Praha má silnou gastronomickou scénu: skvělé restaurace, bary, kam se chodí na drinky. Do některých podniků se zase míří hlavně za hudbou. Co jí ale chybělo, byl prostor, kde se toto všechno přirozeně propojí – bez nutnosti se během večera přesouvat z místa na místo. A právě tím se stal The Piano Bar Prague.
V historickém Savarin Palace v centru Prahy vznikl podnik, který redefinuje klasickou představu o tom, co znamená „jít na večeři“. Večer tu nezačíná ani nekončí – jen plynule přechází z jedné fáze do druhé. Přijdete na jídlo, zůstanete na drinky, a než si to uvědomíte, jste uprostřed noci, která žije vlastním rytmem.
V čele kuchyně stojí šéfkuchař Ari Munandar, jedna z nejvýraznějších osobností pražské scény, který působil jako kuchař v hotelích Mandarin Oriental, Hilton a následně deset let v restauraci SaSaZu. Podniky, ve kterých působil, byly opakovaně doporučeny v průvodci Michelin Guide.
Do detailu definovaný zážitek
Menu v Piano Baru není postavené jako klasický gastronomický zážitek s jasným začátkem a koncem. Naopak. Je navržené tak, aby večer gradoval – od lehčích, svěžích chutí až po výraznější kombinace, které vás nenápadně vedou k dalšímu chodu.
Jak ostatně potvrzuje i samotný koncept podniku, nejde jen o dojem, ale o radost ze sdílení a dlouhého sezení u stolu. Ve chvíli, kdy tempo večera začne zrychlovat, přesouváte se k baru. Ten vede Tomek Małek, šestinásobný mistr světa ve flair bartendingu, který do Prahy přináší světovou úroveň i osobní rukopis. Koktejlový lístek stojí na vyváženosti a lehkosti, která přirozeně doplňuje průběh večera.
Hudba jako pilíř večera
Na rozdíl od většiny podniků není živá hudba v Piano Baru doplněk. Je to jeden z pilířů celého konceptu. Každý večer má jinou atmosféru, jiný rytmus i energii – a dřív, než si to uvědomíte, už dávno nesedíte jen u večeře.
Spolumajitel podniku Vladimir Gueorguiev Bogdanov to shrnuje jednoduše: cílem bylo spojit večeři, drinky a hudbu do jednoho plynulého zážitku – aby lidé nemuseli večer „plánovat“, ale mohli ho jen prožít.
Právě tohle propojení dělá z Piano Baru něco víc než restauraci nebo bar. Ambicí není být „další skvělou restaurací na seznamu“, ale místem, kde se lidé potkávají – ať už jde o přátele, nebo byznys. Prostorem, který funguje stejně dobře pro večeři jako pro spontánní noc.
V zahraničí podobný formát není novinkou. V Praze ale dlouho chyběl. S příchodem jara se restaurace rozšíří i ven. Od května bude nově otevřená terasa, která přinese lehkost a denní světlo, ale stále zanechá stejný zážitek, pro který se lidé do Piano Baru vrací. „Děláme lidi šťastnými,“ říká Bogdanov. Ať už to zní jakkoliv jednoduše, právě na tom je celý koncept postavený. Ne na jednotlivých prvcích, ale na tom, jak fungují dohromady.
