Vařil pro vídeňskou restauraci Nikiho Laudy i mexické či holandské velvyslance. Je pravým opakem excentrického šéfkuchaře. Mluví klidně, nemá rád pozornost. Přesto jeho práce ovlivnila ty nejzajímavější osobnosti české gastronomie. Bylinky, které jim Tomáš Reisinger sesbírá, povyšují obyčejný pokrm na nevšední dílo.
V lánech zeleně občas vykoukne barevná kšiltovka. Sportovně vypadající, šlachovitý a z ne ustálého pobytu v přírodě opálený muž sedí skrčený na bobku a precizně otáčí zeleným stonkem. Tomáš Reisinger potřebuje doslova oddělit zrno od plev, vybrat, která část rostliny se bude večer vyjímat na talíři některé z nejlepších restaurací Česka.
„Nejsem botanik ani bylinkář. Jsem kuchař, který pracuje s rostlinami,“ mírní mé nadšení z toho, kolik toho o české flóře ví. Kdo by ale čekal, že bude mužskou verzí „babky kořenářky“, byl by z jeho osobnosti zklamán. Na Reisingerovi není ezoterického vůbec nic.
