Na začátku podzimu to byl americký prezident, kdo se nechal pohostit u krále Karla III. ve Windsoru. Nyní je to král Karel III., kdo s manželkou navštívili Bílý dům. A každým krokem dokazují, jak zásadní je pro uspořádání světa dobře zvládnutá mezinárodní diplomacie.
Můžete se tomu divit, můžete s tím i nesouhlasit – ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Král Karel III. dokázal v Bílém domě rozesmát amerického prezidenta Donalda Trumpa poznámkou, že nebýt Velké Británie, mluvili by dnes Američané francouzsky. Nenápadná, ale přesná historická narážka na dobu před vznikem Spojených států – a mimo jiné také na legendární „bostonské pití čaje“.
A právě historii, která před více než 250 lety vedla ke vzniku samostatných Spojených států v roce 1776, si nyní v Bílém domě připomínají.
Navíc za přítomnosti „dvou králů“, jak s nadsázkou poznamenal Donald Trump ke společné fotografii s Karlem III. na sociálních sítích.
Že Karel III. s chotí právě teď zamířili do USA, bylo v některých kruzích terčem kritiky.
Ovšem ze strany Karla III. je to jasný, zřejmý a správný krok, který vysílá naprosto srozumitelný signál o panovníkově roli v současném světě.
Karla III. známe nejen jako „tichou sílu“, ale především jako inteligentního, zkušeného diplomata s dobrým odhadem a perfektní znalostí mezinárodního kontextu i politicko-geografické situace, jenž se na svou roli vladaře připravoval padesát let právě na nejrůznějších státních návštěvách a oficiálních cestách po celém světě (jeho tehdejší tajemník a kariérní diplomat Nick Archer, pozdější velvyslanec Velké Británie a Severního Irska v České republice, mi kdysi řekl, že v devadesátých letech, kdy pracoval pro tehdejšího prince Charlese u dvora, strávili na zahraničních cestách společně někdy až 200 dnů v roce).
Karel III. má ovšem ještě něco. Vrozenou noblesu, přirozenou kultivovanost, obrovskou sociální inteligenci a empatii, která se v politických kruzích běžně nevidí.
Připomeňme, kdo byla jeho matka – královna Alžběta II., žena, jež osobně potkala čtrnáct amerických prezidentů. Jejím prvním ministerským předsedou byl Winston Churchill a tu poslední, premiérku Liz Truss, přijala na Balmoralu ještě dva dny před svou vlastní smrtí.
Karel III. dobře ví, co dělá, když v dechberoucím projevu v americkém Kongresu nahlas podpoří statečný lid Ukrajiny a připomene důležitost spojeneckých závazků členů NATO.
Ví, co to znamená, když mu následně bouřlivě tleskají američtí republikáni – i američtí demokraté. „To se mu povedlo, ta řeč byla mimořádná, ten projev byl úchvatný, trochu žárlím,“ řekne pak v nadsázce novinářům Donald Trump.
Trump, který se celé dekády netají obdivem k britské královské rodině, který o britském králi v současnosti i ve veřejné řeči mluví (z protokolárního pohledu samozřejmě zcela nepřijatelně) jen jako o „Charlesovi“ (ač by měl při každé zmínce o králi připojit povinný královský predikát Jeho Veličenstvo král).
Říci novinářům v Bílém domě prostě „mimochodem, Charles si to myslí stejně jako já“, což se ve středu skutečně stalo, je samozřejmě z hlediska britské diplomacie téměř skandální, nicméně v tuhle chvíli se všichni zasmějí a král se směje jako první.
Protože chápe, že predikáty jsou naprosto nepodstatné, důležité je, zda zcela nepředvídatelný Donald Trump cítí sám sebe jako spojence a přítele krále. A tedy přítele a spojence i podporovatele demokratických hodnot a silných prozápadních aliancí, jež král Karel III. představuje. Přátelům se tyká, to je známá věc.
Proto král dělá to, co dělá. Správně postřehl, že se bezmála dvoumetrový americký prezident dobře cítí například v krásném zlatém kočáře. Nebo na golfu někde u skotského zámku (Trump miluje golf a miluje Skotsko, odkud pochází jeho matka Mary).
Cítí se skoro jako nějaký králův příbuzný (Buckinghamský palác i Windsor či Balmoral se Trumpovi samozřejmě také moc líbí, zejména kombinace bílého mramoru a zlata spolu s červenými plyšovými koberci patří k jeho oblíbeným).
Pokud je Trump přátelsky naladěn, je královská mise splněna. Co je proti tomu nějaké diplomaticky málo přijatelné „charlesování“. Král má nadhled a smysl pro humor.
A ví, co na Trumpa platí. A tak mu dá takový dárek, jaký mu dal: obrovský zvon ve zlaté barvě, který pocházel z válečné ponorky jménem – ano, jak příhodné – HMS Trump.
Slovo TRUMP z historické vojenské ponorky, jež napomohla k vítězství Spojenců v Tichomoří během druhé světové války, je tedy vyraženo i na zvonu a překvapený Donald Trump nevěřícně září jako zlatý zvon, když to vidí.
„Kdybyste se se mnou potřeboval spojit, stačí zazvonit!“ zavtipkuje ještě pohotově britský král. Ano, řekne americkému prezidentovi, že na něj může zazvonit. Něco jako Panství Downton, rozumíme si. To se bude líbit. A také se to líbí.
Karel III. ovšem ví, že si u Trumpa může i leccos dovolit.
„Pane prezidente, nedávno jste poznamenal, že nebýt USA, evropské země by mluvily německy,“ řekl Karel III. v úvodu večerního banketu a pokračoval: „Dovolím si poznamenat, že nebýt nás, Velké Británie, mluvili byste francouzsky,“ doplnil král. Odkazoval při tom na soupeření Francie a Velké Británie v Severní Americe v osmnáctém století. Británie tehdy Francii porazila v sedmileté válce, čímž v oblasti získala silnější postavení…
Šéf Bílého domu před časem na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu skutečně prohlásil, že bez americké pomoci během druhé světové války „byste tu všichni mluvili německy“. Padlo to na úrodnou půdu, nejen proto, že i v Davosu se samozřejmě mluví právě německy.
Karel III. během americké návštěvy dává celému světu na odiv, jak to vypadá, když excelujete v diplomacii. Na večírku pobavíte hostitele, dáte mu krásný dárek, žertujete, potykáte si. Ale pak také na důležitých místech, kde nejsou žádné zlaté zvony ani veselé pošťuchování, během čtyřdenní návštěvy řeknete přesně to, co říct potřebujete. Jako ve středu v Kongresu.
Britský král tam totiž mimo jiné připomněl reakci na teroristické útoky v USA z 11. září 2001, kdy NATO aktivovalo článek pět o kolektivní obraně.
„Na tuto výzvu jsme tehdy odpověděli společně – tak, jak to náš (britský a americký) lid dělal po více než století, vždy bok po boku, během dvou světových válek, studené války, Afghánistánu a okamžiků, které definovaly naši společnou bezpečnost,“ uvedl král.
„Dnes je k obraně Ukrajiny a jejích nejodvážnějších lidí zapotřebí stejného neústupného odhodlání – aby byl zajištěn skutečně spravedlivý a trvalý mír,“ podotkl britský král. Trump se v minulosti, připomeňme, opakovaně vyjadřoval velmi skepticky jak na adresu NATO, tak ohledně pomoci Ukrajině bránící se ruské agresi.
„Závazek a odborné znalosti ozbrojených sil Spojených států a jejich spojenců tvoří srdce NATO, zavázali se vzájemně se bránit, chránit naše občany a zájmy a chránit Severoameričany a Evropany před našimi společnými protivníky,“ řekl přitom Karel III.
A tleskal tomu i Donald Trump.
„Poté co jsme získali nezávislost před několika stoletími, neměli Američané bližší přátele než Brity,“ řekl v projevu americký prezident Donald Trump, jehož doprovázela manželka Melania. Pouto mezi oběma národy přirovnal ke stromu, který při své poslední návštěvě v Bílém domě zasadila Karlova matka, královna Alžběta II., a který „má nyní trojnásobnou velikost a obvod kmene. Toto výjimečné a pečlivě udržované pouto přetrvá dlouho do budoucna,“ řekl prezident.
A král Karel III. se při tom povzbudivě a moudře usmíval.
Bůh ochraňuj Krále!
