Americký prezident Donald Trump rozjel s Čínou hru nervů o to, kdo první cukne v celní válce. Dosavadní rekordní sazby v řádu desítek procent mají od středy ještě vzrůst. Kdo má silnější postavení a jak z toho může těžit Evropa?
Všichni vydělávají na úkor Spojených států a to je třeba změnit. S takovým argumentem Donald Trump rozjel celní válku. Od konce uplynulého týdne uvalil minimálně desetiprocentní clo za zboží skoro ze všech zemí. Od středy se desítkám států ještě zvedne.
Zatímco například Evropská unie se teprve chystá na reakci, Peking na nic nečekal. Na Čínu měla podle Trumpova původního plánu mířit sazba ve výši 34 procent, čímž by se celkové clo na dovoz z Číny do USA zvýšilo na 54 procent. Asijská velmoc proto oznámila, že uvalí dodatečná 34procentní cla na veškerý dovoz ze Spojených států. A tvrdí, že bude bojovat až do konce.
Trump obratem pohrozil, že uvalí na dovoz z Číny další clo ve výši padesáti procent. Od středy by tak nová americká cla už mohla na čínské zboží činit více než 100 procent. Jak může celní přebíjená skončit a jestli už taková výše cel hraje vůbec roli, popisuje v rozhovoru pro Forbes ekonom Ondřej Dvouletý z pražské Vysoké školy ekonomické.
Trump varoval, že na Čínu uvalí další padesátiprocentní cla, asijská země hodlá bojovat až do konce. Kam by podle vás mohla cla až vystoupat?
Ta diskuse se už nyní odehrává trošku v absurdní rovině. Výše cel, se kterými se tady hraje, je čistě na papíře. Dřív nebo později bude muset v Americe zasáhnout proti Donaldu Trumpovi nějaká protiváha. Byť by šlo o neformální tlak.
Je třeba si uvědomit, že Amerika není Trump a jsou tam i chytří lidé z Federálního rezervního systému. Takže si myslím, že revolta nebo míra rezistence vůči Trumpovi bude významně sílit. Už zaznívají hlasy ze Světové obchodní organizace, aby se všichni sešli u jednoho stolu. Pokud to ale budou Američané dál šponovat, má Čína proti nim silný argument.
Jaký?
Je druhý největší vlastník amerického dluhu. Může začít dluhopisy prodávat, čímž by mohla klesnout jejich tržní hodnota. Anebo příště odmítne Američanům půjčit. Nebo půjčí, ale úroková sazba nebude tak vstřícná. Sice si může americké dluhopisy koupit někdo jiný, ale ten objem je tak velký, že ne každý o to má zájem. Zvlášť za situace, když americký trh padá.
Je nějaká procentní hranice, nad kterou už nehraje roli, jak vysoká cla na danou zemi míří?
Bude to záležet produkt od produktu. Ale už jsem četl analýzu, která říká, že u některých produktů vlastně už padesátiprocentní clo znamená, že by cena na trhu zdražila o více než o sto procent. Za takovou cenu by si však zboží nikdo nekoupil, protože konkurence už má jiná řešení.
Dovozci tedy budou hledat krátkodobě odbytiště mimo Spojené státy – třeba v Latinské Americe nebo v Evropě. Nebo vzniká obrovský prostor pro překupníky a pro podvody.
Lze zmínit nějaký konkrétní produkt, jehož by se to týkalo?
Vím, že třeba nějaká slovenská společnost dodávající ocel uvedla, že cla zatím vezme na sebe. Když má někdo specifický produkt, tak je těžké si najít jiné odbytiště. Co se týče Číny, tak může jít například o nábytek, který do USA dodává.
Byla někdy v minulosti z americké strany uvalená vyšší cla na Čínu než nyní?
O ničem takovém nevím. I jsem sám o víkendu hledal, jak to dřív bylo, a vypadá to, že zatím to tak rekordní nikdy nebylo.
Která z těch stran, Spojené státy versus Čína, může na celní válce více ztratit?
Tím, že se zvyšují cla, buduje se nestabilita v mezinárodním obchodu, a tedy prohrávají obě strany. Proto se Evropská unie zatím snaží držet vyjednávání, co to jde. Protože i strana, která se brání, zvyšuje ceny importu, a poškodí to tedy její obyvatele. Pak je tu ale ještě jedna rovina.
Jaká?
Čína sice udělala velký krok v řekněme tržní ekonomice a možná i nějaký pokus o demokratické procesy ve velmi omezené míře. Vždycky ale může jít cestou, kterou už známe z historie, a prostě znovu utáhnout šrouby prostřednictvím svojí moci. Na což doplatí tamní lidé. Na úkor toho se však nakonec může Čína udržet nad vodou.
V případě jakého zboží může současné šponování bolet Američany i Číňany?
To je asi nejčastější otázka v současné chvíli. Obecně se mluví o tom, že ze Spojených států se exportuje IT a softwarová řešení, v případě Číny to jsou produkty zpracovatelského průmyslu. V momentě, kdy celá tahle nešťastná situace odpálí inflační spirálu, tak zdraží všechno. Už pak je jedno, co udělalo největší ránu, když to celou americkou ekonomiku pošle do recese.
Ekonom Ondřej Dvouletý z pražské Vysoké školy ekonomické. | Foto VŠE
Může někdo z tohoto boje mezi Američany a Čínou těžit?
Určitě Rusko, o kterém se v posledních měsících mluví, že je na pokraji ekonomického bankrotu. Přesně tady platí přísloví, že když se dva perou, třetí se směje. Rusku tento souboj dává velkou příležitost se nadechnout a řešit si své vnitřní postavení. Amerika si nyní zadělává na problémy, a pokud by měla přijít krize, tak se budou výdaje na obranu a podpora jiných zemí, jako je Ukrajina, pravděpodobně škrtat.
A může z celního souboje obou velmocí těžit Evropa?
Určitě je to pro ni příležitost. Jednak to může vést k tomu, že si ujasní, jak by měla v případě cel dál postupovat, a také by to mohlo posílit obchod, byť záleží v jakých oblastech. Čína by třeba ráda už dnes pronikla na evropský trh v automotive. Zdejší automobilky se tomu ale brání.
Co by se sem naopak mohlo z Číny dostat, pokud by pro ni Spojené státy už nebyly lákavé?
Může to být elektronika jako například televize. Čína také hodně produkuje léky a účinné látky, na které už se nevztahuje patentová ochrana. Vyrábí to třeba pod jiným názvem, ale je tam stejná účinná látka. Takže i třeba toto by mohlo do Evropy zamířit.
Jaký je váš tip, že celá celní válka skončí mezi USA a Čínou, byť samozřejmě u Trumpa se nedá nic moc předvídat?
Spíš než tip bych řekl zbožné přání. A to, že když začnou lidé s kapitálem opouštět Spojené státy, bude to dostatečný tlak na Trumpovu administrativu, aby začala s ostatními jednat. Byť neočekávám, že dojde k úplnému zrušení cel. Musíme si přát, aby k nějakému jednání a dohodě došlo, jinak skončíme v recesi, kterou začnou Spojené státy.
