Česká a slovenská IBM má od prosince nového ředitele, a ne ledajakého. Jak jde dohromady vrcholový management s vrcholovým sportem?
Sportujících manažerů naleznete poměrně hodně, ne nadarmo Fridrich Matejík říká, že posilovny dnes připomínají spíše networkingové kluby. Poloprofesionálních sportovců ale ve vrcholovém managementu zase tolik nenajdete.
Matejík, který na mistrovství světa v benchpressu soupeří s profesionály a v silovém trojboji reprezentuje Slovensko, je jedním z nich.
Jak se vlastně vystudovaný diplomat a de facto vrcholový vzpěrač stane šéfem regionální pobočky firmy, jako je Velká modrá?
Předně jsem se nestal manažerem ze dne na den. Do firmy jsem se dostal skrze slovenskou pobočku už v roce 2008. Tehdy na nepříliš zajímavou pozici, kde bylo mým úkolem obvolávat zákazníky a udržovat s nimi vztahy. Na té jsem vydržel asi jeden rok, následně jsem vystřídal další pozici, kde jsem vydržel asi rok a půl.
Poté jsem přešel do pozice, kde jsem měl na starosti prodej úložišť. Tam jsem se vypracoval až do funkce ředitele hardwarové divize. Vydržel jsem asi čtyři roky a dotáhl to až na pozici country lídra pro Slovensko, kde jsem působil pět let.
Odtud již vedla celkem přímá cesta k pozici ředitele pro Česko a Slovensko. Byla to tudíž taková ta americká cesta úplně odspodu.
Pomohlo vám v kariérním růstu něco, co jste si přinesl ze sportu?
Rozhodně. Pokud děláte sport na nějaké úrovni, nemusí být ani nutně vrcholová, naučí vás docela hodně věcí, které fungují i v pracovním životě. Když například trénink odbydete nebo se na něj jednou úplně vykašlete, projeví se vám to za pár týdnů na dalším tréninku nebo rovnou na nějaké soutěži.
