Elegantně, stroze, extravagantně. Je spousta způsobů, jak se dají navrhnout a ušít šaty. Stejně je i způsobů, jak se dají obléknout stavby. Do módy šéf firmy Sipral Leopold Bareš pří liš nedělá, obléknout domy navržené i těmi nejslavnějšími architekty světa mu jde skvěle.
Poprvé jsme se viděli v létě před dvěma lety ve Francii, na nejslavnějším závodním okruhu světa u Le Mans. Mě i Leopolda Bareše, majitele firmy Sipral, sem přivedlo auto – maličké závodní Aero Minor. Já jsem sledoval jeho návrat na tu samou trať po víc než sedmdesáti letech, Leopold byl člen týmu, který ho do závodu Le Mans Classic dostal.
První den v paddocku jsme si možná ještě vykali, ale druhý den ráno na zahradě pronajatého týmového domu pár minut od okruhu poté, co mi skoro až otcovsky naservíroval snídani, už to bylo jinak. Jenže o autech tahle story není. Jde o budovy. Budovy, které proměňují podobu Prahy, ale taky Londýna, Paříže nebo Kodaně.
Budovy, kterým Barešova firma přes třicet let dělá fasády na míru. Ale na auta dojde taky. Teď ty domy. Působí jako zjevení. Jako by v pařížském Buloňském lesíku mezi stromy zakotvila plachetnice s dvanácti prosklenými plachtami. Budova Louis Vuitton Fondation.
Stavba ukrývající prostory pro jedenáct galerií současného umění od kanadsko-amerického architekta Franka Gehryho, na jehož slavnostní otevření došlo v říjnu 2014. Ano, už je to věčnost, ale asi těžko se v případě Sipralu dá začít něčím jiným než budovou, kterou od té doby obdivuje celý svět. Sipral se ale zakázky snů za 600 milionů korun málem nedožil.
Přišla totiž v době, kdy se Barešovo podnikání potápělo. Byl rok 2009 a světem se proháněla ekonomická krize. „Zasáhla i nás, což znamenalo, že jsme se z obratu kolem miliardy meziročně propadli na nějakých 300 milionů. Už jsme tenkrát skoro sepisovali insolvenční návrh,“ vzpomíná.