Peggy Dulany je dědička rodiny Rockefellerových, která založila „nejelitnější klub na světě“. Nejbohatší lidé planety se v něm scházejí, aby diskutovali o tom, jak nejlépe rozdat své peníze.
V kavárně na pražské Kampě si objedná bezkofeinové espresso a vodu a začne vzpomínat, jak v sedmnácti strávila svoje první léto v brazilských favelách. Margaret Dulany, jíž odjakživa nikdo neřekne jinak než Peggy, mezi americkými turisty a českými intelektuály sedícími u okolních stolků nijak výrazně nevyčnívá.
Elegantní starší dáma s tichým hlasem a vážnýma očima vypráví, že v Praze je poprvé, přijela na pozvání Nadačního fondu Via Clarita a historické město ji uchvátilo. Dost možná byste na první pohled neřekli, že Peggy Dulany založila (mimo jiné) organizaci, o které Bloomberg kdysi napsal, že je to „nejexkluzivnější klub kdekoli na světě, a proto jste o něm pravděpodobně ani neslyšeli“.
Ten klub se jmenuje Global Philanthropists Circle a jeho členové pocházejí z nejbohatších dynastií ze všech koutů světa. Scházejí se s Richardem Gerem, obědvají doma u (tehdy ještě) prince Charlese, v Himálaji tráví odpoledne s bhútánskou královskou rodinou, na soukromou prohlídku své sbírky umění je pozve nejbohatší Mexičan Carlos Slim Helú.
A u toho všeho diskutují o tom, jak co nejlépe rozdat své – značné – jmění. Organizace, již Peggy Dulany založila v roce 2001 společně se svým otcem Davidem Rockefellerem, totiž sdružuje rodiny filantropů z celého světa.
Když před bezmála čtvrtstoletím Dulany Global Philanthropists Circle zakládala, nebylo vůbec běžné, aby se dobrodinci scházeli a diskutovali o svých filantropických aktivitách a o tom, jak se spojit pro jeden společný cíl – lepší svět.
Prapravnučka ropného magnáta Johna D. Rockefellera seniora, jednoho z původních kapitánů ropného průmyslu a také významného filantropa, ale už tehdy měla bohaté zkušenosti s vedením dobročinných organizací a na přelomu tisíciletí viděla, že v bohatnoucím světě plném nových a nových dárců je potřeba vytvořit platformu, která filantropům z celého světa umožní jejich globální úsilí koordinovat.
Sedět u jednoho stolu s Peggy Dulany je obohacující zkušenost, i když je to na Kampě, a ne v New Yorku, kde na její filantropické večeři seděl na jednom konci stolu generální tajemník OSN a na druhém prezident Světové banky.
A ačkoli tohle všechno víte, stejně se vám při pohledu na ni do popředí mysli nederou slova jako „dědička“, „moc“ nebo „Rockefeller“. „Skromná. Milá. Lidská.“ To je hluboký dojem, který ve vás setkání s Peggy Dulany zanechá.
Není pak divu, že o ní americký Forbes už před třemi dekádami napsal, že je „tak trochu jiná dědička“. Ačkoli vyrůstala na Upper East Side v sídle plném starožitností a díky svým předkům dostala do vínku příjmení Rockefeller (a přes sto milionů dolarů), pochodovala v šedesátkách ve Washingtonu na protest proti válce ve Vietnamu a odsuzovala kapitalismus.
V rozhovoru se dočtete:
- Proč se Peggy Dulany rozhodla vzdát slavného a mocného příjmení?
- Jaký byl střet s realitou, když se v 17 přestěhovala z rodinného sídla na Upper East Side do brazilské chudinské čtvrti?
- Proč se podle ní dva plus dva může rovnat pět?
- Jak se po nástupu Trumpu změnila světová filantropická scéna?
- Co musí mít prostředí, ve kterém se ani nejbohatší lidé světa nebojí sdílet svoje zkušenosti a chyby?
