidi přicházeli o práci. Ale ano, rutinní práce bude nahrazena robotickou, automatickou. Lidem bude dán jiný typ práce.
Vás tahle robotizace čeká brzy, že?
Společně s ČVUT a startupem KM Robotics vyvíjíme stavebního robota, který nahradí pětičlennou partu zedníků. Aby fungoval, vznikne pozice operátora, který bude robota na stavbě usměrňovat a pomáhat mu, aby svoji úlohu zvládl – tam přesně vidíte posun od manuální, rutinní a těžké práce k tomu, že bude člověk s tabletem programovat stroj. V tom vidím velký vývoj ve stavebnictví.
O němž se mimochodem říká, že ho robotizace zasáhne zásadně…
Je určitě pravda, že potenciál je obrovský, vždyť se vlastně pořád staví tak jako před tisíci lety. Vezme se zdicí materiál, někam se přesune a dá na sebe, nějak se spojí. V tom se stavebnictví má kam posunout.
Váš robot už staví?
Staví, staví! Jsme přesvědčení, že bychom měli mít v polovině příštího roku výrobní prototyp, a chceme ho nasadit na dva tři projekty, abychom ho otestovali na reálné stavbě. Na to bude navazovat projekt, jehož prostřednictvím bychom tyto roboty vyráběli.
Je v jejich případě důležitější spíš finanční, či mentální investice?
Obojí. Finančně jde o řád desítek milionů korun. Já si myslím, že ten, kdo přemýšlí směrem do budoucna, se ani nepotřebuje mentálně měnit, naopak vidí, že tohle je přirozené a potřebné – víte, že něco takového musí nastat. Kdo se zastavil na tom, jak se to dělalo padesát let zpátky, ten mentální změnu potřebuje.
Co se ale bude muset mentálně změnit určitě, je naučit stavební firmy se strojem pracovat. Ony ovšem kvůli nedostatku řemesel budou rády. Když to s nimi diskutujeme a děláme si průzkumy, zájem o stroj tohohle typu bude opravdu veliký.
A co dál? Bude pro robota třeba střecha těžší než zeď?
Určitě. Pro tuhle chvíli bude robot použitelný na výstavbu zdí a ještě zdí určitého typu. Na trhu by se i takových mělo umístit několik desítek. Vývojových větví, kam to všude může jít, je celá řada, i když máte pravdu, že třeba střechy nyní nejsou úplně unifikované a jsou na nich náročné detaily, to by pro takového robota momentálně zatím nebylo. Ani si to v horizontu tří pěti let nedovedu představit.
V delším horizontu třeba střešní krytinu obstará dron?
Kdybychom se dívali hodně do budoucnosti, tak asi ano. Ale hodně jde o unifikaci. Budoucím směrům lze zjednodušit život tím, že se unifikují celé rodinné domy, nebo třeba i jen ty střechy. Jednoduchá sedlovka je pro robota mnohem jednodušší než bungalov do téčka, kde jsou úžlabí, víc složitostí na střeše a na oplechování detailů nutná klempířina…
Může robotizace znamenat i cestu k nižším cenám?
Vzhledem k tomu, jak velké investice potřebujete pro start i pro další rozvoj, nepočítáme s tím, že by v začátcích byli roboti levnější než lidská práce. Ale ruku v ruce s unifikací, prefabrikací a větším využitím robotů může cena do budoucna při větším množství být nižší.
