Nový americký prezident Donald Trump rozjel mezinárodní celní poker, který české firmy sledují víc než ostražitě. Po zemích Evropské unie jsou totiž pro Česko nejvýznamnějším exportním partnerem právě USA spolu s Velkou Británií. Otázka však zatím stojí tak, zda jde o skutečnou hrozbu, nebo jen strašení.
Zatím to vypadá spíše na to druhé. Z šermování cly se během posledních dnů stal jeden z hlavních diplomatických prostředků staronového šéfa Bílého domu Donalda Trumpa.
Po Mexiku a Kanadě, kde jejich zavedení uhasili diplomaté a získali čas na další jednání, se pozornost upírá také na evropskou ekonomiku. Do hledáčku se ale dostaly i jiné země, například další státy Latinské Ameriky nebo Čína.
Pro české firmy není vývoz do Spojených států vůbec zanedbatelný. V celkovém součtu šlo loni o 2,7 procenta celkového tuzemského exportu. To je téměř 6,5 miliardy dolarů, tedy přes 156 miliard korun.
Podle čerstvých exportních dat Svazu průmyslu navíc obchodní vztahy směrem k USA a Velké Británii loni významně vzrostly – u prvně zmíněné země o osmnáct a půl procenta, u druhé dokonce o 22 procent.
Vůbec největší hodnoty, téměř půl miliardy dolarů, dosáhl – směrem za oceán – vývoz telekomunikačních zařízení, v závěsu se pak tradičně drží strojírenské produkty, například stroje, strojní zařízení, různé druhy motorů a čerpadel.
Mezi další produkty, pro něž našly české firmy odbyt v USA, patří podle Asociace exportérů pneumatiky (loni v hodnotě 247,8 milionu dolarů), díly a příslušenství pro automobilky (129,8 milionu dolarů) nebo zbraně a munice (131,7 milionu dolarů).
„Firmy mají obavy a připravují se na různé scénáře budoucího vývoje. V případě zavedení cel budou podle jejich výše zvažovat, zda se jim nadále vyplatí do USA dál vyvážet, nebo si raději najít jiné odbytiště. Některé zvažují přesun výroby do USA,“ říká Radek Špicar, ekonom a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
„Situaci bedlivě sledujeme, ale panikou bych to teď rozhodně nenazval,“ uklidňuje naopak Jiří Grund, předseda Asociace exportérů.
Koho by cla nejvíc bolela? Mezi firmami, pro něž jsou USA exportním cílem, vyčnívá hned několik důležitých hráčů.
Foto The White House / Wikimedia Commons (Public Domain)
Trh dobře znají například GZ Media, největší výrobce gramofonových desek, stejně tak výrobce lůžek pro zdravotnictví Linet, pivovar Plzeňský Prazdroj, zbrojařská skupina Colt CZ nebo ve stejném oboru aktivní průmyslově-technologický holding CSG miliardáře Michala Strnada.
„V USA skupina CSG podniká zejména ve výrobě a obchodu s malorážovým střelivem. Uvalení cel na dovoz střeliva z Evropy či Asie by krátkodobě našemu americkému byznysu pomohlo, ale vzhledem k tomu, že jsme globální průmyslová skupina, obáváme se celní války, která by poškodila naše podnikání jinde,“ upozorňuje Andrej Čírtek, mluvčí CSG.
„Situaci sledujeme včetně zdrojů v USA. Není vůbec zřejmé, k jakým opatřením dojde, viz situace v Mexiku nebo Kanadě. Máme zpracovány různé scénáře,“ hodnotí situaci šéf Linetu Tomáš Kolář.
Linet je právě tou firmou, pro niž by pak krajním řešením bylo převedení části výroby na americké území. „Situaci zatím nelze předvídat,“ dodává Kolář, čímž popisuje vlastně největší problém pro firmy. Že nikdo neví, co a kdy nastane.
Nejde jen o podniky, ale také o spotřebitele. Těch nabízí americký trh 340 milionů, Evropská unie pak čítá 450 milionů obyvatel, rozumějme zákazníků. „A na obou stranách by na clech lidé tratili,“ je přesvědčen hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.
„Zavedení plošných cel ve výši deset či dvacet procent na Evropskou unii nedává prakticky žádný ekonomický smysl. Téměř jistě by následovala odvetná opatření ze strany Evropské unie, tedy zvýšení cel na americký dovoz, a výsledkem by bylo oslabení obou celků, které by se projevilo růstem cen, poklesem produktivity a obecně ztrátou prosperity,“ míní Hradil.
Volání po klidu a vzájemných jednáních v týdnu jednoznačně formuloval Svaz průmyslu a dopravy.
„Doufáme, že v následujícím období se nové Evropské komisi a nové americké administrativě podaří nalézt trvalá řešení pro stále otevřené obchodní spory USA–EU (státní podpora pro civilní letadla, ocel a hliník),“ uvádí největší organizace tohoto typu v zemi.
„Pokud bych si měl tipnout, hádal bych, že Trump Evropě cly skutečně pohrozí, možná je dokonce i přímo zavede, nicméně v krátkém čase obě strany dosáhnou dohody, která by mohla zahrnovat právě armádní nákupy, kontrakty na zemní plyn či ropu, případně snížení některých evropských cel platných na americké zboží,“ odhaduje poměrně optimisticky Vít Hradil z Cyrrusu.
Dlouhodobě platí, že největší objem zboží posílá Česko do sousedního Německa. Americký trh se drží v první desítce.
Co se týče skokanů roku, slibně během loňska vzrostl export do Singapuru (o více než 133 procent), dále do Japonska (o padesát procent), Saúdské Arábie (o 34 procent) a Spojených arabských emirátů (o 29 procent). Celkový český export pak dosáhl loni rekordních 4,65 bilionu korun.
