Z mapy severopacifické oblasti Clarion-Clipperton toho moc nevyčtete: obsahuje jen modrou barvu. Část oceánu mezi Mexikem a Havají je ale zajímavá tím, co se nachází na jejím dně.
Stovky milionů tun manganu, niklu nebo kobaltu… Na čtyřech a půl milionech čtverečních kilometrů je zde vzácných surovin více než kdekoli jinde na naší planetě. A poptávka po těchto surovinách neustále roste – odklon od fosilních paliv bez nich nemá šanci.
Jsou důležitou součástí baterií jak pro elektrické vozy, tak pro úložiště energie vyrobené z obnovitelných zdrojů. Těžba na souši je však problematická, protože ji provází odlesňování, nucená práce nebo vysidlování obyvatelstva.
Proč tedy kýžené suroviny „neposbírat“ ze dna Tichého oceánu, kde se válí ve formě kusů horniny o velikosti brambory?
Na první pohled jednoduše dostupný zdroj vzácných kovů a zemin je důvodem, proč se o potenciálu hlubokomořské těžby mluví už několik dekád. Až nyní se však stává realitou.
Mezinárodní organizace International Seabed Authority (ISA) při Spojených národech začne od července posuzovat žádosti soukromých společností o těžbu na dně oceánu ve vodách nepatřících žádnému státu. Má to však zásadní háček: neexistují prakticky žádná obecná pravidla, podle kterých se tak bude dít.
ISA měla na jejich přípravu dva roky a vše nasvědčuje tomu, že termín nestihne. Vědecká komunita i ochránci životního prostředí proto bijí na poplach – neregulovaná těžba na dně moře může planetě způsobit nenapravitelné škody.
Organizace ISA se sídlem na Jamajce vznikla v roce 1994 na základě Úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 (zkráceně UNCLOS). Má na starost správu mezinárodních vod mimo výlučné ekonomické zóny jednotlivých států, což jsou oblasti moře do vzdálenosti 200 námořních mil (370 kilometrů) od pobřeží.
Většina světového oceánu se nachází mimo tyto zóny a je považována za společné dědictví lidstva. Tato definice z mezinárodního práva pokrývá vše, co je na Zemi potřeba uchovat pro příští generace a ochránit před zneužíváním jednotlivými státy či korporacemi. V případě mořského dna pod mezinárodními vodami má ochranu na starost právě ISA.
Organizace už udělila přes třicet licencí k jeho geologickému průzkumu, ale žádnou k samotné těžbě. To se může brzy změnit.
Aby soukromá společnost mohla žádost podat, potřebovala až doposud podporu země, která je mezi signatáři UNCLOS. Takhle to před dvěma lety udělala kanadská těžařská firma Metals Company, jejíž dceřinou společnost sponzoruje mikronéské Nauru, nejmenší ostrovní stát světa.
