skip to main content
Digirutina

Svět dronů se mění ze dne na den, říká o své digirutině dronový mág Martin Saska

Jaké digitální lifehacky používají lidé, kteří mění Česko a z něj svět? V nové rubrice se díváme pod ruce českým startupistům i tycoonům technologického byznysu, abyste od nich mohli načerpat novou inspiraci na chytré nezbytnosti, aplikace i gadgety.

Dnes se o svou digitální rutinu podělí Martin Saska, šéf multirobotického týmu ČVUT, který vyvíjí autonomní drony oceněné kupříkladu v prestižní robotické soutěži v Abú Dhabí.

Moje každodenní digitální rutina?

Při své práci se neobejdu bez nástrojů pro komunikaci s týmem, který vedu, a také několika výzkumnými partnery, s nimiž úzce spolupracujeme. Nejčastěji to je Microsoft Teams, Slack a WhatsApp. E-mail je zase ve vědeckém světě nepostradatelný pro komunikaci s ostatními kolegy. Více a více se používá také LinkedIn. Další technologie mne každý den provázejí v našem domě, který se postupně snažíme s manželkou dělat chytřejším.

Aplikace, bez kterých si nedovedu představit život?

Nedokážu si představit život bez mé rodiny. Vše ostatní bych oželel a doufám, že na ničem nejsem úplně závislý. I když to říká asi každý závislák.

Kterou technologii bych si vzal na opuštěný digitální ostrov?

E-mailem se dokážu spojit s kýmkoli, a kdybych byl na opuštěném ostrově, asi bych si chtěl užívat spíše přírodu. Zrovna e-mail je fajn v tom, že na něj lze odpovědět jen jednou denně, a čas tak více optimalizovat. A ze zkušenosti vím, že dost e-mailů se za den vyřeší samo.

Reklama

Která aplikace, síť či technologie je zbytná nebo přímo škodlivá?

Nejsem zastánce Facebooku a ostatních sociálních sítí. Moje asistentka má na starosti správu sociálních sítí naší skupiny, kde je v názvu často i mé jméno, takže netvrdím, že je nevyužívám vůbec. Nicméně pokud já sám chci nějaký (většinou náš) článek vidět, používám účet manželky, protože osobní přístup do tohoto světa nemám.

Bichle, nebo Kindle?

Ani jedno. Vědecké články sice čtu většinou z papíru, abych do nich mohl dělat poznámky pro kolegy a studenty po staru tužkou ve chvílích, kdy chci dát očím odpočinout od monitoru, ale oddychovou literaturu poslouchám namluvenou. Protože se snažím být co nejvíce s rodinou a věnovat se dětem, čtení knih je pro mne v posledních letech výjimečný luxus.

Zvykl jsem si ale poslouchat knihy, když řídím. Jsem díky tomu při řízení stále bdělý a alespoň trochu se tak mému velkému koníčku z let minulých mohu věnovat. I když v poslední době je pro mne už luxus i řízení a více a více využívám Uber nebo řidiče. Zjistil jsem, že online schůzka z Uberu je docela efektivní a ušetřím tak spoustu času pro rodinu.

Moje nejnovější technologická vychytávka…

Automatické stínění naší verandy screenovými žaluziemi. Je fajn moci všechny tyto věci v domě ovládat z jedné aplikace v mobilu a věříme, že nám to prodlouží sezonu, kdy můžeme s manželkou sedět venku a sledovat děti, které si hrají na zahradě.

Jak chytrá je moje domácnost?

Mohla by být výrazně chytřejší, ale pracujeme na tom.

Která sociální síť je huj a která sociální síť je fuj?

Ty reálné sítě u pivka s kamarády a kolegy jsou pro mě jediné akceptovatelné, ty online jsou tedy všechny fuj.

Technologie na mém pracovním stole?

Díky, a teď to slovo myslím pozitivně, covidu-19 jsem svůj pracovní stůl neviděl od prosince. Mám tam sice novou zdravotní pracovní židli, což byla pro mne důležitá technologie, ale ještě jsem ji ani neviděl. Nechal jsem si ji koupit, protože jsem měl kvůli sezení v práci velké bolesti zad. Ale nakonec se home office a pár pokusů o nomádění ukázalo jako lepší lék.

Člověk dělá jen to nezbytné, snaží se minimalizovat čas sezení, musí pomáhat hlídat děti, které najednou nejsou ve školce, a nebojí se udělat online meeting v zahradě nebo i na procházce. No a ono to funguje. Možná dlouhodobě ne, ale myslím, že mne to i pomohlo nastavit jiné životní priority.

Reklama

Zjistil jsem, že některé věci, které zabírají hodně času, za to prostě nestojí. Na každé situaci má člověk hledat to pozitivní a holt tentokrát to musíme najít i v něčem tak hrozném, jako je covid-19, který jinak ublížil spoustě lidí.

Která z těch věcí má pro mě sentimentální hodnotu a nevyměním ji ani za nic?

Žádná.

Kolik času denně strávím online?

Před covided-19 to bylo šest hodin na počítači plus šest hodin fyzických schůzek, během covidu-19 šest hodin online plus nic víc. Paradoxně jsem přitom nezaznamenal pokles výsledků ani mé skupiny, ani mých osobních, možná naopak. Ale dlouhodobě to tak asi nejde a dopad to mít bude… no anebo nebude a budeme žít zase o trochu lépe.

Nafta, benzin, nebo elektřina?

Pokud se otázka týká automobilismu, tak asi spíše elektřina, i když i ta nám zatím nepadá z nebe jako ve Skandinávii nebo v Maroku. Ale třeba se jednou úplně čistého pohonu dočkáme. V to doufám a i v tom věřím ve vědu a pokrok.

Aktuální pokrok v mém oboru, který považuji za potenciální game changer?

V oblasti autonomních létajících robotů se vše vyvíjí tak rychle, že se zde vážně musím omezit na klišé. Tento dotazník vyplňuji v letadle na cestě z experimentů, které jsme s týmem dělali v poušti Spojených arabských emirátů, a jen s malou nadsázkou mohu říci, že to, co byl game changer v okamžiku, kdy naše letadlo startovalo v Dubaji, už nebude platit při přistání v Praze. I jen během toho jednoho měsíce v UAE jsme mohli vidět, jak se vše v našem oboru opět hodně posunulo.

Foto Martin Saska

Naše roje deseti spolupracujících dronů dokázaly zcela autonomně prohledávat pro roboty natolik složité prostředí, jaké představuje poušť. To je něco, co před pár měsíci nebylo skoro představitelné. Věřím, že nasazení opravdu velkých skupin miniaturních dronů kolem nás může kartami současného dronového byznysu zamíchat.

Co rozvoj mého oboru v současnosti naopak brzdí či zdržuje (a co by se s tím dalo dělat)?

Většina dronařů si stěžuje na legislativu, ale já vidím brzdy v rozšíření nasazení létajících robotů spíše v nedostatečně vyzrálých a často i chybějících technologiích nutných pro spolehlivý autonomní let. A to hraje do karet hlavně nám, takže jsem i rád, že je těch výzev a překážek tolik. Dovoluji si říci, že máme nyní v dronovém světě unikátně našlapaný a sladěný tým nadšených mladých robotiků, kteří se nebojí žádné výzvy, a naopak si libují v tom, když mají řešit ty největší.

Foto Martin Saska

V týmu už je třicet výzkumníků s vysokoškolským vzděláním, kteří pokrývají prakticky všechny oblasti robotiky, což je síla, kterou žádná jiná skupina v Česku, ale ani v Evropě nedisponuje. A i to nám umožňuje dostávat se na stále užší světovou špičku a benefitovat z toho.

Čeho bych se v budoucnosti chtěl dožít tak moc, že bych se kvůli tomu nechal i zmrazit?

Zrovna čtu, rozumějte poslouchám, knihu Liou Cch’ Sina s názvem Vzpomínka na Zemi, kde se přesně toto téma řeší, a shodou okolností jsem tak nad tím včera přemýšlel. Moc rád bych se dočkal letů do vesmíru a třeba i mimo Sluneční soustavu, což byl vždy můj sen (tedy alespoň ta oběžná dráha). Ale nemyslím si, že má někdo právo na to, vybírat si, v jaké době bude žít. Doufám tedy, že se taková technologie nikdy neobjeví. Bylo by až příliš lehké utéct z horšího období lidstva a počkat na to lepší.

Ale když všichni utečou, kdo zůstane, aby nás do toho lepšího období dostal? No a není náhodou cesta k vysněnému cíli vždycky lepší než cíl sám? Každá krize přináší příležitosti. Popravdě, obojí jsem někde četl, rozhodně nechci fušovat do filozofie. Ale určitě je to pravda a baví mne to, že já i můj tým můžeme nové technologie hledat a pomáhat vytvářet. Takže, i když je to asi nudná odpověď, já jsem nejraději tam, kde jsem.

Foto Martin Saska

Reklama
Reklama