skip to main content

Tři veteráni. Poklady ukryté v garážích českých byznysmenů

6 minut čtení

Milují auta. Milují stará auta. A jen jedno jim rozhodně nestačí. Tohle jsou historické legendy ukryté v halách českých podnikatelů.

Ladislav Samohýl: Mercedes-Benz SL 300 Gullwing

To nejde. Tak reagoval Ladislav Samohýl na naši prosbu, aby vybral jedno auto ze své sbírky veteránských aut a motorek, která patří mezi ty největší v Česku. Nakonec ale přece jen s těžkým srdcem na jedno ukázal. Sáhl po legendárním mercedesu, který v padesátých a šedesátých letech milovala smetánka Hollywoodu. 

Právě Amerika byla pro tohle auto zemí zaslíbenou. Tady v roce 1952 uspěl jeho závodní prototyp, tady se v roce 1954 odehrála jeho světová premiéra. A tady se prodala většina z 3258 vyrobených kusů.

„Sportovní auto s výkonem až 240 koní, krásný design, nezvykle vzhůru se otvírající dveře… Nešlo ho nemilovat. A je jedno, že se do něj komplikovaně nastupuje, o sezení v něm se rozhodně nedá říct, že je pohodlné, a ve zpětných zrcátkách řidič téměř nic nevidí,“ říká Ladislav Samohýl, který si ten svůj zlatě lakovaný kus přivezl před patnácti lety ze Švýcarska. Za jakou cenu? To prý není důležité.

Bavit se s majitelem obří sbírky o její hodnotě vlastně vůbec nemá smysl. Po pár minutách totiž každý pochopí, že Ladislav Samohýl, který její základ zdědil po svém otci, peníze ležící ve veteránech neřeší. Vlastně je v nich ani nevidí. I když jde minimálně o stovky milionů korun. Nepovažuje to za důležité.

Reklama

„Prodávat? Ne, není to potřeba. Co člověk k životu potřebuje? Dotankovat auto, třikrát denně se najíst, občas si dát pivo a mít kde spát,“ vysvětluje, když nás přivádí k dalšímu adeptovi, kterého měl připraveného pro případný snímek pro Forbes. Je to černá perla sbírky s černočernou historií. Před námi stojí Horch 951 cabrio. Válečná limuzína krásou nijak nevyniká. V čem ale vede, je její temný příběh.

Do Československa se dostala v roce 1939, kdy sloužila prvnímu muži protektorátu Konstantinu von Neurathovi. Protože jeho nástupce Reinhard Heydrich dával přednost mercedesům, auto pak dostal k dispozici K. H. Frank.

„Existují i důkazy, že právě v něm jel zkontrolovat vypálení Lidic,“ přitvrzuje Samohýl. A aby toho nebylo málo, ještě dodá, že to samé auto pak po válce používal Klement Gottwald. Volba, jestli se na fotografii postavit ke Gullwingu, nebo dát přednost Horchu, pak nakonec byla vcelku jednoduchá.