Čas od času dá Pavel Juriček na facebookové stránky svého truhlářství fotku některé z realizací. Výčepní skříň, historická okna, schodiště nebo třeba dveře. Pár desítek lidí mu jeho práci většinou pochválí milým slovem nebo palcem vzhůru. To, co se povedlo s poslední ukázkou z jeho dílny, mu ale vyrazilo dech.
„Často slyšíme, že ti mladí nic neumějí a nic nedělají. Nevěřte tomu,“ napsal zkušený truhlář a ke svým slovům přidal snímky nádherně zrestaurovaných historických dveří z roku 1840 včetně záběrů, jak vypadaly, než se do jejich renovace pustili dva osmnáctiletí studenti. „Náročná práce v jejich podání dopadla výborně. Při pohledu na jejich nadšení jsem si vybavil nápis v Baťově továrně. Nechce letět mladé orly za sluncem,“ doplnil Pavel Juriček.
Když to psal, nenapadlo ho, že zrovna tohle by mohlo oslovit širokou veřejnost. Během pár dnů snímky zhlédlo přes 350 tisíc lidí, stovky z nich je nadšeně komentovaly. Fotka zrenovovaných dveří se z Facebooku dostala i na profesní LinkedIn, reakce byly podobné.
Záhy se začali ozývat i potenciálně noví zákazníci. Většinu jich ale bude muset Pavel Juriček odmítnout. „Máme obrovský přetlak práce, nestíháme. Plno teď máme na dva roky dopředu,“ říká Pavel Juriček, který má vlastní truhlářství v Třebověticích na Jičínsku už přes dvacet let.
Foto poskytl Pavel Juriček
Foto poskytl Pavel Juriček
Foto poskytl Pavel Juriček
Ostatně primárně kvůli získání nových zakázek ani Juriček na sociální sítě příspěvky nedává. „Jen chci, aby bylo vidět, co umíme, a samozřejmě jsem chtěl chlapce podpořit, aby je to povzbudilo k další činnosti,“ říká muž, který odmítá zjednodušený pohled, že by mladí byli líní a nechtělo se jim pracovat.
„Není se čemu divit, když se kolem sebe podíváme. Mladí jsou takoví, jaké si je uděláme. Co starej mladýho naučí, to mladej umí,“ říká do telefonu veselý hlas muže, který se pro truhlařinu nadchl coby malý kluk u svého dědečka.
Vyučil se proto v oboru a postupně se od běžných prací posunul až k založení vlastní firmy a restaurování historického nábytku, dřevěných doplňků a repasím i replikám historických oken i dveří. Zakládá si přitom na původních pracovních postupech.
Moderní postupy vám neumožní vyrobit okno tak, jak se dělalo před dvěma sty lety.
I když má práci na roky dopředu jistou, při slovech o zlatém řemesle se zasměje. „Když budete využívat moderní technologie, tak na tom můžete slušně vydělávat, to ano. Ale moderní postupy vám neumožní vyrobit okno tak, jak se dělalo před dvěma sty lety. Já to dělám postaru s obrovským podílem ruční práce,“ popisuje Pavel Juriček a dává příklad, jak časově náročná taková práce je. Když nedávno vyráběl šatní skříň pro studio luxusních interiérů v Praze, zabralo mu to přes 200 hodin práce.
Foto poskytl Pavel Juriček
Teď renovuje Santiniho schodiště v katedrále v Kutné Hoře a počítá, že to celkem zabere nejméně šest set hodin. Mimochodem: renovace zmiňovaných dveří osmnáctiletým mladíkům, kteří studují umělecké truhlářství na střední umělecko-průmyslové škole v Hradci Králové, zabrala kolem 250 hodin.
Právě zakázky pro stavebnictví, výroba oken a dveří původní technologií, tvoří dneska většinu práce Juričkova truhlářství. Kromě toho má ale mezi klienty například i známá jména z českého advokátního i byznysového prostředí, pro které vyrábí například zakázkový nábytek do domácností. Pro jednu zákaznici dělal například stůl vykládaný zlacenými pruty.
Jedna věc takové zakázky často spojuje. „Když truhlář řekne, tohle nejde, tak tam my začínáme. Na to se těšíme,“ říká. A výsledky jeho práce se neomezují jen na Česko, práce z podkrkonošské dílny je k vidění i různě po Evropě. „Nejzajímavější zakázka? Vlastně každá, i pro babičku vedle do vsi,“ dodává Juriček.
