Programátoři, copywriteři, designéři, markeťáci… To je jen část dlouhého seznamu profesí ohrožených nástupem umělé inteligence.
Tedy pokud bychom věřili alarmistickým scénářům, které se objevily s nástroji typu ChatGPT či MidJourney. Generátory obsahu nerozeznatelného od lidského díla jsou nyní hlavním tématem letité debaty o strojích beroucích lidem práci.
Některé pozice kvůli novým technologiím zanikají, časem však vznikají nové. Proti novinkám se vždycky brojilo, někdy i se zbraní v ruce.
Konec 16. století
Anglická královna Alžběta I. podruhé odmítá udělit Williamu Leeovi patent na jeho ruční pletací stávek, vůbec první zařízení na výrobu pletenin.
Nejdřív se jí nelíbilo, že stroj vyrábí příliš nekvalitní punčocháče, nesrovnatelné s hedvábnými kousky dováženými ze Španělska. Lee proto svůj vynález vylepšil, ale opět se dočkal odmítnutí. Královna se tentokrát bojí, že stroj nahradí ruční pletaře, kterých v zemi není zrovna málo.
Textilní průmysl je zásadním motorem anglického hospodářství, v dílnách pracuje zhruba dvě stě tisíc lidí, tedy asi pět procent obyvatelstva.
Začátek 19. století
V Británii se rozjíždí průmyslová revoluce a textilní dílny přecházejí na mechanizované tkací stroje. Tkalcům, kteří se svému řemeslu učili dlouhá léta, hrozí nahrazení stroji, které zvládne obsluhovat prakticky kdokoli.
Tato levnější alternativa je pro průmyslníky obzvlášť atraktivní v době, kdy britskou ekonomiku drtí dopady napoleonských válek, kontinentální obchodní blokáda a od roku 1812 i válka se Spojenými státy. Mezi tkalci, kteří v industrializaci vidí existenciální hrozbu, vzniká radikální hnutí.
