Monika Vondráková stála u zrodu Nadačního fondu Neuron, který podporuje české vědce. Letošní rok pro něj znamená nový milník a zásadní roli při tom hraje sto milionů korun a Dalibor Dědek.

Když se v polovině letošního října v Národním muzeu už potřinácté předávaly Ceny Neuron, udělované nejlepším českým vědkyním a vědcům, v první řadě pod pódiem seděla žena, bez níž by se celé to slavnostní hemžení vůbec nekonalo. Monika Vondráková stála v roce 2013 u startu Nadačního fondu Neuron a dodnes ho řídí.

Pod jejím vedením už fond ocenil víc než sto osobností ze světa vědy, rozdělil přes 130 milionů korun na její podporu a uskutečnil deset vědeckých expedic. Do řad jeho mecenášů a podporovatelů dnes patří osobnosti jako Eduard Kučera, Libor Winkler, Václav Dejčmar, Jaroslav Řasa nebo Dalibor Dědek.

A právě ten posledně jmenovaný letos významně přispěl k tomu, aby se Neuron do budoucna mohl dál úspěšně rozvíjet. Monika Vondráková jako ředitelka fondu se spolu s jeho dalšími členy rozhodla, že nadační fond přetvoří na Nadaci Neuron a začnou budovat nadační jmění, které má do budoucna zajistit její financování.

Zakladatel Jablotronu Dalibor Dědek pak položil jeho základní kámen ve výši sto milionů korun. A podle vize Moniky Vondrákové, která je zároveň viceprezidentkou softwarové společnosti Abra Holding, by to měl být jen začátek. 

Ceny Neuron za sebou mají svůj třináctý ročník. V čem pro vás byl ten letošní výjimečný?

V Neuronu se snažíme, aby ceny byly každý rok jiné, a proto pokaždé hledáme sjednocující téma. Letos jsme zvolili téma cesty, protože koneckonců i cesta k objevu je důležitá a může být značně trnitá. A taky jsme chtěli oslavit cestu samotného Neuronu a velký milník, kterého jsme letos dosáhli. Ale letošní ročník byl výjimečný třeba i tím, že mezi oceněnými bylo víc žen než mužů, hned čtyři neuvěřitelně schopné ženy…

Je to tak mimořádné?

Je to nejvyšší počet žen oceněných během jednoho ročníku cen a ano, pořád ještě je to výjimka. Ale tím, jak se dlouhodobě pohybuju mezi vědou a byznysem, jsem pochopila, proč to tak je. Vědecká ani byznysová dráha nejsou jednoduché a mužská mentalita i charakter jsou ve velké většině prostě jiné. Muži jsou lovci a tvrdě jdou za kořistí. Naproti tomu ženy mají často větší citlivost a empatii, navíc jim hodně času v životě zabere péče o rodinu. Soustředit se silně na kariéru je pro ně náročnější, byť mají stejný talent a pracovitost jako muži. Já sama jsem hodně citlivá a v rozhodování je to někdy na překážku.

Muži jsou lovci a tvrdě jdou za kořistí.

Vnímáte tu, zjednodušeně řečeno, ženskou citlivost jako slabost?

Je pravda, že jsem si uvědomila, že se v týmu snažím být, řekněme, kamarádská. Jenže pokud máte nějaké cíle, kterých chcete dosáhnout, potřebujete být spíš týmoví než kamarádští. Musíte si uvědomit, že nejste pohromadě proto, že jste dobrá parta, ale protože máte někam dojít. A nebrat si věci osobně. To jsem se musela naučit. Na druhou stranu má ta emocionální stránka v kontaktu s lidmi taky svoje extrémně důležité místo a mnohdy vám pomůže dosáhnout cíle lépe než hrubá síla. Takže se učím, jak to skloubit dohromady.