Stát loni v lednu převzal přes 120 tisíc nemovitostí, které mají buď neznámého, nebo nejasného vlastníka. Přestože lhůta pro přihlášení se k majetku již uplynula, stále je šance získat rodinný majetek zpět. Není to ale tak jednoduché jako dřív.
Podle katastrálního zákona by každý vlastník nemovitosti měl zajistit, aby zápis v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému stavu. V praxi se tak nicméně z různých důvodů nedělo, a tak Česká republika přijala v roce 2012 zákon, který na velký počet nevyužitých nemovitostí bez jasných vlastníků reagoval.
Stanovil desetiletou lhůtu končící rokem 2023, během které se lidé o svůj majetek mohli přihlásit. Nemovitosti, které neměly po 1. lednu 2024 správně zapsaného majitele, přešly do vlastnictví státu.
Šlo o reality, jejichž majitelé v katastru buď nebyli uvedeni vůbec, nebo u nich chyběl jeden či více podstatných údajů. Těmi jsou celé jméno, datum narození (rodné číslo) a kompletní adresa posledního trvalého pobytu.
Nedostatečný zápis většinou vznikl ještě před rokem 1989, kdy byla evidence udržovaná chaoticky nebo v horších případech vůbec.
Další chyby pak vznikly v důsledku ručního přepisování jmen, počešťování německých příjmení, foneticky nepřesného přepisování jmen nebo nenahlášení změn příjmení po sňatku. Ke zmatené situaci přispělo i rozdělení Československa.
Jak vysvětluje Jan Antonín Kolář, spoluautor projektu Česká země, většina vlastníků těchto pozemků se narodila mezi roky 1890 a 1940. Pozemky se často nedostaly do dědických řízení, protože původní vlastníci emigrovali, nemovitosti byly opomenuty v dědických procesech nebo část majetku patřila lidem, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech.
Ještě na konci listopadu roku 2023 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) hledal majitele 139 752 pozemků a 2322 staveb. K letošnímu březnu už bylo v katastru nemovitostí vedeno jen 16 114 nemovitostí s nedostatečně identifikovanými vlastníky, přičemž téměř 96 procent tvoří pozemky.
Foto Pixabay
„U více než sedmi tisíc nemovitostí probíhá řízení o pozůstalosti, v téměř 1200 případech byl vlastník nemovitosti vyzván k doložení údajů. Ve více než 1500 případech pak byly údaje o vlastníku nemovitosti předány k soudu k projednání dědictví,“ shrnuje současný stav Michaela Tesařová, tisková mluvčí ÚZSVM.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových převedl na základě usnesení vlády více než 71 tisíc pozemků po nedostatečně identifikovaných vlastnících na Státní pozemkový úřad a státní podnik Lesy ČR. Tyto instituce získaly pozemky o celkové výměře zhruba 22 tisíc hektarů.
U zbylých pozemků bude ÚZSVM při hospodaření s nimi postupovat v souladu se zákonem o majetku státu, tedy nemovitosti budou nejprve nabídnuty jiným státním institucím.
„Pokud státní instituce o majetek neprojeví zájem, bude pro něj ÚZSVM hledat definitivního vlastníka mimo stát, přičemž cílem je při splnění zákonných podmínek podpořit nepotřebným státním majetkem rozvoj obcí a krajů,“ vysvětluje Tesařová.
Jako příklad uvádí město Třeboň, které potřebovalo zrekonstruovat chodníky podél Zlaté stoky nedaleko historického centra. Pozemek pod nimi měl však nejasného vlastníka.
„ÚZSVM zjistil, že původní majitelka pozemku byla česká operní pěvkyně. Protože neměla žádné zákonné dědice, pozemek připadl státu jako odúmrť a byl bezúplatně převeden městu Třeboň ve veřejném zájmu,“ zmiňuje Tesařová.
I přesto, že desetiletá lhůta uplynula, ÚZSVM stále vyhodnocuje žádosti o nemovitosti po nedostatečně identifikovaných vlastnících. Každý, kdo se přihlásí po lhůtě, ovšem musí svůj vlastnický nárok na nemovitost prokázat pravomocným rozhodnutím soudu.
Zapomenutými pozemky se zabývá i projekt Česká země. Vychází z dat ÚZSVM, mapu ovšem přizpůsobil tak, aby byla pro uživatele snadno srozumitelná a přístupná.
„V původním souboru bylo přes čtyři sta tisíc řádků, což značně ztěžovalo orientaci. Proto jsme tato data ještě před koncem roku 2023 zpracovali, spojili je s údaji z katastru nemovitostí a zobrazili je na interaktivní mapě. Díky tomu je možné hledat nejen podle jména vlastníka, ale také přímo na mapě,“ popisuje projekt jeho spoluautor Jan Antonín Kolář s tím, že se jim díky jejich činnosti podařilo stovky těchto pozemků zachránit.
I po uplynutí desetileté lhůty se totiž na ně obraceli dědicové některých nedostatečně identifikovaných vlastníků s dotazem, zda ještě existuje šance na navrácení pozemků. Situaci proto začali znovu řešit a konzultovali ji s odborníky.
V tomto ohledu pro ně byly zásadní názory předních českých odborníků na civilní právo Filipa Melzera a Petra Tégla, kteří se problematice věnují. Ti dospěli k závěru, že i pozemky, které byly počátkem roku 2024 zapsány v katastru nemovitostí jako vlastnictví státu, je teoreticky stále možné zachránit.
„Podle jejich názoru je desetileté nevyužívání vlastnického práva pouze právní domněnkou opuštění nemovitosti, kterou lze vyvrátit – například prokázáním, že vlastník o svém vlastnictví nevěděl,“ říká Kolář a dodává, že z těchto důvodů se rozhodli mapu znovu spustit, protože šance na získání majetku zpět stále existuje.
„Bohužel, ÚZSVM, který tyto pozemky spravuje, je nechce automaticky vydat ani na základě předloženého dědického řízení. Opětovné získání je tedy nutné řešit soudní cestou,“ tvrdí Kolář.
„Proto nyní Česká země rozšiřuje svou činnost o konkrétní pomoc s právním zastoupením a financováním soudních sporů, aby byla celá věc pro dědice minimální finanční zátěží. Odměnu za tuto službu si nárokujeme pouze v případě úspěchu,“ doplňuje.
Podle ÚZSVM je podání žaloby na určení vlastnického práva právem každého občana, zcela se ovšem distancuje od činnosti jakékoli organizace v této oblasti.
„Naopak apelujeme na občany, aby byli obezřetní při výběru právní podpory pro řešení takových situací, a předešli tak případným komplikacím, které by mohly mít v některých případech i negativní finanční dopad,“ upozorňuje Tesařová.
