S nástupem a využitím nových modelů umělé inteligence je třeba zajistit vzdělávání a výchovu v dané oblasti. Žáci možná ovládnou AI nástroje lépe než jejich vyučující, ale škola by měla zajistit základní orientaci.
Díky Národnímu plánu obnovy šly do škol evropské peníze na překonání digitální propasti a podporu pokročilých digitálních pomůcek. Ministerstvo školství zužuje obsah rámcových vzdělávacích plánů ze znalostí směrem ke kompetencím a dovednostem – včetně takových, které umožní práci s generovanou umělou inteligencí.
Učitelstvo však podle oslovených respondentů na práci s AI nereaguje pružně. „Předchozí disruptivní inovace měnící zavedené pořádky, třeba cloudové nástroje pro spolupráci, učitelé nějakým způsobem akceptovali. AI ale, často z neznalosti, nahání obavy,“ říká Ondřej Neumajer z organizace Učitel naživo.
Zmiňuje také sociologická šetření, ze kterých vyplývá, že učitelstvo je konzervativnější než běžná populace. V průzkumu Národního pedagogického institutu na začátku minulého školního roku plyne, že více než dvě čtvrtiny škol neposkytly a ani neplánují poskytnout pedagogickým pracovníkům podporu v oblasti umělé inteligence. Celkem 30 procent škol ji neposkytlo, ale plánuje ji poskytnout.
Podle odborníka na vzdělávání Juraje Hromkoviče nemají učitelé solidní základy informatiky, a nemohou tedy rozumět ani umělé inteligenci. „Je iluzí učit učitele AI, pokud nemají základy z informatiky,“ tvrdí a nemyslí si, že by se všechno nové mělo okamžitě promítnout do učebních osnov.
„Riskujeme spíš hype. AI dnes nelze pochopit bez základů informatiky a to, co se mnozí pokusí přenést z oboru do školy, je tak povrchní, že se to nevyplatí,“ doplňuje.
Z dotazníkového šetření NPI dále vyplynulo, že jen devět procent škol s umělou inteligencí pracuje. Největší procento používá chatboty pro osobní účely, další na přípravu do hodin, ale jen minimum zapojuje generativní umělou inteligenci do samotného vyučování.
Čísla nejsou v kontextu překotného vývoje zrovna povzbudivá. „AI mění, jak mluvíme s dětmi, za co je hodnotíme. Neznám ale moc škol, které by o tématu uvažovaly komplexněji a třeba jen v hodině zkoušely chatbota nebo vygenerovat obrázek,“ konstatuje Eva Nečasová z iniciativy AI dětem.
Ve sborovnách a kabinetech je ohledně AI cítit úzkost a strach. „Na jedné straně spektra je část učitelů, která AI aktivně využívá a cíleně se zdokonaluje. Na druhé straně ti, kteří ji z nejrůznějších důvodů zatvrzele odmítají,“ popisuje Vojtěch Vávra, ředitel Základní školy K Dolům.
U mnohých hraje roli obava, že zvládnutí nástrojů umělé inteligence je nad jejich síly.
Důvody odmítnutí mohou být ideové, nebo se jedná o typický strach z nového a neznámého. Učitelstvo je navíc přetíženo a naučit se funkčně a efektivně využívat AI zvyšuje nároky, které jsou na něj kladeny. Ostatně průměrný věk učitele v České republice je kolem padesátky – u mnohých tak hraje roli obava, že zvládnutí nástrojů umělé inteligence je prostě nad jejich síly.
Podle ředitele Vávry se však opakují schémata minulosti. „Dnešní mileniálové učili prarodiče s tlačítkovými telefonem a rodiče s laptopem a poté se smartphonem,“ připomíná a další oslovení s ním souhlasí.
„Pro učitele je nejlepším řešením nechat se poučit od žáků samotných a vzbudit v nich touhu po vzdělávání ostatních. To je přece jeden z pedagogických cílů,“ říká Lukáš Chládek, vyučující IT a matematiku na Základní škole Palmovka.
Jsou tedy studenti v používání AI modelů dále než učitelstvo? „Nanejvýš v používání AI bez chápání, o co jde,“ připomíná Hromkovič. S umělou inteligencí jsou nicméně v kontaktu skrze používání sociálních sítí. „Jakmile učitelé nemají sociální sítě, nejsou schopni pochopit, co to je AI,“ poukazuje Eva Nečasová.
„Děti tráví s technologiemi více času a uživatelsky s nimi umějí zacházet mnohem lépe – nemají je však usazené ve vědomé struktuře a nepracují s nimi uceleně. Přesně to by se měly ve školách učit,“ dodává.
„Generační rozdíl je ale obrovský a my nemůžeme děti učit, aniž bychom věděli, co si myslí. Musíme jim naslouchat a zjistit, co je motivuje,“ zdůrazňuje Nečasová, podle níž mají učitelé a učitelky vnímat potřeby, touhy a cíle svých žáků – a objevovat je společně.
Na konci roku jsme slovní hodnocení všichni generovali v ChatGPT.
Nejrozšířenějším nástrojem i v učitelském sboru je zatím ChatGPT. „U nás to používáme, když píšeme výkazy, matriky a shrnutí. Na konci roku jsme měli tisíce uzávěrek slovních hodnocení a všichni jsme to tam generovali,“ přiznává učitelka, která si nepřeje být jmenována.
„Mnoho z nás již pomocí AI vytváří skvělé přípravy na hodiny, ale před kolegy se o tom stydí mluvit, protože by v očích někoho mohli vypadat, že si ulehčují práci,“ vypráví Jan Musil, zástupce ředitelky na Základní škole Palmovka. „Sám jsem pár příprav zkusil vytvořit a s žáky se zamyslet, jestli vnímali zásadní rozdíl oproti tradičnímu konceptu hodiny. K ničemu světobornému jsme se bohužel nedopracovali,“ přiznává.
„Děti to záměrně neučíme, ale v osmé a deváté třídě už není jediný referát napsán poctivě. Dřív to bylo překopírované z Wikipedie, ale teď už jim materiály vygeneruje robot a to se mnohem hůř dohledává. Pak mívá dítě, co se sotva podepíše a nespočítá psovi nohy, referát jak od profesora z Oxfordu,“ říká nejmenovaná učitelka ze základní školy.
Odhalit, že referát napsala umělá inteligence, je skoro nemožné. „Texty generované AI sice mají typické znaky a některá slova se v nich objevují častěji. Pokud student text následně ručně upraví, učitel nemá šanci rozpoznat, že většinu práce odvedla AI. Mnoho zahraničních škol s ní proto automaticky počítá a pomáhá studentům ji používat správně,“ říká Aneta Bernardová, specialistka na etiku AI z University of Oxford.
Například v Anglii školy běžně studentům umělou inteligenci představují jako dobrý nástroj k brainstormingu a sumarizaci literatury. „Rovnou ale taky studenty upozorní, že výtvory umělé inteligence jsou často nepřesné a je potřeba je ověřovat. Studenti tak neobchází pravidla a navíc se ve škole učí jak AI správně využívat,“ doplňuje Bernardová.
Problémem je i neadekvátní technické vybavení škol. „Neustále se přetahujeme, kdo bude v počítačové učebně. Máme dvě na celou školu a věčně něco nefunguje. Je zázrak, když máte ve třídě funkční projektor. Ve sborovně jsou tři neuvěřitelně pomalé počítače – kdybych neměla svůj, neudělám nic,“ popisuje.
Podle ředitele Vávry by bylo třeba, aby učitelé dostali systematickou a praktickou podporu při osvojování nástrojů umělé inteligence a jejich zapracování do výuky. „Učitelé by byli sebevědomí v používání AI a zároveň by si uchovali svou klíčovou roli jako pedagogové. Žáci by z AI těžili v rámci eticky a pedagogicky podložených přístupů, podporujících jejich komplexní rozvoj,“ domnívá se Vávra.
„Učitelé potřebují podporu krok za krokem, protože se toho bojí, je to pro ně nové téma, necítí se v tom. Potřebují kvalitní metodické materiály a návody, jak to předávat dětem,“ shrnuje Nečasová.
