Česko před sto lety patřilo k velmocem ve výstavbě vodních elektráren. Dnes jsou rozdrobeny po českých řekách, od nejmenších až po největší.
A právě na největší české řece Labi stojí jediné dvě elektrárny v Česku, které patří do energetického impéria Energo-Pro miliardáře Jaromíra Tesaře.
První z jeho elektráren najdete v Litoměřicích, druhou v Brandýse nad Labem. A zatímco prvně jmenovanou vybudoval na zelené louce, nebo v tomto případě lépe řečeno „modré hladině“, druhou stavět nemusel.
Už v době akvizice v roce 2014 stála přesně osmdesát let. Příští rok tak oslaví své devadesáté výročí od svého spuštění a zároveň desáté výročí pod křídly Energo-Pro.
„Do velké rekonstrukce v roce 2017 fungovala celá elektrárna ve svém původním stavu, a to v podstatě nepřetržitě,“ říká Martin Měrka. Jeden ze tří zaměstnanců brandýské elektrárny tu pracuje už jedenatřicet let, a proto byste těžko hledali vhodnějšího člověka pro exkurzi s odborným výkladem.
A je to exkurze výjimečná – i když v Brandýse jednou za čas dělají dny otevřených dveří, jsou bez odborného výkladu. Návštěvníci provozem jen prochází a prohlíží si vystavené muzejní kousky i jak dnešní stroje pracují.
Jestli pracují opravdu správně, na to tu dohlíží právě Měrka se svými dvěma kolegy. Dohlíží ale není to úplně správné slovo – spíše nastražuje uši.
„Máme naposloucháno, jak stroje správně pracují. Poruchu tedy poznáme už jen podle sluchu,“ říká pyšně Martin Měrka, ještě než nás zavede do vnitřního prostoru o rozloze zhruba osmi set metrů čtverečních, kde na vás dýchne historie průmyslové revoluce.
Tlakové ventily, budíky, transformátory, staré pojistky (tehdy se jim říkalo bleskojistky), trafostanice, regulátory a hlavně několik strojů včetně rychle se otáčejících turbín na hřídelích. To vše je tu k vidění buď už jako vystavený exponát, nebo stále vyrábějící elektřinu z jednoho z nejčistších obnovitelných zdrojů – z vody.
„Když jsme elektrárnu před pěti lety rekonstruovali, žasli jsme nad kumštem našich předků. Mnoho dílů bylo v podstatě neopotřebovaných, stačilo je jen promazat a fungují dodnes dál. Tak precizní strojírenskou práci naši předci odvedli,“ přidává se do hovoru mluvčí Energo-Pro Hanka Hikelová.
Zrovna procházíme kolem stěny s původními ovládacími panely. Velká kola sloužila jako vypínače, menší zase pro řízení generátoru.
Vodní elektrárna v Brandýse nad Labem z ptačího pohledu
Vodní elektrárna Brandýs nad Labem
Pohled do útrob elektrárny
Kde bylo zařízení elektrárny vyrobeno, poznáte podle dodnes viditelných log ČKD
Pohled z vrchu turbíny
Turbína, kterou pro výrobu elektřiny roztáčí voda
Elektrárna v Brandýse ročně vyrobí 11 GWh elektřiny
Historie tu na vás dýchá ze všech koutů, i proto si elektrárna zahrála ve filmu Saturnin
Starý ovládací panel pro turbíny, který už je zde vystaven jen jako muzejní exponát
Originální plánek z dob vzniku elektrárny
Výpusť elektrárny
Martin Měrka v elektrárně pracuje už třicet jedna let, a proto ji zná dokonale
Tady všechno začalo: přilehlý Šorelův mlýn, jehož majitel stál za vznikem elektrárny
Vedle turbín pak stojí černé stroje, které mají za úkol regulovat chod turbíny. Ovládá se jimi přítok vody a tím i rychlost otáček turbíny na hřídeli.
Martin Měrka ukazuje na historický kousek, který zde stojí renovovaný s logem ČKD už jen jako exponát a připomínka historie. „V podstatě jediný rozdíl mezi nimi je, že nový regulátor potřebuje dvacet litrů oleje, zatímco ten starý klidně dvě stě litrů,“ říká Měrka.
Vodní elektrárna v Brandýse se stala jednou z němých hvězd filmového plátna. Objevila se v oblíbeném českém firmu Saturnin, konkrétně ve scéně, kde vystupuje postava dědečka coby ředitele této elektrárny.
Dodnes stojící malou vodní elektrárnu začali budovat dva mlynáři Antonín Šorel a Bedřich Schubert až ve třicátých letech. K výrobě mouky ve svých provozech na obou stranách řeky potřebovali elektřinu, a tak se ji rozhodli získávat sami a přebytky prodávat dalším firmám.
Vše probíhalo pod nově vzniklou obchodní společností, jejíž název se skládal ze jmen obou mlynářů, na která v elektrárně stále sem tam narazíte.
„Dříve z této místnosti vycházely svazky kabelů. Jeden kabel vedl do Lysé nad Labem, druhý do Čelákovic atd. Každý kabel měl jednoho odběratele,“ popisuje Měrka v prostoru, kde dnes stojí transformátory. Před skoro osmdesáti lety ale pro ně bylo potřeba více místa.
Architektem elektrárny a přilehlých vodních děl se stal uznávaný Kamil Roškot, který mimo jiné stojí například za zdymadly ve Vraném nad Vltavou nebo Štěchovicích.
Vodní elektrárna Brandýs nad Labem na historických fotografiích
Srdcem elektrárny jsou od jejího samého počátku dvě Kaplanovy turbíny, každá o výkonu jednoho megawattu. Přesto se v některých zdrojích chybně uvádí, že elektřinu v ní vyráběly, nebo dokonce stále vyrábějí dvě Francisovy turbíny.
„Možná to vzniklo tím, že se zde ,franciskyʻ původně plánovaly, ale pak se od plánů odstoupilo,“ vysvětluje Martin Měrka.
Jednou z mnoha technických zajímavostí elektrárny je, že je takzvaně podtlaková – její soustrojí zůstává celé na suchu. V Česku s takovým řešením existuje pouze jediná další elektrárna a mezi výhody patří vyšší výkon elektrárny při nižším spádu vody nebo také absence prosáklé vody do celého stroje.
Při celkové renovaci elektrárny, která proběhla před pěti lety pod taktovkou ČKD Blansko Engineering a vyšla na 120 milionů korun, se ale celkový výkon elektrárny zvedl až o pětinu na 2,4 megawattu. V loňském roce elektrárna vyrobila jedenáct gigawatthodin elektřiny, což by stačilo pro pokrytí spotřeby zhruba čtyř tisíc domácností.
K podstatě nepřetržitému provozu vodní elektrárny v Brandýse pomáhá to, že jí k fungování stačí spád vody 1,2 metru, minimální průtok vody v řece pro chod turbín je sedm kubíků za sekundu. Pokud se průtok sníží pod tuto úroveň, automatický systém obě turbíny vypne.
Při naší návštěvě v polovině června tu zrovna protékalo dvacet kubíků za sekundu. Na otázku, jak často se děje, že se roztočené turbíny kvůli nedostatku vody zastaví, Martin Měrka odpovídá. „Jde o výjimečné situace. Naposledy se to stalo asi před čtyřmi lety.“
Malou vodní elektrárnu v Brandýse jistě čeká bohatá budoucnost, do které kouká z pravého břehu Labe. Už za 11 let pod brandýským zámkem oslaví sto let a brzy se dočká i zkrášlení svého okolí. V plánu je totiž renovace jezu, kterou už plánuje její vlastník Povodí Labe, rekonstrukce se dočká i přilehlý bývalý Šorelův mlýn.
A možná se jednou opět stane filmovou hvězdou, dokonce i světovou. Občas totiž padne do hledáčku zahraničním filmovým produkcím a nyní by kolem ní měla kroužit ta nejznámější z Hollywoodu. Zatím ale jde o stále velmi nejistou epizodu.
