Přišel o US Open, o účast na včerejším fóru magazínu Forbes Sport & Peníze ho ale zánět slepého střeva nepřipravil. Tomáš Berdych, devátý nejlepší tenista světa, byl hlavní hvězdou večera v pražské Ville Richter, kde mimo jiné potvrdil, že se po měsíční pauze opět vrací na kurty.
„Když jsem si zpětně přehrával svoje problémy, došlo mi, že jsem s tím bojoval asi i déle než jeden měsíc. Nakonec byl ten zánět tak obrovský, že se to už nedalo ani operovat,“ vyprávěl na pódiu už opět ve výborné náladě Berdych. Když ale v polovině srpna skončil ve Spojených státech s prasklým slepým střevem v nemocnici, moc do smíchu mu nebylo.
„Při odletu ze Cincinnati do New Yorku se to už nedalo vydržet a lidé, kteří se o mě starají, mi říkali: Pojď, musíme jít na krev, pořád se nám to nezdá. Když jsem pak skončil v nemocnici, primářka, která mě prohlížela, se zhrozila a ptala se, jestli jsem vůbec přišel po svých. Normálně se totiž zánět slepého střeva projevuje úplně jinak,“ vysvětloval Berdych.
„Tak jsem jí říkal, že jsem ještě o den dřív hrál tříhodinový zápas a že celkem dobrý. Ona tomu vzhledem k výsledkům mých testů vůbec nechtěla věřit,“ dodával Berdych.
O čem na akci, kde kromě něj vystoupili jachtař David Křížek, horolezec Marek Holeček, freerider Robin Kaleta a horolezkyně Klára Kolouchová, Berdych ještě mluvil?
O prvním grandslamu, který po 13 letech vynechal
„Byl to zvláštní pocit. Ze začátku jsem to tak nevnímal, když jsem ležel v nemocnici, nebylo mi moc dobře, takže jsem první dny spíš prospal. Až když jsem přišel domů, začalo mi to vrtat hlavou, říkal jsem si, že bych měl být spíš tam než doma. Ale tak to prostě je. Člověk musí nejdřív vyřešit zdraví. Byla to škoda, Federer svoji sérii na grandslamech zrovna přerušil a kromě mě toho na nich v kuse víc odehrál už jen Lopéz. No a pak to dopadlo takhle blbě. Co se dá dělat.“
O životě profesionálního tenisty
„Je to pořád kombinace zábavy i řehole. Kdyby z toho člověk neměl radost, nebyl tam ten chtíč, byla by to nejlepší chvíle toho nechat. Ale jo, občas je to i ta řehole. Občas se mě někdo ptá, jestli mě to pořád ještě baví. A já vždycky říkám, že zrušit se můžete klidně za čtvrt roku. Stačí málo a raketu už nemusíte chtít nikdy vidět. To je právě to, s čím si musíte hrát, dobře poskládat svůj program, aby to mělo hlavu a patu. A pak se dá zvládat jedna sezona za druhou.“
O své tenisové „firmě“, kterou kolem sebe vybudoval
„Tenis je individuální sport, ale já musím mít i tak kolem sebe dost lidí. Ano, je to vlastně taková malá firma. Dva trenéři, kondiční trenér, fyzioterapeut, vyplétač a další lidé. Zajímavé je, že já tuhle firmu vlastně řídím, platím ji, ale přitom ty lidi musím poslouchat. Kdybych je neposlouchal, nemuseli by tam být. V tom je to hodně netypické. A co se týče nákladů, provoz téhle firmy mě stojí většinou od 40 do 50 procent toho, co tenisem vydělám.“
O tlaku, který už šest let zažívá jako hráč ve světové desítce
„Už to zvládám líp. Myslím, že sportovní kariéra má určité fáze. Když jste mladý, derete se na vrchol, honíte ty dobré před vámi. Když se vám to povede, otočí se to a všichni se na vás naopak chtějí vytáhnout. Teď mě tohle žene dál. Kdybych jednou ten tlak a lehkou nervozitu necítil, zase by to bylo špatně. Byl bych jen do počtu a to by nebylo ono.“
O titulu na grandslamu, který mu chybí
„Ta otázka se nabízí. Je to další krok v mé kariéře. Ze začátku jsem to měl jako jeden z cílů a teď jsem se dostal do fáze, kdy si říkám, že kariéru mám dobrou, ale titul z grandslamu je asi jediná věc, která mi chybí. Takže se teď snažím soustředit všechno tímhle směrem a přemýšlím, co by se dalo změnit, co zlepšit. Nevím, jestli můžu říct, za jak dlouho to bude, ale do konce kariéry je to můj nejvyšší cíl.“
O konci kariéry
„S tím, jak mají všichni hráči kolem sebe obrovské týmy, které se o ně starají, prodlužuje se i jejich kariéra. Pořád je víc a víc starších tenistů. Reálně před sebou vidím ještě tak tři roky, které bych mohl odehrát na té nejvyšší úrovni. A pak se uvidí. Já se vždycky držel při zemi. Takže jsem radši realista. Třeba to nakonec bude pět a všichni budou spokojení.“
Hlavní hvězdy galavečera Sport & peníze, který pořádal magazín Forbes: David Křížek, Marek Holeček, Klára Kolouchová, Robin Kaleta a Tomáš Berdych.
O firmě X Production, kterou spoluvlastní
„Sport je pro mě pořád priorita. Vždy jsem říkal, že si člověk musí vybrat a dělat jednu věc pořádně. Můj kamarád Dan Trávníček, se kterým se znám od dětství, za mnou přišel s nápadem, že to bude něco malého, kde bude spousta mladých lidí, bude to kreativní práce, při které se půjde nějak projevit, a to se mi líbilo. Nastavili jsme si to tak, že chceme zůstat při zemi, nevymýšlet žádné obrovské projekty o tisících lidech, ale aby to bylo zaměřené na to, co máme rádi. Zatím se to daří, ale je to pro mě spíš otázka do budoucnosti. Když se dostanete do fáze, kdy se blíží konec kariéry, spousta sportovců začne řešit, co bude dál, a začnou být nervózní. Běžný život je od toho tenisového, kde máte všechno nalajnované, hodně odlišný, takže se pak tenisté bojí, jestli se nebudou třeba nudit. Proto jsem chtěl mít ještě úplně něco jiného.“
O projektu Podej ruku sportu, který podporuje v rámci své nadace
„Cílem je dát možnost a přivést co nejvíc lidí k jakémukoliv sportu. Ať už pomocí různých slevových kuponů na sportovištích, nebo přímou finanční podporou sportovců nebo sportovních klubů. Snažil jsem se čerpat z vlastních zkušeností. Chceme, aby děti dostaly šanci si to aspoň vyzkoušet, spousta rodičů ani netuší, že jejich dítě může mít nějaký talent. A pak ho nikdo neobjeví.“
