Na tomhle se asi shodneme – Steve Jobs povýšil prezentace na druh umění. Proč? Protože k hlavním myšlenkám svých přednášek přistupoval jako umělec. A ještě u toho vypadal naprosto přirozeně. Hudebníci nebo herci pilují svůj um dlouho – podle Malcolma Gladwella dokonce přes 10 tisíc hodin – a o zvládnutí řečnických dovedností to platí taky. A Steve Jobs to moc dobře věděl.
V nové knize Becoming Steve Jobs její autoři Brent Schlender a Rick Tetzeli odhalují intenzitu, se kterou se Steve Jobs na své prezentace připravoval. A díky které se stal mistrem tohoto oboru. Jobs podle nich „zkoušel úzkostlivě a nekonečně dlouho.“
Na Jobsovo řečnění v knize vzpomíná i Bill Gates: „Nikdy jsem nebyl v jeho lize, chci říct, že bylo úžasné sledovat, jak precizně se připravuje. A v okamžiku, kdy se chystal na jeviště a jeho lidé neměli všechny věci v pořádku, na ně dokázal být opravdu tvrdý. Byl dokonce trochu nervózní, přece jen to byla velká vystoupení. Ale jakmile vyšel na jeviště, bylo to skutečně úžasné.“
Steve Jobs dokázal, že jeho prezentace vypadaly, jakoby to nebyla žádná námaha, jednoduše proto, že do nich vkládal tolik úsilí.
„Věděl dopředu naprosto přesně, co bude na jevišti říkat, ale dokázal to podat tak, že jste měli dojem, že to vymyslel až tam…“ říká v knize kromě jiného Gates.
Vybavíte si Jobsův zahajovací proslov ve Standfordu z roku 2005, jeden z nejčastěji citovaných proslovů v moderní historii? Jobs si tenhle projev napsal sám a také ho pilně nacvičoval. Jak se dočtete v nové knize, několik dní v kuse pochodoval po svém domě a projev si recitoval stále dokola.
„Děti sledovaly svého tátu, jak si to kolem nich mašíruje. Několikrát nám ten proslov četl při rodinné večeři,“ vzpomíná Jobsova manželka Laurene. Ráno 16. června 2005 se Steve Jobs dokonce prý probudil s motýlky v břiše. „Téměř nikdy jsem ho neviděla tak nervózního,“ dodává jeho žena. Jobs byl nervózní, protože to byl zkrátka pedantický Jobs a chtěl, aby všechno klaplo tak, jak mělo.
Laurene také autorům prozradila, že k projevu málem nedošlo, protože Jobs nemohl najít klíče od auta, a oni tak přijeli na stadion pozdě. Když tam konečně dorazili, místnímu hlídači se nechtělo věřit, že ten chlápek v roztrhaných džínech, sandálech a černém triku je skutečně hlavní řečník.
Když jsem se začal zajímat o Steva Jobse a jeho řečnické umění, nepředpokládal jsem, že by někdo trénoval tak pilně jako on. Ovšem jen do doby, než jsem měl možnost promluvit si s některými z nejoblíbenějších řečníků z konferencí TED. Doktorka Jill Bolte-Taylor, která měla jeden z nejpopulárnějších TED proslovů všech dob (o mozkové mrtvici, kterou sama prodělala), se mi svěřila, že si svůj proslov zopakovala dvěstěkrát, než předstoupila před publikum. Její prezentace se zdála přirozená, autentická, živá a neformální. Mnoho lidí si neuvědomuje, že znít neformálně vyžaduje značnou praxi a cvik.
Můžete si říct, že určitý řečník je jednoduše nadaný od přírody, sebevědomý a na jevišti dokonalý. Co ovšem nevidíte je skutečnost, že dostat se do první ligy trvá roky. Když jsem dělal rozhovor s kosmonautem Chrisem Hadfieldem, který se stal senzací na sociálních sítích díky své verzi Space Oddity od Davida Bowieho ve stavu beztíže, pochválil jsem jeho proslov na TED a sílu jeho poselství. „Já řečním už více jak 25 let,“ připomenul mi.
Steve Jobs nebyl řečník od přírody. Pracoval na tom opravdu hodně tvrdě. Ačkoliv měl smysl pro drama – jak může dosvědčit každý, kdo viděl, jak vytahuje první Macintosh z černé tašky – nelze popřít, že úroveň jeho projevu se zlepšovala až časem. Zlepšovala se, protože mu velmi záleželo na poselství, které předává, na estetice jeho projevu a vzhledu jeho značky.
Vaše značka – obzvláště vaše osobní značka – by pro vás měla znamenat tolik, co Apple znamenal pro Jobse. A pokud byl Jobs tak puntičkářský ohledně každého aspektu svého projevu, neměli byste být i vy?
Autor: Carmine Gallo, kouč, který se specializuje na řečnické dovednosti
Čtěte také:
Steve Jobs by měl 60. narozeniny. Připomeňte si 6 jeho slavných citátů
