skip to main content
Vzdělávání

Studuj podle toho, kolik si vyděláš. Pražský CEMS boduje i ve Financial Times

V západní Evropě a ve Spojených státech existuje způsob, jak si zvolit co nejefektivnější studijní obor: podíváte se do žebříčku nejlepších byznysových programů, sestavovaném rok co rok deníkem Financial Times. Rozhoduje, kolik absolventi dané školy vydělávají po absolvování studia – a na jak vysoké pozice se jim za určitou dobu podaří vystoupat.

V září se na čtrnáctém místě žebříčku umístil CEMS, provozovaný na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zkratka ukrývá Community of European Management Schools, prestižní společenství škol, poskytujících jeden z nejlépe hodnocených magisterských programů na světě.

„Je to v podstatě takový rodinný podnik,“ říká šéf českého programu Ladislav Tyll, který je u něj od roku 2014. „Přirovnávám ho ke svobodným zednářům – a ani moc nepřeháním,“ dodává v nadsázce.

Ukázaná platí

První plat po absolvování CEMS je podle aktuálních čísel šedesát tisíc korun měsíčně, tři roky po škole už jde ale o roční plat 75 tisíc dolarů. Peníze jsou přitom znakem něčeho mnohem důležitějšího: absolvování CEMS je pro studenty zlatou vstupenkou do světa většího byznysu.

Silná slova? Podívejte se na ročenku absolventů pražského CEMS a najdete tam: Petra Šmída, který vede marketing pro Google a východní Evropu, Martina Fortelného z Advanta, Maxe Verteletského ze Spaceti či Martina Luňáčka z Portu.

Šéf českého programu CEMS Ladislav Tyll

„Přibližně sedmdesát procent našich absolventů jde do korporátů, deset patnáct procent z nich si rozjede svůj vlastní byznys, další se chytí u jiných firem,“ vypočítává Tyll. V každém semestru má nyní pražský CEMS přibližně stovku studentů, kteří za semestr platí padesát tisíc korun.

Jeden ze základních principů programů celosvětové sítě CEMS je vnitřní i vnější provázanost mezi jednotlivými školami a od začátku také propojení studentů s mentory z vysokého byznysu.

„Je tu minimum kurzů, kde by do výuky nějakým způsobem nevstupoval korporát. Společnosti si hlídají vstup i výstup, a když pak člověka najmou, mají určitou jistotu, že si pojistily, koho berou,“ vysvětluje Tyll.

„V programu je nyní přes sedmdesát firem, z nichž každá z našich čtyřiatřiceti škol má u sebe dvě nebo tři,“ dodává. V praxi to pro studenty vypadá tak, že lidé z takových firem – v Česku je to Škodovka, Plzeňský Prazdroj a HILTI – si od počátku studia ze studentů vybírají vhodné kandidáty do různých pozic, které po dobu studia sledují a podporují je.

Stejně tak se dění v programu účastní další společnosti z celého světa, které skrze něj získávají přístup ke vhodným kandidátům pro své firmy po celé Evropě. „Díky partnerství si může firma sáhnout pro studenta kdekoli na světě,“ popisuje Tyll a jmenuje subjekty jako Henkel či Google, jejichž lidé patří pro studenty programu CEMS k tradičním mentorům.

Na této úrovni se přitom obrací poměr sil mezi studenty a jejich potenciálními zaměstnavateli. „Absolventa už dnes nezaujme, že bude mít nějaký plat – mnohdy se na něj už ani neptá, protože ví, že bude vysoce nadprůměrný,“ říká Tyll.

„Absolvent se dnes chce nechat přesvědčit, že firma, která do něj po dobu studia investovala a po celé semestry se mu věnovala ve formě zadávání projektů a jejich vyhodnocování, mu nabídne také výjimečné pracovní podmínky a práci v prostředí, které přihlíží k environmentálním otázkám a podobně,“ tvrdí.

Vychovat si lídry

Reklama

Nároky nejsou nízké – větší část žadatelů o studium přitom odstřelí už vstupní kritéria. „V první řadě to bývá jazyková náročnost – vyžadujeme C1 z angličtiny, což je takřka úroveň rodilého mluvčího,“ připomíná Tyll.

V další řadě je to vyhodnocení předpokladů, že student program dokončí. To znamená jeho prospěch, mezinárodní pracovní zkušenost nebo studium, vnitřní integrita, schopnost jít nad rámec svého pohodlí. U zahraničních pracovních zkušeností se přitom nejedná o měsíc v americkém bistru, ale spíše o juniorní pozice s vazbou na budoucí kariéru.

Hledají se také jedinci, kteří mají talent dělat něco skutečně zajímavého i mimo takovou vazbu: Cení se praxe v dobrovolnických organizacích, stejně jako vydřené schopnosti nebo talenty typu hry na housle, malby nebo posilování. 

Budování budoucích šéfů firem na půdě pražské ekonomky

„Ty, kdo volí lehčí cestu, tady nechceme,“ shrnuje Tyll. „Víme, koho hledáme. Ti lidé budou jednoho dne dané firmy řídit. Chceme je vzdělat, ale chceme také, aby už vyznávali stejné hodnoty, k nimž je schopnost ujít extra míle předurčuje.“

Proto je pro výběr důležitá například zmíněná dobrovolničina. „Vnitřní integrita, otevřenost myšlenkám, kritické myšlení. „Dobrý manažer je člověk, který není úzce definovaný specialista, ale umí ty věci propojovat. A to učíme naše studenty,“ říká Tyll.

Předplatné Forbesu

Celosvětový CEMS má dnes přibližně 1200 absolventů ročně. Aby se v něm česká ekonomka udržela, musí dřít nejen na svých studentech, ale také sama na sobě.

Školy v CEMS procházejí ostrými audity a jejich současný počet čtyřiatřiceti subjektů už nemá být překročen. Každá škola má povinnost do aliance přivést alespoň dva korporátní partnery – ti jako partneři programu platí přibližně 25 tisíc euro ročně.

Příspěvek financuje celý CEMS a jeho rozvoj. Ladislav Tyll funguje současně jako šéf skupiny pro globální fakulty strategie čili globálně řídí všechny učitele, kteří na CEMS učí mezinárodní strategii.

„Je to tak dynamická disciplína, že nemůžete jeden kurz učit dva roky totožně. Kdybyste nešli s dobou a sekáte něco deset let pořád stejně, tak vás studenti vypískají,“ vypráví. Kantoři vytvářejí reporty pro další kantory, všichni se nonstop učí.

Samotný Tyll například v minulém semestru realizoval kurz, který byl propojením trojice škol: Ivey v Kanadě, univerzity v Sydney a pražské VŠE. „Vzhledem k časovým pásmům jsme měli kurz my ráno, Australané odpoledne a Kanaďani před půlnocí,“ vzpomíná.

Pandemie přitom možnosti CEMS ještě akcelerovala. „Dnes u nás díky hybridnímu studiu mohou studovat i lidé, kteří dříve bojovali s vízy,“ říká Ladislav Tyll. Zároveň však pandemie ztížila jeden ze základních rozměrů programu – setkávání se s ostatními a vytváření komunity se studenty i partnery z korporátů.

Teprve rozvolněním pandemických opatření se zpomalená kola dostávají zpátky do někdejší rotace.