Jednoduchá koule z ručně foukaného opálového skla je čistě seříznuta a speciálními víceúhelníkovými spoji připevněna na kovovou desku. Nic víc. Puristický design oproštěný od čehokoli navíc – tak vypadá nejnovější svítidlo s rukopisem české designérky Lucie Koldové.
„Je to ideální design pro dnešní dobu, kdy nás všude čeká restrukturalizace, optimalizace a minimalizace nákladů,“ říká pragmaticky sedmatřicetiletá autorka.
Vytáhlá tmavovláska září na lokální scéně stejně nepřehlédnutelně jako 20 svítidel, která dosud navrhla. Před pár týdny obdržela ocenění Designér roku ve výročních cenách Czech Grand Design, a i když letos museli laureáti i diváci slavnostní ceremoniál oželet, pro Lucii to v něčem výjimečné bylo. Jako vůbec první návrhářka byla v třináctileté historii udílení cen oceněna podruhé. Paradoxně nikoli za svítidlo, ale za nábytek.
U křesílka Cocon, které překvapí lehkostí, nečekaným pohodlím i stabilitou, pracovala opět s čistým kruhovým tvarem. Organicky oblé jsou i tvary dubového jídelního stolu pro slovenskou značku Javorina a na oblé minimalistické vlně postavila také exteriérový solitér pro mmcité – jako by měkkost foukaného skla, které je její doménou, přetekla i do její nábytkové tvorby.
Lucie už sedmým rokem působí jako umělecká ředitelka české firmy Brokis, specializované právě na svítidla. Značka za tu dobu vyrostla do společnosti se 185milionovým obratem, která prodává na více než 90 světových trzích.
„Brokis je srdcovka, rodina, s kterou spolu rosteme od začátku, a já si toho vážím a přistupuji k té práci s velkým respektem,“ říká Koldová. „Nechci být ale zaškatulkovaná pouze jako autorka svítidel. Spolupráce s dalšími značkami jsou pro mě nesmírně inspirativní.“ Lákají ji zejména projekty pro větší firmy s rozsáhlejšími technologickými možnostmi, poskytující svobodu více se autorsky rozmáchnout.
Letošek měl být pro Lucii rozjezdovou dráhou k několika takovým výzvám. Oslovil ji známý belgický výrobce, s kterým vyvíjela dvě kolekce venkovního nábytku. A příští rok měla odstartovat i dlouho domlouvaná spolupráce s českou značkou Pietro Filipi, v jejímž rámci by byla Lucie odpovědná za redesign prodejen.
Jenže koronavirová epidemie zavřela všechny významné designové veletrhy, které jsou pro kontrakty klíčové, a pak i hranice států. „Silné značky krizi ustojí, ale jelikož nikdo netuší, kdy se byznys zase rozjede a investice do vývoje se jim začnou vracet, dočasně veškerý vývoj pozastavují,“ krčí rameny designérka.
V Brokisu však sklárna fungovala i přes nouzový stav. „Vnímala jsem zase výhodu pružné rodinné firmy, která dokáže efektivně reagovat na situaci a měnit plány a kanály prodeje.“
Zakázek pro zavedené zahraniční značky má Lucie Koldová ve svém portfoliu víc. Po škole odjela na stáž do Paříže, rovnou do studia prvoligové designérské hvězdy: k Arikovi Levymu.
„Seznámili jsme se v Praze na přednášce Vitry, slovo dalo slovo a nakonec si mě vyžádal,“ vzpomíná na profesní rozjezd návrhářka, která se v tvorbě i byznysu hodně řídí vlastní intuicí. „Snažím se být otevřená vůči příležitostem, věci nehrotit, spíš senzitivně vycítit, kdy je pro další krok ta správná chvíle. Současně ale neubíhám do směrů, které by třebas mohly být zajímavé, ale nemíří tam, kam jsem si vytyčila.“
Jako slepou cestu nakonec vyhodnotila i studia na prestižní londýnské Royal College of Art, kam původně mířila místo Paříže. „Když už jsem začala pracovat pro klienty, byl by to krok zpátky,“ je si jistá. Půlroční pařížská stáž se změnila na téměř čtyřletý pobyt, během kterého si začala budovat mezinárodní klientelu. Přesto však kývla na nabídku Brokisu, vrátila se domů, a navrch založila rodinu.
Děti ji naučily, že má sama určité limity. „S ohledem na situaci ale stále jedu bomby a snažím se dát práci maximum i na úkor sebe,“ říká Lucie pevným hlasem ženy, která má jasno v tom, co a jak v životě i v designu chce.
Nejspíš proto ji předloni oslovili pořadatelé veletrhu imm cologne, aby jako první česká designérka a druhá žena v historii veletrhu vytvořila svůj ideální dům – Das Haus. Koncept postavila na činnostech, které považuje za smysluplné a život obohacující: v domě proto chyběla kuchyně, ale nepostrádal meditační místnost.
Designérka si hodně pohrála taky s různými světelnými atmosférami. Vyvinula a představila celkem devět nových prototypů, z nichž některé už byly přetaveny v komerční produkty, jako například světelný závěs Ivy.
Lucie přitom nepřestává uvažovat nanejvýš byznysově. „Chci být pro firmy partnerem, který nejenže dokáže vytvořit objekty s estetickou hodnotou, ale taky přinese produkty, které firmám vrátí investici. Toho lze docílit jedině skrze věci působící na lidi emočně. Věci s nějakou energií, která se stane součástí jejich radosti,“ definuje svá kritéria kvalitního designu.
Koronakrize sice její rozjezdovou dráhu na čas přehradila, Lucie ale umí být trpělivá. „Teprve začínám, věřím, že profesně toho mám ještě většinu před sebou,“ říká v prosvětleném ateliéru, kde lichotivé měkké světlo hladí víc než padesátku designových solitérů, pod kterými je podepsaná.
Devadesátková éra designérských superstar je sice dávno v nedohlednu, ale na „teprve začátek“ je tohle více než slušné.
