Dělají roboty, kteří obsluhují největší české sklady. Slovenský startup Brightpick má ale větší plány, chce dobýt americký trh, ve kterém leží miliardy. To je úkol pro marketingového ředitele v Brightpicku Andreye Bakholdina.
Únorová Barcelona je jako obvykle rušná, první skutečně teplé a slunečné dny přilákaly jako už tradičně zástupy turistů. S Andreyem Bakholdinem se potkáváme v tiché restauraci v centru města asi půl hodiny chůze od monstrózně krásné Sagrady Familie.
Andrey není v Barceloně doma, ale zná tuto metropoli dobře. Svůj život teď dělí na třetiny – mezi Valencii, Prahu a Texas. Valencii si vybral pro životní styl a Prahu s Texasem pro byznys. A právě z Valencie to má do Barcelony nedaleko.
Valencie, Praha a Texas jsou zároveň byznysovými centry pro Brightpick, slovenský startup vyrábějící roboty, kteří za pomoci umělé inteligence řeší prakticky vše, co je potřeba v typickém skladišti. Od skladů velkých českých e-shopů, jako je Dr. Max nebo Rohlík, až po gigantické haly obrů, jako jsou GE a NAPA Auto Parts ve Spojených státech.
Celkem má Brightpick ve skladech klientů přes pět stovek pracujících robotů. Startup založil Slovák Ján Žižka, který hned zkraje svého podnikání – tehdy ještě se startupem Photoneo – dokázal k investici do své firmy přilákat třeba slovenského zakladatele Esetu Miroslava Trnku nebo české miliardáře Pavla Baudiše a Eduarda Kučeru z Avastu.
Photoneo vyvinulo 3D kameru, která dokáže za pomoci chytrého softwaru dát robotům ve skladech „oči“, a ti se tak umějí orientovat v prostoru.
Před pěti lety se ze společnosti vyčlenil právě Brightpick jako firma zaměřená na skladovou robotiku. To byl aspekt, do kterého Žižka a tým pronikli přirozeně, už ale nezapadal do byznysového konceptu Photonea. A navíc měl mnohem větší potenciál.
Photoneo loni koupila společnost Zebra Technologies za šedesát milionů eur, tedy necelou jednu a půl miliardu korun. To je shodou okolností stejná cifra, jakou se podařilo Photoneu a Brighpicku za dobu své existence vybrat od investorů. Mezi dvaceti a pětadvaceti miliony eur mířilo do Photonea, zbytek do Brightpicku, do kterého putovaly i prostředky z prodeje první firmy.
Zatím se startupu daří. Firma za rok 2025 utržila 6,6 milionu eur, asi 160 milionů korun. Letos firma očekává trojnásobek. A není se co divit: když hovoříte s výše zmíněnými velkými hráči české e-commerce, jsou z technologií Brightpicku nadšení a predikují mu velkou budoucnost.
Foto Brightpick
Andrey Bakholdin se se Žižkou potkal už ve Photoneu, byznysový background ale nasbíral na těch nejprestižnějších analytických adresách. Zkusil si investiční bankovnictví v Moelis & Co, později přešel do největšího světového správce aktiv Blackstonu. Tam se zaměřil na investice do soukromých firem.
„Postupem času jsem si ale uvědomil, že mě více naplňuje budování než pouhé analyzování,“ vysvětluje Bakholdin, zatímco nám na stole přistávají mořské předkrmy.
Do Česka se jeho rodina přestěhovala, když mu byl rok, rodiče pocházejí z Kazachstánu. Dneska je to globální člověk v globálním byznysu. V konverzaci si ale vypomáhá především angličtinou, je vidět, že obchodní jednání vede právě v ní.
Se Žižkou se pustil už do Photonea, seznámil je Andrej Kiska z nejúspěšnějšího českého VC fondu Credo Ventures ještě v době, kdy Bakholdin vyhodnocoval atraktivnost firem v Blackstonu.
„Od prvního setkání mi bylo jasné, že Ján Žižka v sobě spojuje výjimečnou technickou hloubku se silným obchodním instinktem, což je u deep-tech zakladatelů vzácná kombinace. Okamžitě jsme si sedli,“ vypráví Bakholdin.
Teď je Žižkovou pravou rukou a na starost má především rozvoj a rychlé škálování byznysu vzhůru. Brightpick je totiž i vzhledem ke své vazbě na hardware jedním z těch startupů, jejichž byznys model nemůže fungovat v malém. A tomu odpovídají i ambice.
„Roční trh automatizovaných vychystávacích systémů se světově odhaduje asi na pět miliard dolarů. Ale to je hlavně kvůli nízké míře penetrace, reálně jsou jen čtyři procenta skladů plně automatizována a kolem jednatřiceti procent má alespoň nějakou formu automatizace. Většina logistických hal pořád spoléhá na manuální procesy,“ vypočítává Andrey Bakholdin.
Maximální velikost trhu se tak podle něj blíží spíše 400 miliardám dolarů, na automatizaci tlačí i rychlý růst e-commerce a tlak na doručování ve stejný den, kdy byla učiněna objednávka. To bez automatizovaných systémů půjde jen těžko.
Brightpick udělal vítr na trhu se svým systémem Autopicker. Nejde o nic složitějšího než o pojízdného robota, který si za pomoci ramen umí brát z vysokých polic skladů jednotlivé položky. Čím větší sklad, tím více robotů je potřeba.
Foto Brightpick
Výkon takových robotů se počítá skrze takzvanou propustnost. Jde v podstatě o efektivitu, s jakou zboží proudí skladem, kam je potřeba.
U skladů, jako má Dr. Max, operuje Autopicker v rozmezí jednoho až tří tisíců položek za hodinu. Jde o sofistikovaný provoz, ale z hlediska propustnosti i celkových investic jde o střední kategorii řešení.
Letos ale Brightpick představil Gridpicker. Systém, jehož potenciál mu má otevřít dveře do obřích skladů a provozů industriální a retailové Ameriky. A v americkém měřítku je tradičně všechno větší. A dražší.
Osadit jednu takovou halu autonomním systémem vyjde i na desítky milionů eur. V jednom z obřích skladů v americkém Coloradu už nyní jezdí více než stovka robotů od Brightpicku, jde o logistický uzel společnosti The Feed, distributora sportovního vybavení a doplňků stravy.
V čem je ale Gridpicker jiný? Nepohybuje se po zemi jako roboti. Místo toho jezdí po hliníkové mřížce zavěšené nad regály.
Zdá se to možná jako drobnost, ale pro architekturu i rychlost celého systému je to zásadní. Pamatujete na propustnost v řádu nižších jednotek tisíc. Gridpicker, vyvinutý primárně pro ty největší logistické provozy, začíná na deseti tisících jednotkách za hodinu.
„Americký trh v sobě spojuje měřítko, rychlost a silnou kulturu inovací. Tamní operátoři mají tendenci přijímat nové technologie dříve, zejména pokud vidí jasný provozní a finanční přínos,“ doplňuje Bakholdin. Čtenáře tak jistě nepřekvapí, že právě v americkém Texasu našel Brightpick své nové sídlo.
Američany popisuje jako byznysově flexibilnější. Firmám stačí data a reference z druhé strany Spojených států, zatímco v Evropě potřebují k uzavření dohody celou paletu lokálních referencí. S tím se škáluje těžko, Spojené státy jsou podle Bakholdina v tomto směru vstřícnější.
Je to možná právě fakt, že obor je úzce spojený s vývojem hardwaru, který způsobuje, že tři čtvrtiny trhu ovládají stále starší shuttle technologie, tedy klasické vozíky jezdící po kolejích mezi regály. U velkokapacitních instalací, od kterých si právě Brightpick slibuje největší růst, je to dokonce devadesát procent.
Menší Autopicker obslouží menší a střední sklady, jejichž vybavení roboty vyjde v průměru asi na dva miliony eur. V tomto sektoru se Brightpick přetahuje s firmami, jako jsou AutoStore, Hai Robotics nebo Geek+.
Výkonnější Gridpicker už ale cílí na zakázky, které většinou překračují dva miliony eur, ty největší sklady ale představují zakázky i za čtyřicet až padesát milionů eur.
Závěrem se nad dezertem dostáváme i k tomu, jak se liší život na jihu Evropy od toho v Texasu. Počasí je zde sice podobné, životní styl ale rozhodně ne.
„Z celospolečenského hlediska má Evropa jasné silné stránky. Široká sociální síť, veřejné zdravotnictví, silnější ochrana zaměstnanců. Obecně vysoká životní úroveň a stabilita. Zároveň však toto všechno ovlivňuje schopnost firem škálovat,“ míní Bakholdin.
Vypočítává, že propouštět a nabírat lidi je v Evropě složitější, a tím pádem dražší. Zakladatelé startupů jsou pak s přijímáním lidí mnohem opatrnější, zdráhají se je přijmout, dokud není poptávka potvrzena ze sta procent.
„Rozdíly jsou i ve vnímání rizika a neúspěchu. V USA je podnikatelské selhání vnímáno jako přirozená součást inovačního cyklu. Procesy úpadku jsou rychlé a standardizované, což snižuje psychologické a administrativní náklady na riskování,“ vysvětluje Bakholdin a dodává, že v Evropě je to naopak často tak, že s krachem přichází těžce smazatelné stigma.
