K nemovitostem se dostal vlastně náhodou. V devadesátých letech začal dovážet do Česka konzervované potraviny a v rámci rozvoje byznysu koupil pozemky. A bingo! Dnes už majitel společnosti Redstone Real Estate věděl, že nemovitosti budou náplní jeho života. Richard Morávek na konferenci Forbes Money Masterminds popsal, jaké to je, znát nemovitost „od miminka“.
Český miliardář ví, o čem mluví: jeho aktiva dosahují hodnoty jedenácti miliard korun a v milované Olomouci postavila jeho skupina obchodní a zábavní centrum Galerie Šantovka, jedno z deseti největších v Česku.
Celkově vsází Morávkova skupina na regiony, v Praze si zatím střihla jen krátkou epizodu s areálem ve Stodůlkách. V nejbližší době se chystá výrazně developersky podepsat i na rázu Pardubic skrze výstavbu Galerie Pernerka. Ze své cesty segmentem nemovitostí přednesl na konferenci tři rady: být trpělivý, nebát se a obklopit se chytřejšími lidmi.
„Krása rozvoje nemovitostních projektů tkví v neustálé improvizaci. Jste u toho od úplného začátku, a když pak krásnou novou budovou prvně zavoní káva a zazní smích, celému projektu to vdechne duši. Krásný pocit,“ pochvaloval si Morávek v Martinickém paláci.
Foto Martin Svoboda
Foto Martin Svoboda
Neformálním tématem konference, na které promluvili řečníci a řečnice ze všech sfér českého byznysu, bylo budování generačního jmění. Právě v tom hrají nemovitosti podle muže, který má sám tři děti a pět vnuků, zásadní roli.
„Nemovitosti a nemovitostní fondy jsou způsobem, jak dobře zajistit mezigenerační výměnu. Dětem můžete dát hlavně dobrou výchovu a kvalitní vzdělání. Pak už je to na nich. A pokud jim k tomu dáte ještě třeba podíl ve fondu, který je rozumně profesionálně spravován, zajistíte jim stabilní základnu,“ konstatoval Morávek.
I proto se olomoucký patriot pustil s partnery do vlastního nemovitostního fondu, kam chce vkládat jen ty nemovitosti, které důvěrně zná a spravuje prakticky na denní bázi.
Především v regionech, které můžou přidanou hodnotou dotáhnout Prahu, jsou podle něj klíčem nadčasové projekty, například skrze oslovení zahraničních architektů. „Musíme to dělat pořádně, nebo vůbec,“ opakuje podnikatel svou mantru.
A protože investice „do cihel“ není žádné rychloobrátkové zboží, musí se potenciální investoři obrnit trpělivostí. Podle Morávka je segment real estate ze své podstaty běh na dlouhou trať, byť to tak vždy nevnímal.
„Ze začátku jsem si myslel, že by věci měly jít rychleji. Ale časem jsem pochopil, že je zdravější přijmout, že trvají,“ uznal ohledně potýkání se se stavebními úřady. Tlak není podle miliardáře vždy to nejlepší řešení – byznys vnímá jako psychologickou záležitost a trpělivost považuje za nejtvrdší možnou měnu, což zažil v rozkolísaných devadesátých letech.
Podle Morávka tehdy spousta lidí hledala sama sebe. Někteří chtěli hlavně rychle vydělat velké peníze, další hledali způsoby, jak nechodit do klasického zaměstnání. Většina z nich své cíle nesplnila, ale ti trpěliví vydrželi a došli k nim.
Miliardáře pak v rámci debaty o budování generačního jmění pobavila jedna věc: ať už ho různí řečníci dosáhli jakýmkoli způsobem, nakonec všichni končí u nemovitostí.
