skip to main content
Forbes History

Stavebnice Merkur slaví sto let. Jejího vynálezce nechali komunisté dřít do osmdesáti u soustruhu

3 minuty čtení

Vymyslel stavebnici, kde jsou k sobě jednotlivé díly spojovány pomocí šroubků a matiček. Pak ale začal utahovat šrouby komunistický režim. Těmi připoutal Jaroslava Vancla k zaváží těžkého osudu, které vynálezce legendární stavebnice Merkur statečně nesl. Od jejího vzniku uplynulo právě nyní 100 let.

Bez Vancla, který musel ve vlastní fabrice dřít až do osmdesáti jako dělník u soustruhu, by rozhodně nebylo co slavit. Nebýt jeho nápadu, neexistovala by soustava součástek bavící malé i velké, z níž jdou vytvořit podivuhodné konstrukce. Třeba Ocelové město inspirované románem Julese Verna, které je zapsáno v Guinnessově knize rekordů coby největší stavba z Merkuru.

To bude příští sobotu v rámci oslav zdarma k vidění v muzeu Merkur v Polici nad Metují, kde se datuje historie výroby od roku 1920.

Ocelové město postavil Jiří Mládek. | Foto Palickap / Wikimedia Commons

Tehdy Jaroslav Vancl založil firmu Inventor a pod stejným názvem si patentoval dětskou kovovou stavebnici. Díly k sobě byly zprvu spojovány háčky, v této podobě byla stavebnice prodávána prvních pět let. Poté se přešlo na systém šroubků a matiček, který je používán dodnes. A s novým systémem vznikla i nová ochranná známka – Merkur.

Šroubovací stavebnice byla na světě, avšak hned v následujícím roce došlo v Československu k založení politické partaje, která později zcela rozšroubovala konstrukci demokratického státu: Vancl nemohl tušit, že se z komunistické strany vyklube parta bezskrupulózních zločinců, kteří mu seberou fabriku a ještě ho donutí splácet ze mzdy soustružníka absurdní dluh.

Nespravedlivému příkoří předcházela šťastná éra. Ve třicátých letech minulého století zažíval Merkur boom. Značka na trhu bodovala kupříkladu s populárními elektronickými modely plechových vláčků, jejichž konstruktérem byl František Jirman, manžel jedné ze tří Vanclových dcer.

Reklama z roku 1933 | Foto Moravská zemská knihovna

„Problém výchovy dítěte nebyl nikdy tak důležitý a spletitý jako právě v dnešní době neustálých bojů o životní existenci, proto jest třeba, aby otázce hraček byla věnována náležitá pozornost,“ deklaroval Vancl poněkud didakticky, ale boje o životní existenci začal záhy ovlivňovat vpád totalit.

Nejprve se dostavila ta nacistická, kdy byla výroba stavebnice zastavena pro nedostatek barevných kovů. Po krátkém poválečném nadechnutí pak přišlo zadušení. Aby ne, když se v únoru 1948 dostali k moci soudruzi, kteří se jezdili do Moskvy učit, jak „kapitalistům zakroutit krkem“.

Reklama

Jaroslav Vancl ovšem nebyl vykořisťovatelem dělnické třídy ani podle tehdejších měřítek „kluků z Karlína“, jak se říkalo pučistické klace v čele s Klementem Gottwaldem. Z jejich zvůle docházelo ke znárodňování – to se ale zprvu týkalo firem s minimálně padesáti zaměstnanci, přičemž Vancl dával práci zhruba dvaceti lidem, z nichž navíc někteří byli rodinní příslušníci.

„Jenže komunisté vyslali autobus, ze kterého vystoupili lidé v montérkách, nalezli do fabriky, kde je komise začala počítat, a zaměstnanců bylo najednou přes padesát,“ líčí ohavnou fintu Jiří Mládek, konstruktér zmiňovaného Ocelového města a velký znalec stoleté historie Merkuru.

Že Vanclovi podvratně ukradli živnost? Rudým to nestačilo: podnikatel musel opustit byt v areálu fabričky a navíc na něm začala být vymáhána značná částka za materiál, který objednal ještě coby její majitel a po násilném převzetí ji neměl jak zaplatit. Soud mu nařídil uhradit dluh postupně z platu dělníka v Merkuru – kvůli tomu stál Vancl za soustruhem ještě v osmdesáti.

Merkur si držel kvalitu.

Přesto mohl vlastně hovořit o štěstí: majitelé v Praze vyráběné konkurenční stavebnice Vašek, čtyři bratři Vaškové, byli po komunistickém puči posláni do uranových dolů, odkud se ani jeden nevrátil. Produkce Vaška byla navíc z Prahy přesunuta do Slaného, kde byly do té doby dělány plyšové hračky. Nekvalifikovaný přístup měl na kvalitu tak devastující dopad, že po několika letech byla výroba zastavena a kdysi proslulá stavebnice – dělící kluky na „vaškovce“ a „merkuráky“ – zmizela a upadla v zapomnění.

„Zato Merkur si pořád držel kvalitu a dělo se tak právě díky tomu, že zaměstnanci brali Jaroslava Vancla stále jako pana šéfa, i když stál u soustruhu,“ líčí Jiří Mládek. „V už státním podniku ke všemu pracovali i jeho dva zeťové, takže si nikdo nic nedovolil šidit.“

Foto Wikimedia Commons

Merkur proto zpestřil dětství mnohým Husákovým dětem – právě za normalizačních časů byla stavebnice velmi žádaným dárkem k narozeninám či pod stromeček. A hračka pro šikovné je tu doteď, kdy za ní stojí už ryze kapitalistická společnost Merkur Toys.

Její vývojový tým musel samozřejmě stavebnici přizpůsobit 21. století. Přišel s originálními programovatelnými robotickými sety a firma se zaměřila i na učební pomůcky a mechatroniku, tedy kombinaci mechaniky, elektroniky a softwarového inženýrství.

„Jako mnohé ryze české značky se i Merkur potýkal v devadesátých letech se sníženou poptávkou, ale podařilo se nám složité období překonat,“ shrnuje Radko Kříž, jednatel Merkur Toys, a pochvaluje si vzrůstající zájem o stavebnici, zasahující mladou generaci, i tu střední a starší, která na Merkuru vyrůstala. Padnou také slova o hrdosti nad stoletou tradicí.

Vynálezce stavebnice Jaroslav Vancl zemřel v březnu 1980 ve věku devadesáti let. Nedočkal se pádu komunismu, ale jeho dílo ano – a je tu stále. V tom, doufejme, spočívá jistá satisfakce.

Reklama
Reklama