Sladké těsto nezpomaluje. Český řetězec Trdlokafe od začátku tohoto roku prodal franšízy za bezmála 670 milionů korun, k tomu majitelé otevřeli první pobočky ve Spojených státech, vyprodali Dubaj a založili také síť stánků s bubble tea. „Trdelník je pro řadu zájemců investiční alternativa k nemovitosti,“ říká CEO Radek Klein.

S odpovědí vůbec neváhá. „Jestli ještě někdo trdelník hejtuje? V Praze všichni,“ rozesměje se Radek Klein. „Ve zbytku republiky ale lidi trdelníky vždycky milovali. A v zahraničí tohle neřeší vůbec. Chutná jim to jako něco nového, co do té doby neznali.“

Na stánky s nápisem Trdlokafe je těžké nenarazit, nejen u obchodních center, ale třeba i na frekventovaných turistických místech: nejvýkonnější prodejnu mají momentálně v pražské Karlově ulici, na trase mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím, ke které v letošním roce přibyla hned druhá na stejné adrese.

Ale tím to zdaleka nekončí. Síť Trdlokafe, jejímiž majiteli jsou kromě Kleina ještě Miroslav Švára, Ladislav Truxa a Zdeněk Pavlíček, v roce 2024 poskočila na více než 330 prodaných prodejen a dále roste.

„V tomto roce máme již podepsáno 177 poboček (k 3. červnu – pozn. redakce), což je nejvíce za celou historii Twistcafé Group,“ říká Klein.

Začátkem června tak částka za prodejny, které od nich získali franšízanti, přesáhla 650 milionů korun – více, než činily jejich příjmy z prodeje franšíz za celý loňský rok.

Od začátku roku otevřeli již další tři pobočky v Dubaji a první v Dauhá v Kataru. V dubnu otevřeli svou historicky první pobočku ve Spojených státech, a to na světoznámé Venice Beach v Los Angeles. V květnu přibyla pobočka na Sunset Boulevard v Miami a druhá v Los Angeles, na cestě je i New York.

V rámci Evropy se dostali mimo jiné také na Island do Reykjavíku, do Stuttgartu či Düsseldorfu, hned tři stánky mají nově v Bukurešti a další v rumunské Constantě. Ve Španělsku otevřeli již několikátou pobočku v Barceloně, první v Madridu a také na Kanárských ostrovech na Tenerife. 

„Byla tam spousta fuckupů, ze kterých se vždycky stalo něco dalšího a nového,“ ohlíží se Klein. „Nejdůležitější ale bylo vždycky vytrvat. Naší vizí je silná retailová skupina s celoevropskými, ideálně globálními značkami. A to lidi zajímá, proto s námi chtějí spolupracovat.“

Klein v brněnském Futuru už v roce 2014 sám válel trdelníky pro čerstvě založenou firmu. O čtyři roky později se ocitla na hraně krachu – jak sám pro Forbes dříve popsal, manažersky nezvládli raketový růst, objevily se dluhy.

„Proto tehdy přišli první dva z mých dnešních tří společníků. Do projektu přinesli jednak novou krev, jednak kapitál, který projekt potřeboval, aby dostal čas a vyřešil problémy, které tehdy měl,“ vrací se zpět.

Klein, Švára a Truxa tak mají třetinové podíly v Twistcafe Group, vlastnící všechny současné i plánované budoucí firmy. Pavlíček má pro změnu podíl přímo v Trdlokafe, v dalším projektu Bubblify zase Dan Ryška, někdejší člen výběru Forbes 30 pod 30, a Andrea Fenn.

Bubblify, síť prodejen bubble tea, vyskočilo od loňského startu na třiapadesát poboček, v únoru podepsali první pobočku v Dubaji, ke konci května jich tam je již osm a od června přibudou pobočky v Los Angeles. Mimochodem, pro rok 2024 jsou již pobočky Twistcafé Group pro Dubaj vyprodány.

„Také přidáme koncept Na dřívku s veganskými nanuky, tři pobočky jsme již v Česku otevřeli, další plánujeme na rok 2025,“ prozrazuje Klein. „Nebude to klasický retail s personálem, ale moderně pojaté a interaktivně udělané výdejní přístroje, které umějí komunikovat se zákazníkem přes velkou obrazovku. Další projekty plánujeme.“

A týkají se i technologické stránky.

„Spustili jsme například vývoj AI softwaru, který bude naprosto precizně vyhodnocovat, co se na prodejnách děje a odměňovat zaměstnance například za nabízení křížových produktů, za to, že nebudou sedět na telefonu,“ říká Klein.

Slibuje si od toho mnoho. „Toto má potenciál naprosto změnit customer experience všech prodejen, které jsou součástí Twistcafe Group a tržby až trojnásobit. Pokud vše vyjde dle našich představ, má to potenciál z Twistcafé Group udělat také technologickou firmu,“ tvrdí ambiciózně. „Rozhodně se nenudíme.“

Trdelník je pro hlavní město neuralgickým gastronomickým bodem, pořád ho tu najdete v podobě klasických turistických pastí. Trdlokafe ostatně do metropole přišlo až později, zakládá si na tom, že se od podobných míst odlišuje kvalitou i cenou.

A hlavně už výrazně překročilo hranice Česka.

„Už jsme tu hodně saturovaní a nejlepší lokality už mají své franšízanty, přitom spolu s personálem je lokalita klíčovým parametrem,“ vysvětluje Klein. „Kdo chce prodejnu v Česku, pro toho je čím dál těžší nacházet zajímavá místa. Ale není to tak daleko třeba do Drážďan. A tam můžeme zase začínat s nejlepšími lokalitami.“

Hlavním zdrojem jejich zisku jsou poplatky pro nové franšízanty – stánek s trdelníkem a kávou stojí standardně tři miliony korun.

„Pokud chce někdo svůj stánek po čase prodat a z investice exitovat, může to nabídnout nám a my to v obrovském přetlaku poptávky prodáme většinou do dvou týdnů, velmi často za vyšší cenu, jakmile už máte historii a konkrétní čísla,“ říká Klein s tím, že suma někdy přeskočí i pět milionů korun.

Franšízové poplatky jsou gros jejich byznysu. Původní plán takový nebyl, jenže Klein pochopil, že mít osobně pod kontrolou všechny pobočky je v takovém množství a při takovém růstu prakticky nerealizovatelné – a rozhodně velmi drahé na personál a hraniční na čas.

Proto postupně prodali třeba i zmíněnou nejvýkonnější prodejnu v Karlově ulici.

Ukázalo se, že nás hlavně zajímá expanze, rozšiřování značky do světa.

„Ukázalo se, že nás hlavně zajímá expanze, rozšiřování značky do světa. Před lety se mi lidi smáli, že z toho chci udělat druhý Starbucks, dneska se smát přestávají,“ říká sebevědomě. „Ale abychom to dokázali, musíme masivně růst. My se musíme soustředit na expanzi a franšízanti zase na unit economy konkrétní prodejny. Pak je to win-win, který dává smysl oběma stranám.“

Naopak se nemění to, že pobočky zájemcům postaví, personálně obsadí a šest měsíců kompletně provozují.

„Chceme, aby to byl ready-made byznys,“ vysvětluje CEO. „Máme franšízanty, kteří jsou velmi aktivní – i takové, co to naopak chtějí brát pasivněji. Dokonce nově máme něco, čemu říkáme full management. V rámci toho se jim o prodejnu nestaráme jen úvodní půlrok, ale vlastně už navždycky.“

Tuto variantu hodlají držet v omezeném množství: „Kdyby měli full management všichni, najednou by nedávalo smysl nevlastnit prodejny sami.“

Teď to smysl má právě kvůli expanzi. První velký rok průniku za hranice se zároveň ne ve všem povedl.

„Zahraniční země jsme dělali jako joint ventures s lidmi, kteří nebyli správně vybraní. Navíc jsme si naivně mysleli, že začneme prodávat franšízy od prvního dne Němcům a Rakušanům, což se neukázalo jako správné,“ přiznává.

Finančně vzato to nebyla levná lekce. Ale ukázalo jim to směr.

„Joint ventures jsme zrušili, síť si vzali zpět pod sebe i v zahraničí a naopak jsme vymysleli právě full management, který nám umožnil využít známost značky v Česku a českých franšízantů k tomu, abychom se na daných trzích nejprve saturovali,“ vysvětluje. „Dnes už díky tomu začínáme prodávat prodejny i lokálním klientům a máme franšízanty i z Německa, Rakouska či Emirátů.“

Vzhledem k výši vstupního poplatku dokonce garantují nově příchozím ziskovost – a pokud by nepřišla, na své náklady přesunou stánek jinam.

I projekt Bubblify ostatně měli podle jeho slov původně jako „záložní plán“, aby mohli případným nevydělávajícím partnerům nabídnout alternativu místo trdelníku, protože si nebyli jistí, zda ho v zahraničí budou kupovat tak jako v Česku. Teď je z Bubblify nová byznysová větev.

Trdelníky a káva každopádně zůstanou v centru dění. A důraz na cizinu poroste.

Pohání to i jejich CRM software, který dokáže nejen automaticky kontrolovat stav zásob, ale také je automaticky doobjednat a doručit. Jiné věci jsou daleko prostší – jak Klein říká, všechno je o lidech, v tomto případě o zaměstnancích.

„Víme, že jen díky jednoduché otázce, jestli si chce zákazník koupit kafe, si ho třicet procent lidí skutečně koupí,“ říká na základě dat. „Jednou otázkou tak zásadně zvýšíte obrat. Pro lidi mimo retail je to až neskutečné, jaký vliv má personál na výkonnost prodejny. Zaměstnance máme čím dál kvalitnější, což má velmi pozitivní vliv na tržby.“

A to zase zajímá franšízanty. Podle Kleina tak Trdlokafe postupem let – což nebyl záměr, spíš organický vývoj – vyrostlo do formy alternativní investiční příležitosti.

„Lidé zvažují třeba koupi nemovitosti, místo toho si od nás koupí prodejnu s podobnou mírou pasivity, ale s výrazně kratší návratností,“ říká a dává za příklad nedávno otevřenou pobočku Bubblify přímo v areálu Pražského hradu, byť ta vzhledem k lokalitě stála investora mnohem víc než obvykle.

Taková místa se v Česku objeví jen vzácně. Svět je však otevřený. K oblíbenému Chorvatsku, Tenerife či Dauhá otevírají pobočky ve Státech na losangeleské Venice Beach, na miamském Sunset Boulevard a v centru New Yorku.

„Zjistili jsme, že to není o tom, najít kohokoli na světě a naučit ho specifika našeho byznysu, ale naopak vzít naše velmi precizně vyškolené lidi a ty naučit specifika daného trhu. Amerika je přesně ten případ, takového člověka máme v Kalifornii,“ říká.

Klein má za sebou s trdelníky deset let, ovšem bere to stále jen jako začátek.

„Pokud by pokračovalo tempo z úvodu roku, budeme muset po Evropě a ve světě najít každý měsíc dvacet dalších míst. I kdyby to byla polovina, je to hodně,“ říká. „Jsme proto akvizičně velmi aktivní, máme na to interní týmy a taky spolupracujeme s retailovými hráči, kteří se zabývají přímo tímto developmentem.“

Časy výrazné inflace je donutily k přeceňování. „Zásadní vliv to na nás však nemělo,“ říká. „V tomhle tempu růstu jsme zvyklí, že se nám věci mění pod rukama, že parametry, s nimiž vstupujeme v novém roce do byznysu, jsou úplně jiné než ty, se kterými končíme. Jsme zvyklí setkávat se s problémy a řešit je. A být odmítáni.“

Tak tomu bylo ostatně i při úplném startu expanze.

„Vždycky říkám, že nejtěžší bylo Slovensko,“ dodává Klein. „Pak jsme pochopili, že to venku pokaždé bude v něčem specifické. Že když nás vyhodí dveřmi, musíme se vrátit oknem, dřív nebo později se na pár míst dostaneme – a jakmile tam jsme a oni vidí, že nejsme žádní východoevropští amatéři, ale seriózní firma, je to snazší.“

Z obratu každého franšízanta jim chodí pět procent, což už by podle Kleina mohlo být „zajímavě profitabilní“. Ale plány mají jiné.

„Mohli jsme se loni zastavit na těch 156 pobočkách, propustit lidi na expanzi a nechat si jen ty na péči o značku. Jenže to dělat nechceme. My chceme z Česka vytvořit nejeden globální retailový brand,“ uzavírá.