Budoucnost má spoustu podob, třeba i tuhle následující. V příjemně vysoké teplotě klokotá voda ve složitém systému, zatímco ve spodním patře rostou v kádích tropické ryby a v tom horním plodiny jako mangold, pak choi nebo třeba koriandr. Jen se to celé nenachází kdesi v Asii, nýbrž uprostřed českých lesů.
Malá vesnice sousedící s Českým Krasem, zhruba půlhodiny od západního okraje Prahy, má typicky ospalou atmosféru, přitom je poslem příštích časů – v tom, jak jíst lépe, zdravěji a hlavně udržitelněji. Na okraji středočeských Lážovic se totiž nachází Rybí zahrada a příběh jejího vzniku je pro 21. století až archetypální.
Trio Jan Dušek, Michal Hrášek a Petr Velich už zkrátka chtělo něco jiného. První dva pracovali ve firmě zabývající se pohledávkami, řešili zástavy a předinvestiční prověrky pro větší fondy, třetí zase působil ve financích.
„Ano, byly za to nějaké peníze a dnes občas vzpomínáme, jak jsme se měli dobře a co jsme si mohli dovolit,“ zasměje se Dušek, který ve trojici formálně zastupuje roli CEO. „Jenže začnete život přehodnocovat, a když už v práci trávíte čas, chcete, aby měla smysl. Pořád jsme po něčem koukali a líbila se nám akvaponie. Zároveň to bylo jako číst si řecké báje a pověsti – jestli to vůbec existuje a hlavně jestli to funguje.“
Ano, existuje, a ano, funguje. A je to působivý pohled, který mimo jiné přesvědčil Meriton, součást české investiční skupiny Miton, k investici v řádu desítek milionů korun. Akvaponie totiž spojuje jak ušlechtilou myšlenku, tak výhledově dobrý byznys.
Co znamená, to spatříte právě v Lážovicích. Zatímco za okny tu v půlce září okolní blata po ránu bojují s jinovatkou, v budovách Rybí zahrady panuje úplně jiné klima. Takové, aby svědčilo rybám i zelenině. A hlavně se tu dějí věci, které mohou pomoci ozdravit planetu i žaludky.
V kádích jsou chovány teplomilné ryby, které do vody pochopitelně vylučují. Proto se kádě kvůli vysokému obsahu dusíkatých látek běžně ředí velkým množstvím čisté vody. „Akvaponie funguje trochu jinak,“ vysvětluje Velich. „Voda míří do patra, kde pěstujeme zeleninu, tam funguje jako hnojivo pro rostliny, přečistí se přes jejich kořeny a vrací se zpět do kádí. Běžně musíte při chovu ryb doplňovat i třetinu čisté vody, my doplňujeme jen kolem deseti procent.“
Část akvaponické zahrady, v níž se pěstuje zelenina
Výsledkem je šumivý ekosystém, snaha o jakési vodní perpetuum mobile. V jednom patře plují sumečci nilští a žraločí, tilápie nilská a tajemně nazvaný bručoun australský (o tom bude ještě řeč). Nahoře ve hře barevných světel utěšeně rostou saláty, bylinky, chilli papričky a další zelenina. Jedno těží z druhého.
Na čem se s trojicí z Rybí zahrady shodneme, je fakt, že tilápie či sumečci ze supermarketů nemají vyloženě pověst delikátního pokrmu. Jenže filety z Lážovic jsou úplně jiná liga, asi jako kuře z farmářského chovu vedle toho z klece. Jejich salátový mix zase dostal středočeské ocenění Regionální potravina.
„Všechno je stoprocentně ekologické, nemůžeme do toho dát ani gram chemie. Pokud bychom totiž třeba rybám dávali něco proti parazitům, dostala by se léčiva do rostlin a ty by odešly. Je to náročné a složité,“ líčí Velich a ani nemusí dodávat, že je to zároveň uspokojující.
Další výhody totiž připlouvají rychle: akvaponické ryby neobsahují žádné mikroplasty ani těžké kovy, díky prémiovému krmivu mají vysoký obsah bílkovin i těch „správných“ tuků a proces jejich růstu je od začátku do konce pod kontrolou. A hlavně na talíř doputují čerstvé.
„Zpracovna vedle v Hostomici se brzy ráno podívá na objednávky, pošle je na farmu, pak ryby zpracujeme a expedujeme,“ říká Velich. A Hrášek dodává: „Pro spoustu lidí je zemědělství obor budoucnosti a podobných věcí bude muset být víc a víc. Nemá přece cenu vozit ryby přes půl světa, jen proto, abychom jedli ryby – a stejně pak nemít čerstvou, zdravou potravinu. To je na tom nejsmutnější.“
Česko je v tomhle jakožto výhradně suchozemská země v dlouhodobé nevýhodě. Čerstvá, tedy nemražená mořská ryba? Těžký úkol, a i pokud se výsledek zadaří, je mimořádně drahý. Akvaponie nabízí cestu. Byť ta zdejší se pořádně klikatila, jako meandrující řeka.
„Narazili jsme na pár lidí, kterým jsme uvěřili, že akvaponii rozumí do mrtě. Sice se pak ukázalo, že je spousta věcí úplně jinak, ale bez toho by to tady nestálo, bez toho bychom nic nerozjeli,“ říká Dušek o startu v roce 2017. „Na začátku jsme do toho nasypali naše našetřené peníze a podpořil nás kamarád, co má leasingovou společnost. Bohužel příjmy nepřicházely tak rychle, jak jsme věřili, zadlužovali jsme se.“
Předloňská investice z Meritonu to změnila: „Z části jsme ji použili na vyplacení dluhů, z části na provoz, investice a rozvoj areálu. Přišli jsme totiž na to, že jsme pro velké partnery byli malí – a pro ty malé zase velcí. Klasická zlomová fáze. Teď jsme kapacitu ryb oproti začátkům až ztrojnásobili,“ dodává.
Jejich obrat je zatím přibližně 15 milionů korun, ale díky expanzi založené na investici od Meritonu věří, že meziroční nárůst bude atakovat 200 procent. Výrobky Rybí zahrady najdete v Makru, lze je objednat přes Rohlík, odebírají od nich farmářské obchody z Prahy a okolí. A nejde zdaleka jen o ryby. Z působivě velkých listů bazalky tu vyrábějí pesto a z máty zase sirup. Nabízejí i kompletní balíčky, třeba curry rybu – s kořením, omáčkou a receptem – nebo hit u dětí, rybí stripsy ze sumečka v japonské panko strouhance.
A to pořád jen začínají. Díky investorské injekci osázeli káděmi další halu, kde mimo jiné pěstují microgreens, trendy výhonky ředkviček, hrášku a další jedlé zeleně. Ve skleníku už pro příští sezonu přibydou rajčata, papriky a cukety, a jelikož je řeč o technologii budoucnosti, poputuje sem teplý odpadní vzduch z hlavní budovy a hnojit se bude jak kalem od ryb, tak silným „žížalím čajem“ z jejich kompostů.
„Máme řadu dalších nápadů, aby se kruh doopravdy začal uzavírat. Přistupujeme k tomu od A do Z,“ říká Dušek, což zdaleka neobnáší jen čekání na solární panely, jejichž dodání brzdí situace na trhu: „Mně by se líbila linka na zpracování plastu, v němž nám chodí krmivo. Řešíme zpracování rybích kůží v koželužně na další materiál. Pořád je něco nového.“
V těžkých energetických časech jim částečně pomáhá, že místo plynu topí propan-butanem. S elektřinou je to ale horší. „Cenotvorba je alfa a omega,“ přiznává Dušek, že pro mnohé Čechy jsou ryby stále prémiové jídlo – nehledě na to, že kvalita Rybí zahrady je z principu vysoká. „Abychom rybám i zelenině dali péči, potřebujeme lidi, energie, kvalitní krmivo a dostatek místa. Všechno stojí víc peněz, na druhou stranu jsme za celou dobu energetické krize zatím nezdražovali.“
V DNA mají využívat zdroje na maximum a je to věda, vždyť na jejich akvaponické systémy dohlížejí i výzkumníci z České zemědělské univerzity. Přednášeli ale také v Jordánsku a nedávno je navštívila delegace z Palestiny. Zvlášť pro pouštní státy zní akvaponie jako poznaná nutnost.
„Vytváříme potraviny pro lidi, které zajímá, co jedí. Věřím, že jich je čím dál víc, že se situace lepší,“ říká Velich. Tím se oklikou vracíme k už zmíněnému bručounovi australskému. Heslo na Wikipedii o něm v češtině sepsala právě trojice z Lážovic.
Proč by vás tahle vtipně pojmenovaná ryba ale měla zajímat? Jde o omega-3 mastné kyseliny, klíčovou esenci obsaženou v rybím mase. Ostatně z velké části právě kvůli ní tolik lékařů doporučuje středomořské stravovací návyky, tedy větší obsah čerstvých ryb.
A zdá se, že bručoun nemá pro ukládání omega-3 horní hranici, proto ho zařadili do chovů. Mimochodem, koupit u nich lze i pstruhy, jesetery či kapry, ty si však nevypiplají od jiker, „jen“ jim dopřejí růst v čisté vodě, což má zvlášť u kaprů zásadní vliv na čichovou stopu. Natvrdo řečeno: neoblíbený zápach bahna a rybiny zmizí.
„Výhledově pracujeme na tom, že bychom chtěli dovézt jikry a mít tu čerstvé živé lososy, akvaponie běží i na slané vodě,“ těší se Dušek. „Čerstvost je alfa a omega všeho. A pokud testy prokážou, že si bručoun dělá zásoby omega-3 kyseliny, které by mohl mít až trojnásobek oproti mořským rybám, byl by to průlom – ryby přece jíme i kvůli chuti i kvůli zdraví.“
Společně věří, že to nezmění ani recese, která buší na české dveře. „Společnost se vyvíjí a přemýšlí, za co utratit svoje vydřené peníze, které ztrácí na hodnotě. Jsem optimista, doufám, že lidi škrtnou buřty a radši si dají jednou za čas kvalitní rybu,“ říká Dušek.
Zemědělství založenému na moderních principech pak odpovídají i metody prodeje. Rozjíždějí předplatné, kterými lze podarovat blízké – aby jim pravidelně chodily balíky s rybami, saláty, bylinkami a rovnou i s receptem. „Jen v Česku skoro neexistuje rozvážkovo-zásilková služba chlazeného zboží, kdyby s tím někdo přišel, najde díru na trhu,“ dodává Hrášek.
K tomu přidávají mikroakcie Rybí zahrady pro věrné zákazníky. I to sleduje trend, firmy chtějí vtahovat své klienty do hry. „Naší hlavní myšlenkou je dostat lidi do příběhu, potkávat se s nimi několikrát za rok, načerpávat jejich nápady, připomínky, doporučení. Postavit to komunitně,“ uzavírá Dušek.
