Zřícenina hradu Děvičky z Pálavských vrchů shlíží na rozlehlou novomlýnskou nádrž, po svazích se plazí desetitisíce keříků vína a vlasy rozfoukává příjemně, až středomořsky vlažný vánek. Kdo by byl řekl, že v kolébce vinařské oblasti v jihomoravské obci Milovice vznikají precizní strojírenské kousky kvalitou o parník předčící konkurenční produkty.
„Mám jednu špatnou vlastnost. Když za mnou někdo přijde a řekne, že něco nejde, tak to pro mě je v podstatě červený hadr,“ říká už v klidu vedle své manželky usazený František Zelinka, zakladatel a dnes již jen menšinový spolumajitel rodinné firmy ZEBR.
Ta už třicet let vyvíjí a vyrábí stroje pro výrobu žaluzií, a její mašiny tak vyrábějí žaluzie po celém světě, od Asie až po Mexiko. Jižní Morava totiž zejména v devadesátých letech patřila v oboru k významným oblastem – bylo tu a stále zde najdete hodně řemeslníků a firem, zabývajících se výrobou a instalací stínicí techniky.
Brzy pětašedesátiletý podnikatel František Zelinka na to šel ale od samého začátku trochu jinak.
Zakladatel jihomoravské firmy Zebr František Zelinka.
„Jedno ze strategických rozhodnutí, které přehodilo výhybky tím správným směrem, bylo žaluzie nedělat. Bylo to pokušení, když máte lepší stroje, ale naše strojařská touha byla větší než vyrábět kilometry žaluzií,“ přidává se do družného hovoru současný šéf Zebru Radek Jánský.
Jihomoravskou firmu vede už sedmým rokem a stal se pevnou součástí rodinného byznysu Zelinků. Sám František Zelinka odjakživa patřil k velkým kutilům a dodnes překypuje snahou o inovace. Vyučený strojař si po revoluci otevřel zámečnickou dílnu, ovšem během času se na něj začali obracet zdejší výrobci žaluzií, kteří potřebovali opravit svůj hlavní zdroj živnosti – stroj, který žaluzie válcoval a řezal.
„V té době šlo hlavně o švédské stroje. Něco jsem opravil, pak jsem je začal vylepšovat, až jsme nakonec vyrobili celý stroj sami. Napřed jednoduchý, poté sofistikovanější verze,“ vzpomíná Zelinka s notnou dávkou pýchy. Není ale falešná – dodnes stále velmi aktivní podnikatel, který je tahounem technologických fines Zebru, opravdu patří k tomu nejlepšímu, co světový segment žaluzií má.
Navíc je široko daleko znám tím, že pro něj neexistuje slovní spojení „to nejde“.
„Jak nejde? Buď to neumíš, nebo se ti nechce,“ říká a začíná popisovat, jak ho jeho horlivost a snaha vyvinout o několik tříd lepší produkt, než který je k dostání na trhu, dovedla až na světovou špici. I když občas to byla pořádně neřízená jízda.
„Jsme střelci. Do všeho jdeme spíše srdcem. V podstatě mám vždy vizi, že takto to bude správně a že dobrý produkt si vždy zákazníka najde,“ tvrdí Zelinka, přičemž šéf Radek Jánský s úsměvem přikyvuje a dodává, že dříve ve firmě často nejprve vyvinuli produkt a až poté se hledal zákazník.
„Máme svou hrdost. Když se nám produkt nepovede, vyrobíme jej znovu, dokud není perfektní,“ konstatuje. „I když celkově stabilně rosteme, jinak bychom tu dlouhodobě nebyli, tak na některých projektech jsme doslova prodělali boty. Finanční úřad se pak divil, jak může mít firma zakázku, na které prodělává.“
Zebr, jehož výroba vyniká vysokým stupněm automatizace a v jehož provozech je až laboratorní čistota a pořádek, loni při 150 zaměstnancích vygeneroval tržby přesahující 300 milionů korun.
Touha po zdokonalování každého produktu hnaná přirozenou vlastností dotáhnout věci do správného konce otevírá firmě nové možnosti příjmů. Má už za sebou spolupráci i v jiných oborech, než je jen výroba strojů pro produkci žaluzií.
Na větších projektech spolupracovala například s Univerzitou Palackého v Olomouci nebo přerovskou firmou Meopta a i díky tomu se stala zakládajícím členem Českého optického klastru, kde nadále rozvíjí aktivity v tomto perspektivním oboru.
„Když se díváme do budoucnosti, tak věříme, že ve stínicí technice ten strop jednou přijde. Proto se poohlížíme po dalších oborech a chtěli bychom, abychom byli vnímáni jako inovační partner pro kohokoli, kdo má nějaký nápad,“ vysvětluje Jánský.
Šéf firmy Zebr Radek Jánský
„Aby všichni věděli, že tady jsme my a že dokážeme vyrobit téměř každý nesmysl,“ nenechá jej domluvit stále do byznysu velmi zapálený Zelinka, který dnes společně s manželkou ve firmě vlastní už jen jednoprocentní podíl. Zbytek drží jeho syn Richard, jenž se teď z obchodního ředitele profiluje do majitele a jednatele firmy.
Když dojdeme na konec automatizované výrobní haly, kde vše září novotou, sympatičtí majitelé, užívající si dnes hlavně svá čtyři vnoučata, mají pro nás ještě jedno překvapení. O co půjde, naznačují už za halou zaparkované vojenské „vejtřasky“
Odemykáme vrata vedlejší haly, otevíráme je a před námi se objeví na milimetr přesně napasované vysloužilé sovětské tanky tanky T34, T55 nebo T72. S až dětinskou radostí na ně hned vylézáme.
„Chytlo mě to v sedmdesátých letech na vojně ve Vimperku, kde bylo hodně bojových vozidel a tam jsem se vyřádil jak malý kluk,“ říká s jiskrou v oku Zelinka, který svým nadšením fanouška armádních vozidel rozhodně nezapře. První si pořídil v roce 2016.
Jeho manželka Pavla vzpomíná, jak ji vezl do lázní. „Po cestě zpět se stavil tam, kde to má domluvené. A mně pak přišla už jen fotka s textem: Tak toto jsem koupil,“ říká žena, která svého chotě vedle starosti o rodinu v byznysu od počátku podporuje.
Spolumajitelé firmy Zebr Pavla a František Zelinkovi
A to i v případě, když Zelenka starší každým rokem v září vyjíždí branami firmy s konvojem vojenské techniky na dětský den, organizovaný firmou pro děti zaměstnanců, které si tak mohou vojenskou techniku prohlédnout, osahat i se s ní svézt.
Podobně to Zelinkovi dělají už několik let se svými vnoučaty, když nastartují jednu z vojenských obytných vejtřasek umístěných v další hale hned vedle armádních „buchanek“, zapřáhnou za ni ještě obytný přívěs a vyráží na spanilé roadtripy po českých i zahraničních kempech.
„Vojenská technika u všech detiček slaví velký úspěch,“ těší se František Zelinka už nyní na další vyjížďku, na níž si moravský svéráz odpočine od firemních záležitostí.
