Španělský tým v úterý podlehl ve čtvrtfinále Davisova poháru Nizozemsku, což znamená, že Rafael Nadal dal definitivní sbohem profesionálnímu tenisu. Španělská superstar už v říjnu v emotivním videu na sociálních sítích oznámila, že ukončí svou kariéru právě po Davisově poháru. Devatenáct let poté, co Nadal vyhrál svůj první grandslamový titul, a pětadvacet let poté, co podepsal svou první velkou sponzorskou smlouvu se společností Nike.
A během uplynulého čtvrtstoletí se tenhle Španěl nesmazatelně zapsal do historie tenisu. Jeho 22 trofejí z grandslamů bylo ve své době rekordním počinem, byť ho od té doby stihl překonat Novak Djoković, a jeho kariérní výdělek 134,9 milionu v prize money je druhý nejvyšší v tenisové historii, lepší je opět jen Djoković.
Podle odhadů časopisu Forbes Nadal také vydělal více než 415 milionů dolarů mimo tenisový kurt na sponzorských smlouvách, sponzorských vystoupeních a dalších obchodních aktivitách, což představuje celkový výdělek před zdaněním více než 550 milionů dolarů.
I tady však našel přemožitele. Tato suma se totiž ani zdaleka neblíží astronomické částce 1,1 miliardy dolarů, kterou za svou výjimečnou kariéru nashromáždil před odchodem do tenisového důchodu jeho další velký rival Roger Federer. Staví ho však na úroveň Novaka Djokoviće, který je ve svých 37 letech stále jedním z nejlepších tenistů na tour.
Žádný další tenista se mu však ani nepřiblížil a jen velmi málo sportovců z ostatních odvětví se v úrovni výdělku dokázalo dostat alespoň na dostřel. Dokonce i Serena Williams, vítězka 23 grandslamových trofejí, která pomohla posunout výdělky žen-sportovkyň o úroveň výš, než v roce 2022 ukončila kariéru, za Rafaelem Nadalem zaostává přibližně o 120 milionů dolarů.
Nadal ve výsledku také neměl takový vliv na sportovní marketing jako Federer (jeden ze sedmi sportovců, kteří překonali částku jedné miliardy během aktivní kariéry) nebo Serena Williams (která se stala jednou z nejbohatších self-made žen Ameriky, jejíž majetek Forbes v současnosti odhaduje na 340 milionů dolarů). Nadal si však drží po většinu kariéry stabilní portfolio sponzorů, což je v tenise, kde hráči často mění sponzory každých několik let, poměrně neobvyklé.
Mimo jeho dlouholetý vztah se společností Nike je Nadal od roku 2004, tedy rok před jeho průlomovým prvním grandslamovým titulem z French Open, spojen s automobilkou Kia. Od roku 1995, to mu bylo devět let, pak hraje tenis s raketami Babolat a s firmou uzavřel svou první mezinárodní smlouvu v roce 2001.
V roce 2010 přidal mezi své partnery výrobce hodinek Richard Mille, v roce 2014 španělskou Telefónicu a mezi nejnovější přírůstky do jeho portfolia, které čítá více než tucet značek, patří Infosys, Louis Vuitton nebo Subway.
Mnoho z nich vydrželo i přes všechna jeho zranění, kdy přirozeně trochu ustoupil z centra pozornosti. „To hodně vypovídá o tom, jakým je pro ty značky přínosem,“ říká Joe Favorito, dlouholetý marketingový poradce a bývalý manažer WTA Tour. „Nikdo z nich během jeho zdravotních přestávek neutekl.“
V počátcích kariéry nicméně Nadalovu atraktivitu v očích globálních značek limitovala jeho poněkud krkolomná angličtina. To se však změnilo kolem roku 2011 poté, co z pěti posledních grandslamů čtyři vyhrál, a nabídky na spolupráce se začaly hrnout – v tom roce poprvé překonal hranici 20 milionů dolarů mimo kurt.
Větší než LeBron James v USA
„Jedna věc, které měl Rafa Nadal víc, než kdokoli jiný, byly jeho emoce. A ty on nosil na rukávu,“ říká Favorito a dodává, že k jeho popularitě přispěl také jeho vytříbený smysl pro módu, díky kterému byl na první pohled rozpoznatelný. Sponzory přitahovala také jeho rivalita s Federerem a menší turnaje byly ochotné zaplatit každému z nich až milion dolarů za pouhou účast.
„Roger byl takový ten klasický elegán, zatímco Rafa byl větší drsňák v tričku s odhalenými rameny a dlouhými rozcuchanými vlasy. Myslím, že se velmi dobře doplňovali,“ říká Stuart Duguid, spoluzakladatel agentury Evolve, která zastupuje například současné tenisové hvězdy Naomi Ósaka nebo Nicka Kyrgiose. „Myslím, že kariéra jednoho by byla úplně jiná bez toho druhého.“
V jeho rodném Španělsku je Nadalova popularita ještě na úplně jiné úrovni. „Je tam pravděpodobně větší než LeBron James v USA,“ říká Duguid a dodává, že Nadalovi se ve Španělsku podařilo zviditelnit tak, jak se to ostatním sportovním hvězdám převážně z týmových sportů nikdy povést nemohlo.
Favorito, který viděl naživo Nadalovo vystoupení při předchozím utkání Davisova poháru přímo ve Španělsku, je ohledně jeho popularity v rodné zemi ještě stručnější: „Je tam jako bůh.“
Mnoho, ne-li všichni Nadalovi sponzoři by mu měli zůstat věrní i po skončení kariéry. Už ostatně dokázal, že je relevantní marketingovou tváří svých partnerů, i když nehraje – v posledních dvou sezonách odehrál jen devět turnajů včetně pouhých dvou grandslamů z osmi.
A také Federerova zkušenost může být pro Nadala velmi poučná, třiačtyřicetiletá švýcarská legenda inkasuje odhadem 95 milionů dolarů ročně i po skončení kariéry a nadále spolupracuje s naprostou většinou svých partnerů z dob, kdy ještě hrál.
Konec kariéry navíc pro sponzory nabízí paradoxně ještě jednu velkou výhodu. Aktivní hráči, kteří během celého roku objíždějí turnaje podle nabitého tenisového kalendáře, se obvykle snaží vtěsnat své závazky vůči sponzorovi do několika málo dní. Nadal bude mít najednou mnohem víc času věnovat se svým partnerům, pokud bude chtít.
A jeho odhodlání bude hrát důležitou roli. Nadal bude muset aktivně pracovat na tom, aby se udržel v centru pozornosti, podobně jako třeba sportovní ikony Tom Brady nebo David Beckham. Aby neskončil třeba jako jeho tenisový kolega Pete Sampras, naprosto zastíněný novou generací tenisových hvězd.
Jannik Sinner a Carlos Alcaraz si již teď připravují půdu pro budoucí, možná dekády trvající rivalitu, vždyť už dohromady získali šest grandslamových trofejí ještě před dovršením 24 let.
Nadal si také bude muset dávat pozor na svou pověst, zejména poté, co se dopustil prvního většího přešlapu své kariéry a stal se ambasadorem Saúdské tenisové federace. Smlouva s arabskou zemí mu vynáší údajně několik milionů dolarů ročně, avšak jeho fanoušci – zejména ti španělští – ho za účast na kampani, kterou se arabské království snaží vyčistit si pověst a odvést pozornost od porušování lidských práv, silně kritizují.
Antukový král, jak se Nadalovi pro jeho úspěchy na oranžové drti přezdívá, však v poslední době bere osud do svých rukou a věnuje se podnikání, nakupuje podíly ve společnostech a zakládá vlastní podniky. Nedávno investoval do startupu Playtomic, který pomáhá amatérským tenistům rezervovat si čas na kurtech, a údajně buduje luxusní rezidenční sídla na španělském pobřeží Costa del Sol.
Je také majitelem závodního týmu elektrických člunů v sérii E1 a spoluvlastníkem restaurací Tatel po boku Pau Gasola či Cristiana Ronalda. V loňském roce pak uzavřel partnerství s Meliá Hotels a vytvořil pod nimi značku resortů s názvem Zel.
Podnikatelskou aktivitou možná nejblíže jeho srdci je však vedení tenisové akademie v jeho rodném městě Manacor na španělském ostrově Mallorca, která si získala obdivovatele po celém tenisovém světě a pomohla na výsluní například Casperu Ruudovi, norskému tenistovi, který je stabilním členem první desítky v žebříčku ATP.
„Myslím, že tuhle možnost mnoho sportovců nemá, tenhle přístup je vyhrazen opravdu jen pro pár elitních jedinců,“ říká Duguid o Nadalově přístupu k byznysu, který méně spoléhá na tradiční sponzorská partnerství. „Myslím, že je to inspirováno přístupem Kobeho, LeBrona a dalších podobných, kteří dokázali zaujmout významné pozice ve společnostech a nebáli se riskovat, což se jim mnohonásobně vyplatilo.“
