Jaderná energetika se vrací na investiční mapu jako stabilní bezemisní zdroj, její renesance ale nebude ani rychlá, ani levná. Sázka na jádro je plná strukturálních překážek, přestřelených valuací i politických rizik. Skrývá v sobě investiční příležitosti? To v komentáři rozebírá Martin Seyček, portfolio manager fondu J&T Energy.
Po desetiletích útlumu, který následoval po haváriích v Černobylu a Fukušimě, se jaderná energetika vrací do centra pozornosti jako zdroj pro získání stálého bezemisního elektrického výkonu. Aktuální dramatický nárůst poptávky po elektřině dnes nicméně vyžaduje budování všech zdrojů elektřiny – jádra, plynu i obnovitelných zdrojů.
Akcelerující elektrifikace našich životů a rychlá expanze datových center a umělé inteligence nám nedávají na výběr. Dá se navíc očekávat, že další tlak na urychlení tempa jaderné renesance přinese aktuální konflikt v Íránu.
Evropa a Asie opět zažívají růst ceny zemního plynu, tentokrát jako důsledek uzavření Hormuzského průlivu. Tyto dva kontinenty se pak mezi sebou přetahují o lodě přivážející zkapalněný zemní plyn (LNG), což jeho cenu táhne směrem vzhůru. Z toho bude dlouhodobě benefitovat americká plynová infrastruktura.
Vraťme se ale k jaderné renesanci, kterou je nutné vnímat optikou mírného skepticismu. Přestože politické deklarace a cíle pro rok 2050 naznačují ztrojnásobení globální jaderné kapacity na přibližně 1500 gigawattů, realita v západních ekonomikách naráží na řadu bariér.
Většina velkých jaderných bloků v Evropě a Severní Americe byla postavena v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století. Ne náhodou to bylo po ropných šocích ze sedmdesátých let. Od té doby se nové jádro v západním světě prakticky nestavělo, a když ano, tak s násobným překročením rozpočtů a časových plánů.
Ze zhruba 60 jaderných reaktorů, které se aktuálně globálně stavějí, jich má stát polovina v Číně, v Evropě jen tři, ve Spojených státech se nestaví nic. Dodavatelské řetězce zanikly, modely financování moc nejsou, reálně soukromé subjekty nebudou chtít stavět takto dlouhodobé a riskantní projekty bez vládních garancí. Západ tedy svou cestu k jaderné renesanci začíná alespoň skrze kombinaci prodlužování životnosti stávajících aktiv a restartů dříve odstavených reaktorů.
USA, Kanada, Francie, Velká Británie, Japonsko, Korea, Čína, Rusko, Polsko, ČR, Maďarsko – ti všichni začleňují jádra do svých energetických koncepcí. Rychlejší by bylo spíše vyjmenovat odpůrce jádra, kdy se zdá, že zde zůstává osamocené snad už jen Rakousko. Dokonce i Německo již lituje uzavření svého jádra.
Velké vládní plány ale neznamenají, že investice do jádra budou nakonec úspěšné, a to jak pro energetické firmy a vlády, tak pro drobné investory. Jaderná energie totiž stále zůstává nejdražším a nejkomplexnějším způsobem výroby elektřiny.
A může investor do veřejně obchodovaných akcií s expozicí na jádro vydělat? Jaderná energetika není pro investory jednoduchým sektorem. Hodnotový řetězec je komplexní a každá jeho část nese odlišná rizika. Navíc valuace jsou často astronomické a vývoj ceny akcií je často více určován sentimentem než fundamentem. A aby to bylo ještě složitější, akcie leaderů v oboru nejsou často veřejně obchodované.
Jaderný ekosystém můžeme zjednodušeně rozdělit na těžbu uranu, konverzi a obohacování uranu, výrobu reaktorů a komponent a samotný provoz a servis. Dva ze tří leaderů v budování velkých reaktorů jsou mimo burzu – francouzská EdF (kde francouzská vláda nedávno vykoupila minoritní akcionáře) a korejské KHNP (které bude stavět dva reaktory v Dukovanech). Veřejně obchodovaný je pouze Westinghouse, a to prostřednictvím své kanadské matky Cameco (o tom více později). U malých modulárních reaktorů existuje téměř stovka různých designů a technologií, spekulativní investoři mají z čeho vybírat.
Z pohledu težby uranu už je situace lepší – na veřejných trzích je kanadské Cameco, kazašský Kazatoprom nebo řada startupů jako Uranium Energy, Energy Fuels a NexGen Energy. Cameco je valuačně dost vysoko, Kazatoprom má politické riziko a o potenciálním úspěchu startupů, které se snaží objevit nová ložiska uranu, můžeme jen spekulovat.
Investoři si nemohou moc vybírat ani v oblasti obohacování uranu, kde 98 procent trhu drží soukromé společnosti Urenco, Orano, ruský Rosatom a čínské CNNC. Jedním z mála veřejně obchodovaných hráčů je americký Centrus Energy, kde ale i po nedávném propadu ceny akcie o 50 procent se společnost obchoduje za padesátinásobek ročních zisků.
Dále je možnost investovat do výrobců elektřiny, kteří vlastní jaderná aktiva – v Evropě např. Fortum, Centrica a ČEZ, v USA Constellation Energy, Duke Enery, Dominion Energy, NextEra a další. U této investice je riziko zásadně menší, ale vlastnictví jaderných aktiv je v akciích již zaceněno, tedy potenciál pro akciové investory omezený.
A jak to „hrajeme“ v novém investičním fondu J&T Energy? Věříme, že k jaderné renesanci nakonec dojde, ale cesta bude trnitá, delší, než si většina investorů myslí, a po cestě zůstane hodně mrtvol. S naším konzervativním přístupem je naše expozice na jádro omezena na zhruba 10 procent fondu, a to většinou přes společnosti, kde jádro tvoří často jen část firemních tržeb a zisků.
Pokud se ve Spojených státech má opět začít stavět „velké jádro“, Westinghouse bude u toho.
Investovali jsme do amerického regulovaného výrobce elektřiny Public Servic Enterprise, který provozuje zhruba čtyři gigawatty jádra, které tvoří nicméně jen 10 procent jeho zisků. Podobně je to i s americkým výrobcem elektřiny NextEra. Líbí se nám diverzifikované portfolio francouzské engineering společnosti SPIE, které se účastní údržby jaderných reaktorů ve Francii.
Miniaturní expozici J&T Energy máme na společnost NuScale, která je jediným výrobcem malých modulárních reaktorů, který má povolení od amerického jaderného regulátora.
Největší potenciál vidíme v kanadské společnosti Cameco, která ovládá zhruba 20 procent globální těžby uranu, kde se postupně do ceny projevuje rostoucí poptávka a stagnující nabídka. Zároveň se Cameco věnuje konverzi uranu a vlastní startup na novou technologii obohacování uranu laserem. Jejím žolíkem v rukávu je hlavně 49procentní podíl ve společnosti Westinghouse, která postavila většinu velkých jaderných reaktorů v USA.
Cameco je valuačně vysoko, ale z pohledu dlouhodobého investora může být stále atraktivní. Pokud se ve Spojených státech má opět začít stavět „velké jádro“, Westinghouse bude u toho.
Důležité upozornění
Informace obsažené v tomto článku mají výhradně informační charakter a nepředstavují investiční rady. Nedoporučujeme jednat na základě těchto údajů bez předchozí konzultace s kvalifikovaným finančním poradcem. Investování je spojeno s riziky a rozhodnutí o investování jsou na vlastní odpovědnost. Výnosy z investice dosažené v minulosti nejsou zárukou budoucích výnosů.
