Chyťte ji, pokud to dokážete. A protože to snowboardové soupeřky Ester Ledecké nesvedou, má Česko na olympiádě v Pekingu první medaili: zlatou! Pro Ledeckou je to pak už třetí triumf na zimních hrách, čímž dotáhla českou rekordmanku Martinu Sáblíkovou.
Čtyři roky po jejím průlomu na olympiádě v Jižní Koreji tak Ledecká na další asijské štaci potvrdila, že patří mezi nejvýraznější postavy historie tuzemského sportu. Lyžařský trenér Tomáš Bank, který s ní byl již v Pchjongčchangu, ostatně pronesl: „Bylo mi to jasné, už když jsem ji viděl poprvé jako malou. Po prvním tréninku jsem věděl, že je výjimečná.“
V čem? Šestadvacetiletá Ledecká v sobě kloubí talent, rodinné geny a především ohromující píli. Vidí jedinou cestu – tu k maximálnímu úspěchu – a obětuje jí vše. Proto je velkou a také svéráznou šampionkou.
Je dcerou známého zpěváka a hitmakera Janka a bývalé krasobruslařky Zuzany. Ta kariéru do podobných výšin nedotáhla, olympijské medaile už však v rodině měli, zasloužil se o ni hokejista Jan Klapáč, stříbrný z Grenoblu 1968 a bronzový z Innsbrucku 1964. Kořeny všeumělství Ester lze jistě hledat u něj – vždyť Klapáč byl v mládí skvělým cyklistou.
Jeho vnučka zkombinovala jiné dvě disciplíny, obě sněhové. Válí jak na lyžích, tak na snowboardu. Na něm vyloženě nemá konkurenci, což se projevilo právě na čínských svazích. Koho napadá, že její soupeřky až moc často padaly, případně chybovaly, zde je odpověď: Ledecká je natolik dominantní, že její protivnice musí jezdit za hranou rizika, aby vůbec měly šanci. Ale upřímně, moc velkou ji nemají.
„Ona je první svého druhu. A také jediná,“ říkal autorovi textu ještě před minulou olympiádou její americký snowboardový kouč Justin Reiter.
Ten Ester dokonce pro New York Times označil za jednoho z nejlepších žijících sportovců – a na svých slovech si trval ještě předtím, než dostaly zlatý olympijský glejt.
„Celý život se motám kolem sportu, poznal jsem hodně hvězd, ale to, jak je Ester schopná se koncentrovat, trénovat a řešit problémy, je výjimečné.“
Reiter i další členové týmu vyzdvihují rovněž její fyzickou připravenost. Ledecká je proti soupeřkám skvěle silově vybavená, a i když výraznější muskulatura obnáší potenciální potíže, těm Ester předchází neustálým cvičením. Tedy pro sportovce spíš „otravnější“ součástí přípravy.
Ledecká je v tomto ale vzorem profesionálky. Tak moc, až její vášeň pro sport hraničí s posedlostí – v létě miluje pro změnu windsurfing a táta Janek vážně zmiňoval, že by mohla mít šanci i na letních hrách…
Zatím zůstává u zimy. Spojení nadání a píle pak vedlo k tomu, že v Pchjongčchangu naprosto senzačně vyhrála i na lyžích, v Super-G. Vzpomínky na onen slunečný den jsou i po čtyřech letech tak silné!
Stáli jsme pod svahem a s kolegy řešili hlavně to, jak nastavit rozhovory s Ester pro potenciálně zlatý snowboardový závod. Favoritky už měly dojeto, ona vyrazila na trať, svištěla, svištěla… A dojela první.
Kdyby zrovna na sněhu přistálo UFO, bylo by to méně překvapivé. Vždyť i ona sama v údivu nevěřila: „Já jsem vyhrála?!“
Čímž se dostáváme k jejímu dalšímu výraznému rysu. Udělat vše pro úspěch obnáší pro Ledeckou i stahování se do svého uzavřeného světa. Omezuje komunikaci s médii a fanoušky na minimum, také v Číně bydlela mimo olympijskou vesnici.
Nejde jen o obrovský zájem novinářů z celého světa a rozhovory, které by z kapacitních důvodů ani stíhat nemohla – na dřeň osekává i ty, co ostatní olympionici absolvují.
Zároveň se v Koreji za svoji „bublinu“ několikrát žurnalistům omlouvala s tím, že si chtěla zachovat maximální koncentraci. A hlavně je těžké proti tomu mnoho namítat, když to takto funguje.
Ledecká ukázala, že není sportovkyní jednoho závodu: v Koreji lyžařským zlatem vzbudila totální mánii, přesto si o týden později suverénně došla pro titul snowboardový. Letos odletěla jako nezpochybnitelná favoritka a roli splnila. Její soupeřky neměly šanci.
Díky tomu, jak šikovná a zároveň pracovitá tahle SuperEster je. A olympiáda ještě nekončí…
