skip to main content
Dobrá karma

#moje geny. Nikdy pro nás senioři nebyli důležitější než teď

2 minuty čtení

Za pár dní mu bude devadesát, ale narozeniny nejspíš neoslaví tak, jak si představoval. Nepřijede mu popřát celá velká rodina, neuvidí se s přáteli. Dost možná stráví slavnostní den v izolaci. Za šicím strojem. 

V Česku kvůli řádění koronaviru chybí ochranné prostředky, a proto Jiřímu Černému, mému dědečkovi, přišlo logické nastříhat plátno a začít šít roušky pro známé, jejich děti a vnuky. 

I když nejsem s ním, živě si představuji, jak si s pečlivostí sobě vlastní nastudoval návod… A pak se na něj vykašlal a vymyslel si svůj – vylepšený. 

Roušky šije třívrstvé, s kapsou, do které lze vkládat jednorázový filtr, a všívá do nich tenký drátek, aby se daly dobře tvarovat a přilehly k nosu. 

Já na tohle vykecávání nemám čas, musím šít!

Děda nepovažoval za nutné se nám se svým programem svěřit. O jeho aktivitě jsem se dozvěděla náhodou, během našich telefonátů, ve kterých jsem ho opakovaně vyslýchala, jestli karanténu opravdu zvládá a moc se nebojí. 

„Prosím tě, já na tohle vykecávání nemám čas, musím šít,“ odbyl mě. Tak jsem teprve zjistila, že karanténu nejen zvládá, ale ještě v ní pomáhá ostatním. 

Připravená generace

Ne všichni senioři samozřejmě zvládnou šít roušky. Někteří potřebují pomoct s nákupem, jiní se neobejdou bez péče blízkých či ošetřovatelek. Ale všichni z nich si už prošli životními zkouškami. Často těžšími, než je tato.

Naše blahosklonná starostlivost proto není namístě. Nepotřebují naše dojímání se nad nebohými prarodiči, kteří se bez nás teď neobejdou.

Mají schopnosti, které jsme často nepovažovali za nutné se učit. Vystačí se základními potravinami a místo čerstvých avokád si klidně poradí jen s pár kily mouky, mlékem a máslem. Mají doma šicí stroj a  „nebojí se ho použít“. Vědí, jak a co nahradit, vylepšit, opravit, a nespoléhají na to, že všechno najdou online.

Reklama

Jestli jim teď ale něco může scházet, je to pocit zapojení a užitečnosti. Nevytváříme v nich svými obavami pocit, že jejich jediným úkolem je teď přečkat potichu a v naprosté izolaci karanténu?

Ano, zavolejme jim a nabídněme jim pomoc. A když už jim budeme volat, nechme si poradit i my od nich. Generace 65+ díky životním zkušenostem ví – na rozdíl od nás, mileniálů a boomers -, jak se připravit na krizi a jak ji přečkat. 

Řada seniorů se chce aktivně zapojit do řešení následků pandemie. Lékaři a sestry v důchodu se vrátili jako posila do zdravotnictví, jiní šijí roušky nebo tvoří ochranné štíty.

Mladší generace možná má lepší obranyschopnost proti koronaviru, ale to je jen slabá výbava na krizi, které čelíme. Hodil by se nám i instinkt, opatrnost, schopnost adaptace a psychická odolnost předchozích generací.

Vy všichni, kteří jste sice v důchodovém věku, ale přesto jste se jako bývalí doktoři a sestry vrátili do služby; vy, kteří šijete roušky; vy, kteří pomáháte rodině, přátelům i neznámým, tenhle článek je o vás a pro vás. Máte náš obdiv. 

Sdílejte článek s hashtagem #mojegeny a připište k němu, jak vaši rodiče a prarodiče zvládají karanténu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama