Jestli je druhé funkční období amerického prezidenta Donalda Trumpa něčím charakteristické, pak je to především nečekané vyhlašování a často i následné odvolávání vysokých cel proti ostatním zemím a nadnárodním společnostem.
Vše přitom nasvědčuje tomu, že za Trumpovým rozhodováním v této oblasti nestojí složitě promyšlená strategie, ale spíše prezidentovy pocity z osobních setkání nebo reportáže, které nejmocnější politik světa vidí v televizi.
Vezměme si například Trumpovo říjnové rozhodnutí zvýšit cla na zboží z Kanady o deset procent a k tomu ukončit se severním sousedem všechna obchodní jednání. Nestála za tím diplomatická přestřelka a zřejmě ani důkladně promyšlený plán, ale fakt, že prezident USA viděl reklamu.
„Vzhledem k jejich závažnému zkreslení skutečností a nepřátelskému jednání zvyšuji cla na Kanadu,“ napsal Trump v reakci na ni na své sociální síti Truth Social. Čím že ho tak vyprovokovala? Kanadská provincie Ontario v ní použila slova bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, který jakákoli cla několikrát veřejně odsoudil.
Stejně podivuhodné je přitom Trumpovo rozhodnutí svá slova nedodržet a dodnes slíbená cla nezavést. Tak jako v mnohých případech, i tady mu ke spokojenosti stačilo „vyhrát“ – Ontario se jeho výhrůžek leklo a reklamu přestalo vysílat.
Právě televize hraje roli i v mnoha dalších prezidentových rozhodnutích. Když v show Kim Kardashian vystoupila Alice Johnson – žena z Tennessee, přísně odsouzená na doživotí za jediný nepříliš závažný zločin, Trump jí udělil milost.
Příspěvky vztahující se k údajné „bílé genocidě“ v Jižní Africe či konvoji migrantů směřujících do Spojených států pak Trump sdílel na sociálních sítích poté, co o těchto událostech viděl reportáže na stanici Fox News.
Sám už navíc přiznal, že si není jistý, zda mu jeho oblíbený kanál nelže. „Počkejte chvíli, sleduji v televizi něco jiného, než co se ve skutečnosti děje?“ zamýšlel se poté, co v září vyslal americké vojáky do města Portland kvůli údajným „bitvám v tamních ulicích“.
Že se nic takového možná neodehrává, mu došlo, až když si promluvil s guvernérkou celého státu Oregon Tinou Kotek, která podle něj byla „velmi milá“.
Foto Profimedia
Popovídat si s Trumpem přitom bývá vítěznou strategií i při řešení cel. Prezident oceňuje, když s ním lidé jednají přímo a neposílají za sebe prostředníka, čímž se dlouhodobě řídí i Tim Cook, šéf společnosti Apple.
Když tak letos v dubnu oznámená cla společnost ohrozila, okamžitě se s Trumpem spojil, aby mu vysvětlil, že cla akorát podpoří konkurenční jihokorejský Samsung. Vyjednal si tím dočasnou výjimku z cel na telefony iPhone.
Ani osobní vztahy ale nejsou spolehlivou ochranou proti clům, a tak o měsíc později už Trump společnosti vyhrožoval, že pokud nezačne Apple vyrábět ve Spojených státech, uvalí na něj 25procentní cla.
Ti, kteří chtějí v otázce cel opravdu uspět, tak musejí přistoupit na Trumpovo „umění dohody“. Tak to udělal před měsícem čínský prezident Si Ťin-pching, když slíbil, že otevře svůj trh pro americkou sóju nebo že ukončí současná navrhovaná omezení vývozu vzácných zemin a dalších kritických minerálů.
Trump oplátkou na to oznámil, že sníží takzvaná fentanylová cla, která mají podle americké vlády zamezit Čínou způsobené šíření této drogy v USA, z dvaceti na deset procent.
V půlce listopadu zase americký prezident snížil cla na Švýcarsko z 39 na patnáct procent, protože mu tamní vláda nabídla snížení cel na řadu amerických produktů a navrch slíbila investice ve Spojených státech. Před oznámením se za Trumpem stavili vrcholní švýcarští manažeři, že by ho nějak ovlivňovali, však Bílý dům odmítl.
Prezident USA si ze setkání, které údajně na jeho rozhodnutí vliv nemělo, odnesl zlaté stolní hodiny od společnosti Rolex a vyrytou zlatou cihlu v hodnotě téměř tří milionů korun od společnosti pro rafinaci zlata MKS.
Šéf Rolexu Jean-Frédéric Dufour ho navíc v září pozval na tenisový US Open, na což se sám Trump zeptal, zda „by dostal pozvání, nebýt cel“. Podle ředitele Dufoura to však prohlásil „v žertu“.
Osobní pocity podle všeho stály i za prvotním rozhodnutím Trumpa drakonická cla na Švýcarsko zavést, k čemuž došlo v létě po telefonátu s prezidentkou země Karin Keller-Sutter. Během toho se měl Trump podle listu SonntagsBlick několikrát zeptat „kolik mi zaplatíte?“ a po skončení si prý stěžoval, že ho prezidentka „neposlouchala“.
Cla jsou pro současného amerického prezidenta také způsobem, jak umlčet své kritiky. Když generální ředitel společnosti Mattel oznámil, že panenky Barbie a autíčka Hot Wheels nemůže vyrábět v Americe, a přesto prodávat za dostupné ceny, Trump pohrozil firmě stoprocentním clem.
Kromě televizních pořadů, dlouhých hovorů a dárků však do Trumpova rozhodování zasahují i jeho spolupracovníci. Mezi ty nejvlivnější patří v otázce cel vrchní poradce prezidenta pro obchod a výrobu Peter Navarro a americký ministr průmyslu Howard Lutnick.
Oba prezidenta k zavádění cel vedou a Navarro byl tím, kdo stál za Trumpovým rozhodnutím hned první den v úřadu přijmout memorandum o obchodní politice a uvalit jím 25procentní cla na veškerý dovoz oceli a hliníku do Spojených států.
Když ale dojde na emoce, vypadá to, že vliv těchto mužů klesá – Trumpova cla tak nejsou jen ekonomickým nástrojem, ale i oknem do prezidentovy mysli. Že na nich závisí miliardové byznysy i budoucnosti států, je zjevně vedlejší.
