Na secesní vilu, kterou by si každý milovník architektury dokázal prohlížet dlouhé hodiny, dopadá zapadající slunce, jemuž dělají hudební kulisy jen cikády a jemné proudy vody z přilehlé fontány. Do překrásného audiovizuálního vjemu, který jako kdyby vypadl z filmu Paola Sorrentina, najednou vstupuje podivné ťukání.
Zdrojem zvuku, který na první dobrou nelze přesně identifikovat, je sklad nacházející se za vilou. Nenápadné dveře skrývají doslova sýrový poklad – pod několikametrovým stropem zde odpočívají bochníky sýrů. Jsou jich tisíce a tisíce. A každičký z nich musí projít rukama muži, který se jmenuje Antonio.
Ten nejenže sýry kvůli rovnoměrnému zrání otáčí, ale také na každý z nich poklepe tupým kladívkem. Při klepání má výraz hodináře a je vidět, že poslouchá s virtuózním zapálením. Antonio totiž na základě reakce sýrů na dopady kladívka pozná, zda se se uvnitř bochníku neděje něco, co nemá.
Jeho absolutní sluch je o to obdivuhodnější, že denně otočí i tisícovku bochníků važících přes třicet kilogramů. A ještě se u práce usmívá. Tohle je snad možné jen v Itálii.
Secesní vila i sklad v malé vesničce Campodoro v malebném benátském regionu náleží rodině Brazzale, která je známá primárně pro svůj sýr Gran Moravia. Právě jeho bochníky zde zrají, přičemž kromě starého stroje, který Antoniovi pomáhá s otáčením a čištěním sýrů, zde všechno probíhá postaru.
Padesát kilometrů na sever se v Cogollo del Cengio nachází další sklad. Také v něm zrají bochníky Gran Moravia a také patří rodině Brazzale. Tím ale podobnost končí. Není zde secesní dům, nevychutnáte si tu zlatou hodinku, ani doprovod nedělají cikády s fontánou. Tohle je totiž budoucnost!
Zvuky zde dělají jen robotická ramena a samořídicí vozítka převážející sýry, která zapípají, když se jim něco (nebo někdo!) připlete do cesty. O kompletní provoz se starají pouze tři lidé a všechno dává najevo, že jich tu víc není potřeba. Ba co víc, jsou ke škodě, neb stroje jsou z jejich přítomnosti zmateny.
Jde totiž o nový největší robotizovaný sklad na sýry na světě, do něhož rodinná firma Brazzale investovala v přepočtu půl miliardy korun.
„Je to největší sklad tohoto druhu, který dnes existuje, vybavený antropomorfními roboty, které otáčejí, kartáčují a čistí sýry,“ říká hrdě Roberto Brazzale, prezident rodinné firmy a vskutku renesanční člověk, který je v konverzaci schopný plynule přecházet od umění, hudby a historii až k detailům byznysu.
Díky novému skladu, který se rozprostírá pod náhorní plošinou Asiago, se firma může vzdát patnácti starých periferních skladů, což zefektivní celou logistiku a uspoří zhruba 200 tisíc kilometrů přepravy ročně. Kapacita skladu je 250 tisíc bochníků, přičemž zcela naplněn by měl být už za několik měsíců.
„To, co se ale doopravdy mění, je, že budeme mít náš sýr neustále pod kontrolou, v prostředí, kde jsou zaručeny ideální podmínky pro zrací proces díky odstranění chodeb a s pomocí kapilárního systému rozvodu vzduchu. Desítky čidel budou kontrolovat klima a každý bochník bude automaticky vážen dvakrát měsíčně pro kontrolu jeho přirozeného úbytku váhy,“ popisuje Roberto Brazzale.
A víte co? Něco se přece jen nemění – na konci procesu bude stejně čekat někdo jako Antonio s kladívkem v ruce.
