Už je to tady. Americký prezident Donald Trump ve středu představil avizovaný balík recipročních cel, která Washington uvalí na jednotlivé země. A je to ještě víc, než dané státy předpokládaly. Pokud Bílý dům od svého plánu neustoupí, mohou být nové tarify nejvyšší od třicátých let minulého století, kdy prohloubily tehdejší hospodářskou krizi. A další krizi mohou přinést.
Trump se pro cla rozhodl proto, že podle něj na současném obchodu s dalšími zeměmi Američané tratí. Minimální sazba cel na většinu zboží dováženého do Spojených států tak bude ve výši deseti procent. Pro řadu států ale Bílý dům počítá s vyšším tarifem.
Například na Evropskou unii míří clo dvacetiprocentní, pro Čínu Američané počítají se 34 procenty. Celková celní sazba na dovoz z asijské země však ve výsledku činí 54 procent, protože dvacetiprocentní clo už na ni Trump uvalil po svém nástupu do funkce.
Zavedení nových cel je součástí Trumpova neustávajícího tlaku na zbytek světa. Už ode dneška platí cla ve výši 25 procent na dovoz automobilů. Jak k výši tarifů pro jednotlivé země Bílý dům došel? Kdo z Trumpova rozhodnutí může mít radost a jak to může dopadnout na Česko? Přinášíme odpovědi na nejčastější otázky.
Ví Trump, že mohou ve výsledku trpět i Američané?
„Je mi to jedno,“ řekl americký prezident k tomu, že kvůli jeho krokům hrozí zdražení automobilů ve Spojených státech. A podobně to může být i s dalším zbožím v amerických obchodech.
Proč to tedy dělá?
Bílý dům počítá s tím, že vyšší cla přinesou do federálního rozpočtu stovky miliard dolarů. Zároveň to má pomoci oživit průmyslovou výrobu v USA, která dlouhodobě klesá. Trump si slibuje, že kvůli vysokým clům se například firmy z Evropy přesunou do Spojených států.
O velkém obrození výroby v USA ale pochybují ekonomové. Upozorňují na to, že přesun by byl pro podniky nákladný. Navíc Trump už několikrát své rozhodnutí otočil, tudíž se společnostem nemusí chtít investovat do přesunu, pokud by Američané cla zase zrušili.
Vypadá to nyní, že by Trump cla brzy zrušil?
Trump naznačil, že zváží snížení sazeb, pokud ostatní země odstraní své obchodní bariéry vůči americkému zboží. Jeho ministr financí Scott Bessent zároveň varoval státy před tím, aby samy přijaly vlastní opatření. „Uvolněte se, přeberte si to a počkejte, jak se situace vyvine. Protože pokud budete oplácet, dojde k eskalaci,“ uvedl.
Jak Bílý dům vůbec spočítal výši cel pro jednotlivé státy?
Jak se ukazuje, Trumpova administrativa u výpočtu hleděla jen na to, kolik toho každý stát do USA dováží a naopak. Pokud Američané do země víc vyvážejí, než dovážejí, dostal takový stát clo „jen“ deset procent. Plošně zavede Washington tuto sazbu od soboty 5. dubna.
U desítek zemí, které do Spojených států dovážejí více zboží, se clo od středy 9. dubna ještě zvýší. Při stanovování této sazby se Bílý dům řídil jednoduchým vzorečkem. Vzal svůj obchodní deficit zboží s konkrétním státem (tedy rozdíl mezi dovozem a vývozem dané země s USA) a vydělil to exportem z této země do Spojených států. Výsledek podle Trumpovy administrativy ukazuje celní zatížení státu proti Američanům. A ti protistraně „dobrácky“ dají jen poloviční sazbu.
Jenže takový výsledek neznačí, jaká opravdu státy mají cla na americké zboží. Ta mohou být mnohem nižší, navíc vzájemný obchod může být ovlivněn různými standardizacemi či pravidly, jež dovoz z USA komplikují.
Na Trumpův výpočet také doplácejí země, na jejichž dodávkách jsou americké podniky závislé, ale opačně to úplně neplatí. Příkladem je Tchaj-wan, kde se vyrábějí čipy, o které je ve Spojených státech zájem, a tak se tam ve velkém také dodávají.
Třeba společnost Taiwan Semiconductor Manufacturing (TSMC) je největším smluvním výrobcem čipů na světě a předním dodavatelem velkých amerických výrobců hardwaru. Naopak ostrovní země nemá takový zájem třeba o americká auta, aby vývoz dorovnala dovozem.
Že přístup amerického prezidenta nereflektuje skutečnou celní politiku, upozorňují ekonomové i v případě Evropské unie. V ní by podle Trumpova výpočtu měla průměrná cla na dovozy z USA činit 39 procent. Ve skutečnosti je to ale jen 3,9 procenta.
Na které země balík cel nejvíce dopadne?
Nejvyšší sazbu vyměřil Trump souostroví Saint-Pierre a Miquelon, které je francouzským zámořským územím, a pak africkému Lesothu, o němž prezident žertoval, že o něm nikdo nikdy neslyšel. Shodně dostaly padesátiprocentní sazbu. Na 49procentní clo se musí připravit Kambodža, následuje Laos se 48 procenty a za ním Madagaskar se 47 procenty.
Jak to dopadne na Česko?
Podle odborníků silně. A to i přesto, že přímo do Spojených států Česko tolik zboží nevyváží. Loni vývoz činil 133,4 miliardy korun. „Jsme ale silně napojení na dodavatelské řetězce, zejména ty německé. A tam se to může projevit,“ řekl pro Forbes hlavní ekonom ČSOB Private Banking Dominik Rusinko.
Podobně mluví i viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza, podle něhož budou tuzemští subdodavatelé pod tvrdým cenovým tlakem finálních výrobců. „To výrazně sníží ziskovost českého průmyslu a omezí prostor pro investice i růst reálných mezd,“ uvedl. Řada zdejších subdodavatelů přitom podle něj už nyní funguje s minimální marží.
Chystá se Evropská unie na krok USA reagovat?
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen v reakci na Trumpův balíček prohlásila, že Evropané jsou připraveni vyjednávat se Spojenými státy a současně jsou připraveni odpovědět protiopatřeními, pokud jednání selžou. O protireakcích vůči USA mluví i další země, například Čína či Japonsko.
Hrozí kvůli Trumpově celní válce ekonomická krize?
Bude záležet na tom, jak na krok Američanů odpovědí jednotlivé státy. „Co se teď odehrálo ze strany Trumpa, však zvyšuje pravděpodobnost, že ekonomika USA výrazně zpomalí a může sklouznout do recese,“ popisuje Rusinko. Riziko globální krize však nevidí, byť současný vývoj bude podle něj bolet hlavně země, jejichž ekonomiky jsou navázané na zahraniční obchod, což je i Česko.
Může tedy někdo mít z vysokých cel radost?
Přestože nevyhrává téměř nikdo, když dojde na obchodní války, vždy se najde někdo, kdo by mohl ze současného dění těžit. A tím je Rusko. Na něj se ani současný celní balíček nevztahuje – podle Bílého domu není důvod, jelikož Spojené státy se zemí neobchodují a uvalily na ni sankce. „Rusko může mít radost z rozpadání transatlantické spolupráce mezi USA a Evropou,“ soudí však Rusinko.
