Když se do kin chystá nějaký velký film, většinou jsme svědky toho, že jeho hvězdy dají několik unavených PR rozhovorů, popřípadě několik týdnu rádoby spontánně šaškují v amerických talk show. Všechno je to ale pečlivě naplánovaný mechanismus, v němž se neděje nic, co by nebylo předem prokonzultováno v nejvyšších patrech hollywoodských studií.
To však není případ očekávaného snímku režisérky Olivie Wilde jménem To nic, drahá. Novinky, která může za první víkend v amerických kinech otevřít až za 35 milionů dolarů a kolem jejíž premiéry se spustila šílená změť dohadů, zákulisních historek a drbů. A to v takové míře, že by ji nedokázal naplánovat ani ten nejďábelštější PR specialista, který žije heslem, že i špatná reklama je reklama.
O práva na uvedení psychologického dramatu líznutého sci-fi, v němž hlavní role dostala jedna z největších nastupujících hvězd Florence Pugh a popová superstar Harry Styles, se přitom hollywoodská studia porvala. Před několika týdny však začaly nejen bulvární weby zaplňovat zprávy o údajných neshodách na place – jednak mezi Pugh a Wilde kvůli vztahu druhé jmenované se Stylesem, hlavně však mezi Wilde a původním představitelem hlavní role Shiou LaBeoufem, jehož měla režisérka vyhodit, on ale tvrdí opak.
Všechno to však vygradovalo do internetové bouře, které se s větší či menší ironií mezi řádky věnovala média po celém světě, která si například všimla, že Pugh nepropaguje nový film na sociálních sítích nebo že se do sporu měla vložit i její stylistka na Instagramu.
Vrchol však přišel na nedávném festivalu v Benátkách, kde měl Styles údajně plivnout na další hvězdu snímku, Chrise Pinea. To už museli lidé ze štábu včetně Wilde dementovat veškeré drama (včetně plivance) a trvat na tom, že se internet dočista zbláznil.
Po takové zákulisní show, která balancuje přesně na hraně PR katastrofy a nejúspěšnější propagace posledních let (časovou osu nabízí třeba Cosmopolitan) přirozeně narůstají i očekávání ohledně filmu samotného. Stály všechny ty údajné půtky za to? Blíží se do kin klenot, který k dokonalosti obrousily pot a slzy, nebo naopak fiasko, které chce část jeho hvězd rychle vymazat z paměti?
Nebudeme vás dlouho napínat. Po první české novinářské projekci se zdá, že rychle zapomenout na tenhle film nebude vůbec těžký úkol, především pro nás diváky.
Ocitáme se v městečku Victory uprostřed pouště, které vypadá jako něco mezi dovolenkovým resortem, satelitem pro zelené vdovy a padesátkovým lunaparkem. Obývají ho podezřele dokonalé páry – manžílkové vyrážejí každé ráno do práce „kultivovat progresivní materiály“, ať už to znamená cokoli, ženušky se zase starají o domácnost, popřípadě popíjejí koktejly u bazénu a klevetí.
Jednou z nich je právě i Alice (Pugh), jejíž manžel Jack (Styles) má před povýšením. Brzy se však začne ukazovat, že v tomhle ráji, kde jsou ženy skutečně ženami a muži pravými muži, něco nehraje.
Asi už tušíte, co bude chtít tenhle film říct – a právě to je ale problém. Pokud byste nikdy v životě neviděli žádnou společenskou alegorii a jako společnost jsme se nacházeli někdy v období druhé vlny feminismu před desítkami let, mohlo by vám to snad nějakým způsobem otevírat oči. Jako společenská kritika ale tenhle scénář stojí na příliš vratkých nohách, které ho nikam nedonesou.
Když ruka Pugh projíždí maketou tajuplného městečka, když na skalnatý pahorek v poušti za domky vybíhají zřízenci v červených mundůrech anebo když se na večírku Pinea polévá šampaňským Dita Von Teese, vypadá to dobře v trailerech. Šťavnaté obrazy v sytých barvách ale samy o sobě ještě dobrý film nesloží, obzvlášť když se film dobrou hodinu musí spolehnout na úmorné snové sekvence, v nichž hrdinka zdlouhavě zjišťuje, že bydlet ve Victory vítězstvím opravdu nebude.
Ale její představitelka se opravdu snaží! Pokud chtěla Wilde ukázat, jak musí ženy oddřít neviditelnou práci, takzvanou emotional labour, kterou muži nevidí nebo si jí dostatečně neváží, nechtěně se jí to podařilo skrze obsazení.
Skvělá, podmanivá, přirozená Florence Pugh totiž musí doslova sama odpracovat společné scény se Stylesem, ve kterých hudební superstar jen bezradně zvyšuje hlas, když má například zostřit kuchyňskou hádku. Styles je plonkový, nedává smysl. Neustále máte na jazyku otázku, proč si nemůže pomoct a fušuje do herectví, když není žádnou novou Lady Gaga. A to s ním letos uvidíme ještě jeden film, ve kterém se octne v milostném trojúhelníku s mužem a ženou.
Snímek To nic, drahá se ve finále stane dokonce rovnou mnohoúhelníkem, kdy tvůrci očividně překotně zkoušejí, jak to celé alespoň trochu důstojně uzavřít. A vsází přitom na zvraty, při nichž by se i ošíval i režisér M. Night Shyamalan.
Aspoň to je ale konečně trochu zábava, ačkoli seznam jiných filmů, na které si při sledování postupně vzpomínáte, narůstá každou minutou, kdy se od Stepfordských paniček přesouváme k Slunovratu, Vesnici, nebo dokonce k Nouzovému východu. A největší problém je, že to jsou všechno tak nějak lepší filmy.
