Třikrát zaplněná pražská O2 Arena. V součtu přes 30 tisíc lidí. Kulturní restart největší české haly byl dokonalý. Paradoxně za tím nestála velká zahraniční kapela, ale český revivalový band Queenie a jeho show za skoro 40 milionů korun.
Přiznám se. Když mi do emailové schránky zkraje srpna přišla pozvánka na setkání s členy revivalové skupiny Queenie, skončila bez většího povšimnutí v digitálním koši. Revival. Při tomhle slově se mi vybaví obvykle hudebně i vizuálně nepříliš zvládnutá show, jejichž hranice představují pivovarské slavnosti ve městě, kde zrovna nějaký pivovar je.
Tuhle hranici se dá spolehlivě prolomit a vlastně tím i překonat klasické kapely. Queenie, jenž místo označení revival používá v zahraniční čitelnější výraz tribute band se to povedlo dokonale.
“Takhle zpětně si říkám, že jsme byli dost šílení,” říká týden po obřích koncertech frontman kapely Michael Kluch, když uvažuje nad počátkem plánu obsadit libeňskou halu a udělat v ní show, kterou do jejích útrob muselo dopravit jednadvacet kamionů.
Tenhle plán vznikl ještě před nástupem covidu-19 v roce 2019. Queenie za sebou měli třináct let hraní a zájem o kapelu pořád rostl. Fanouškovská základna britské skupiny Queen je v Česku obrovská a zájem ještě nakopl globálně úspěšný film Bohemian Rhapsody oceněný třemi Oscary. Doma pak muzikál Freddie, za který byl Kluch v širší nominaci na divadelní cenu Thálie.
I tak se ale původní myšlenka na velký koncert zprvu držela při zemi. Kapela totiž chtěla obsadit sál pražského paláce Lucerna. “Jenže vzhledem k tomu, že než přišel covid-19, za léto jsme na vlastních koncertech s placeným vstupným měli asi 40 tisíc diváků, řekli jsme si, že se pustíme do velké hry, ” říká Kluch, který Queenie založil v roce 2006.
Kapela tak oslovila stage designéra Martina Hrušku, který vymýšlí velká pódia pro Lucii, Chinaski, Leoše Mareše, ale i AC/DC nebo Madonnu. Ten ale hned v úvodu zavrhl nápad kapely, aby stage odpovídala té, kterou Queen měli na legendárním Magic Tour v roce 1986.
Obří stage kapele navrhl Martin Hruška, který pracoval například s AC/DC.
“To budete jen kluci, kteří si na něco hrajou. Pojďme to udělat velký,” zareagoval Hruška a navrhl pódium, na které by skuteční Queen mohli vystupovat i teď, tedy za předpokladu, že by stále existovali. Queenie kývli a v počítači začala vznikat stage ve tvaru srdce s obřími kostkami a vesmírnou lodí létající nad hlavami diváků.
I díky tomu rozpočet celé akce v průběhu narostl asi dva a půlkrát oproti původním plánům, takže se kapela dostala do situace, kdy by jeden koncert náklady neuhradil. Zájem fanoušků byl naštěstí takový, že se se zanedlouho arenu podařilo vyprodat i podruhé a dobře se prodávaly i vstupenky na třetí vystoupení. Pak ale přišel covid-19 a všichni museli počkat až na začátek letošního září.
Kapelu Queenie založil Michael Kluch v roce 2006. |Foto: M. Rusaňuková
“První den jsem byl nejvíc naštvaný člověk v hale. Zkoušky neprobíhaly jak měly. Čekali jsme šest hodin na nějaký kabel, něco se nedařilo zapojit, létání vůbec nefungovalo, dvakrát se kvůli tomu měnil motor…,” popisuje Kluch dojmy z minulého pátku, kdy konečně došlo na první vystoupení. Nakonec se ale stal divadelní zázrak a všechno až na jednu nefunkční kytaru během show fungovalo tak, jak mělo.
Český hudební vrchol tak mají Queenie za sebou. Co dál? Cíl je vyjet s show pojmenovanou Queen Relived na světovou tour. Domluvená už je Jižní Korea, koncerty v Japonsku a na jedno z pražských dorazili i promotéři z Las Vegas.
I tak ale Kluch počítá s tím, že na menších domácích akcích hrát nepřestanou. “Máme tady základnu, jako nikde jinde. Dokonce si myslím, že brzy zase vystoupíme v pražském klubu Vagon pro tři stovky lidí,” říká frontman kapely, která doma i za hranicemi v průměru za rok odehraje 130 koncertů ročně a jejíž obrat se pohybuje kolem 20 milionů korun.
Aktuální úspěch z O2 Areny Kluch vnímá také jako zadostiučinění z pohledu toho, že po celou dobu kariéry odráží poznámky o kopírování někoho jiného. Na to má vedle třikrát zaplněné velké haly ještě další argument.
“Když ve světě vážné hudby hrajete Mozarta, taky to není vaše dílo. A aby to ostatní ocenili, musíte ho zahrát dokonale, což vyžaduje talent a roky cvičení. A úplně stejně musíme roky trénovat i my. Teprve pak to bude stejně dokonalé. A možná právě to je ten důvod, proč tolik lidí chodí na naše koncerty,” vysvětluje pětatřicetiletý Michael Kluch.
