Až do desítek procent sahají cla, která na zboží z jednotlivých zemí hodlá v následujících dnech uvalit americký prezident Donald Trump. Jak se ukazuje, při stanovování sazeb se Bílý dům příliš neohlížel na skutečný stav vzájemného obchodu.
Americký prezident představil podle něj reciproční cla v polovině týdne. Minimální desetiprocentní clo na zboží začne platit už od soboty 5. dubna, zhruba šedesátce zemí pak sazba ještě od středy 9. dubna vzroste.
Zatímco Evropské unie a tedy i Česka se bude týkat dvacetiprocentní tarif, na některé země míří clo až padesát procent. V čem udělali při stanovování cel Američané chybu, popisuje v rozhovoru pro Forbes hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Když jste viděl, jak Trump uvaluje cla na jednotlivé země, co vás jako první napadlo?
Uvědomil jsem si, že je třeba věřit lidem, i když prohlašují věci, které nemají logiku. Spousta lidí na Trumpem avizovaná cla říkala, že nebudou zavedená, protože to přece nedává smysl – Spojené státy tím poškodí především samy sebe, protože výrazná část nákladů půjde na ně.
Může tam být samozřejmě větší plán, jako tomu bylo v osmdesátých letech v případě Plaza Accord (dohoda velkých zemí, jak společně oslabit dolar, aby pomohly americké ekonomice – pozn. redakce). A kdo dlouhodobě sleduje Donalda Trumpa, tak ví, že pro něj je deficit Spojených států na úrovni zboží obrovská prohra a potupa pro USA. A on dlouhodobě říká, že to chce vyřešit.
Takže z tohoto pohledu je krok se cly pochopitelný, ačkoli ekonomickou logiku, respektive benefity to pro Spojené státy postrádá.
Byl jste tedy překvapen z tak vysokých cel?
Když se bavíme o clu dvacet procent pro Evropskou unii, tak to bylo v rámci mezí, které člověk očekával. Ale samozřejmě šílenosti typu sedmdesát, devadesát procent, to jsem skutečně nečekal. A zvlášť cla se týkají i teritorií, kde nikdo nežije.
Pro někoho pak může být velmi divné, že když se bavíme o deficitu, Trump uvalí cla i na země, s nimiž mají Spojené státy přebytek. Nejde tedy o reciproční cla, jak Trump říká, ale jde prostě o cla, které mají zavřít deficit. A z určitého pohledu jsou to jako hausnumera, která nedávají smysl.
Může se mu podařit tímhle způsobem ten deficit odstranit?
Čistě teoreticky ano, ale nemyslím si, že se to stane, protože postrádá právě tu ekonomickou logiku. Deficit lze uzavřít dvěma způsoby. První je, že velmi výrazně poklesne spotřeba domácností, a tedy i dovozy do Spojených států. Ekonomiku to ale pošle do velké recese, což ve finále povede k tomu, že se provedou nějaká opatření, aby ta recese byla zmírněná. Například že cla budou ve finále výrazně snížena.
A druhá varianta?
Tou je, že se do Spojených států skutečně přesune veškerá výroba, která uspokojí poptávku, jenž je aktuálně z dovozu. To by ale trvalo roky – třeba pět deset let. Dodavatelské řetězce jsou totiž velmi dlouhé.
A tak na to mohou doplácet například americké automobilky, které části svých vozů několikrát převážejí přes hranice do Mexika nebo Kanady. To teď několikanásobně dopadne na finální cenu vozu vyrobeného americkou automobilkou.
Výrazně nižší zdražení bude v případě evropských automobilek, které auto složí buď v Evropě, nebo v Mexiku a pak ho jednorázově převezou přes hranice. Ale pochybuju, že by se opravdu výroba přesunula do Spojených států.
Foto Česká spořitelna
Jaké by to mělo překážky?
Zaprvé Spojené státy nemají dostatečnou pracovní sílu a Trump se staví negativně proti imigraci. Spousta výroby se převedla do Mexika právě proto, že tam pracovní síla je. Navíc ve Spojených státech je i pracovní síla dražší.
Pokud by k tomu i tak došlo, tak by to znamenalo výrazně vyšší náklady pro spotřebitele. Takže se bavíme o desítkách procent, které vlastně prodraží výstavbu továren ve Spojených státech. Navíc převedení velké výroby je pro Spojené státy nelogické.
Proč?
Proč by Spojené státy, které předhánějí Evropu díky tomu, že růst v USA táhnou digitální firmy, najednou vyrábět třeba nábytek nebo jednoduchou elektroniku? To by vlastně produktivitu na průměrného amerického pracovníka snižovalo tím, že budou najednou vyrábět výrazně více věcí, které mají nízkou přidanou hodnotu.
Že to ale nedává smysl, ještě neznamená, že to Trump nechce udělat. Pokud by oznámená cla skutečně udržoval na této úrovni, případně by je ještě dál zvyšoval ve snaze skutečně zavřít obchodní deficit, bylo by to pro americkou ekonomiku nechci říct smrtící, ale velmi negativní.
Výpočet cel v režii Bílého domu
Bílý dům zveřejnil na dotazy novinářů vzoreček, podle kterého měl vypočítat jednotlivá cla pro konkrétní země. Ten by v sobě měl podle prezidentovy kanceláře zahrnovat kromě objemu zahraničního obchodu mezi USA a daným státem také komplexnější parametry, jako je cenová elasticita poptávky nebo předpokládané promítnutí daného cla do ceny zboží.
Jenže zdá se, že za první parametr epsilon Bílý dům dosadil vždy číslo čtyři a za druhý parametr fí číslo 0,25, tudíž se vzájemně vyrušily. Čtyři krát 0,25 se rovná jedna, tudíž se celá horní řada dělí jen vývozem z dané země do USA.
Legenda:
Δτᵢ – nastavení cla pro danou zemi
xᵢ – dovoz USA do dané země
mᵢ – vývoz z dané země do USA
ε – Cenová elasticita poptávky
φ – Promítnutí cla do ceny zboží
Jak vnímáte postup, podle kterého Trumpův tým stanovil, jak vysoká cla uvalí na jednotlivé země? V zásadě to vypadá, že vzal obchodní přebytek USA s danou zemí a vydělil to vývozem dané země do USA…
Vzoreček je špatně postavený, ale to ponechme stranou. Prezidentův tým v něm však údajně vychází z toho, jakým způsobem se zvýšení cla převede do finální ceny a jaká pak po něm bude poptávka. A Trumpova administrativa tímto tvrdí, že americké domácnosti by byly velmi citlivé a výše cla se projeví ze strany firem ve finální ceně jen čtvrtinově. Což je extrémně nízký předpoklad.
Výrobci sice často říkají, že tam promítnou celý tento náklad, a nakonec k tomu nedojde, ale i tak se v tomto případě projeví výše cla v ceně ne ze čtvrtiny ale spíše ze 75 procent. Bílý dům ale nastavil parametry tak, aby finální výsledek pro stanovení cel vyšel relativně vysoko.
Jaká další úskalí v tomhle přístupu vídíte?
Problém také je, že při stanovování cel Trump kouká jen na zboží. Kdyby tak postupoval i v případě služeb, tak by si naopak nastavil vývozní cla a penalizoval by americké firmy jako třeba Meta či Google za to, že vyvážejí do Evropy své služby. Právě ve službách mají USA velký přebytek s Evropou.
A když tam započítáme i to, že si firmy vytahují důchod z evropských zemí jako Irsko, tak je bilance zboží, služeb a důchodů mezi Spojenými státy a Evropskou unií vyrovnaná. (Důchodem jsou v tomhle kontextu myšleny příjmy z investic a práce, například zisky a dividendy, které firmy nebo investoři dostávají ze zahraničních investic, třeba když americká firma vlastní dceřinou společnost v Irsku a dostává od ní zisk – pozn. redakce.) Jenže Trumpa zajímá jen zboží.
Je proto třeba přestat používat označení „reciproční cla“. Kdyby taková byla, tak Spojené státy všechny tarifní a netradiční bariéry, které jim například Evropská unie nastavuje, recipročně nastaví ve formě cla. Jenže Trumpem představená cla jsou korekční, protože se snaží korigovat obchodní deficit na nulu.
Jak by měl Trump správně postupovat, pokud by mělo jít opravdu o reciproční cla?
To je strašně těžké vypočítat, proto to nedělali. Ukážu to na příkladu. Když česká firma vyváží cokoli do Německa, tak tam není žádné clo, tarif. Jenže máme spoustu netarifních překážek. Musíte splňovat nějaká specifika a podmínky.
Mezinárodní měnový fond spočítal, že v rámci Evropské unie mezi členskými zeměmi unie jsou netarifní bariéry tak vysoké, jako kdybychom si mezi Německem, Českem a dalšími zeměmi zavedly v případě zboží clo ve výši 45 procent, a v případě služeb by to dokonce bylo v průměru sto procent.
I tak lze netarifní bariéry vyčíslit, jenže je to výrazně obtížnější, zvlášť globálně. To by americkým úřadům trvalo třeba rok, než by to připravily. Proto přistoupily ke korekčním clům.
Navíc lze tohle lidem snáz vysvětlit…
Přesně tak. Ale hlavně jde o demonstraci síly ve smyslu „Pojďme ukázat, že jsme skutečně odhodlaní to udělat. A uzavřeme deficit.“ Na to voliči slyší, protože nechápou důsledky, které to bude mít především na jejich peněženky.
