Ivanu Trojanovi je šedesát. Září v Dejvickém divadle, na kontě má nejvíc Českých lvů ze všech tuzemských herců a z letošního festivalu ve Varech k němu letí cena za mimořádný přínos. Přesto o sobě pochybuje čím dál víc. A nejzásadnější zkoušku v životě, která přímo nesouvisela s herectvím, podstoupil v pětadvaceti.
Našli jsme si místo, kde se dobře kouří. Obraz kulis, v nichž se rozhovor s Ivanem Trojanem odehrával, si zrovna neříká o pochvalu. Naopak, bráno z hlediska dnešní korektnosti, jde o závadný obraz. Přesto má smysl jej přiznat, nezatajit ho.
„Ach jo, schválně jsem si nechal cigarety v autě, abych nebyl v pokušení kouřit vám během rozhovoru pod nos. Když jste ale nyní vyndal cigarety vy, obávám se, že to nevydržím.“ „Normálně si berte,“ posune Ivan Trojan krabičku doprostřed stolu, „berte si.“ „Nezlobte se.“
„Ne, vážně ne. Zapálím si taky a budeme kouřit spolu.“ A tak spolu kouříme. Ve stinném zákoutí areálu stadionu fotbalového klubu Bohemians 1905, které je vlastně zákulisím zdejšího pódia – trávníku, na němž kope své domácí zápasy tým, jemuž Trojan vášnivě fandí a po každém jeho gólu rozčepýří dle zažitého zvyku vlasy před ním sedící fotbalové legendě Antonínu Panenkovi.
Kouříme. Je to nepěkný a škodlivý zlozvyk, samozřejmě, bez debat. Nic chvályhodného, a už vůbec ne následováníhodného. Jenže co naplat: dým z cigaret škodí našemu zdraví, ale tomuto rozhovoru jednoznačně prospívá. Určuje jeho tempo.
Dým se vláčně a pozvolna line vzhůru, stejně pozvolna se odvíjí i hovor. A do řeči Ivana Trojana, patrně nejlepšího českého herce současnosti, se vkrádá nostalgie. Je v ní přítomna hned po nejcharakterističtějším rysu jeho mluvy, jímž jsou dlouhé odmlky na přemýšlení; kdyby ty měly být v textu zaznamenány třemi tečkami, bylo by teček snad více než slov.
Potažení z cigarety, pomlkami rozfázovaná odpověď a nostalgie plynoucí do velké míry z Trojanovy povahy. „Jsem takový lehce melancholický,“ říká o sobě herec a nyní má každopádně na nostalgii právo víc než obvykle.
Třicátého června mu bylo šedesát, což pro něj sice nebylo povelem k bilancování, zároveň si však uvědomuje, že už bezezbytku neplatí konstatování robotického hlasu u vstupu do útrob stadionu Bohemians. Po zmáčknutí zvonku totiž následuje automatické oznámení: „Dveře jsou otevřeny.“
Dveře jsou otevřeny, ano, to jsou. Nejspíš už ale zdaleka ne všechny.
Večer před rozhovorem jsem vás viděl coby nadstrážmistra Jarého v Četnických humoreskách. Zrovna jste zachraňoval oběšence…
Pamatuji si, že než jsme šli tuhle scénu točit, měli jsme asi tři hodiny pauzu a já se šel projít. Chlapi na místním hřišti hráli fotbal, tak jsem si sundal četnickou uniformu a chvíli si zahrál s nimi.
Po Humoreskách jsem si vzal knížku a tam postava herce říká, že lidem v téhle profesi strašně rychle ubývají síly a že musí využít času, kdy je ještě mají. Souhlasíte s tím?
Jo, asi jo. Když tohle povolání děláte poctivě, dost vám bere. S každou rolí, s každým úkolem vám vezme něco z vás. Souvisí to i s tím, že hrajete před diváky a i tahle stálá konfrontace je náročná. Pak možná přijde chvíle, kdy si řeknete, že na to už nemáte nebo že už zkrátka nechcete. Jasně, většina herců hraje do důchodového věku, ale já rád uvádím příklad Viktora Preisse, který v sedmdesáti divadlo ukončil. Čím dál víc mu rozumím.
Takže tímhle směrem také přemýšlíte?
Ano, přemýšlím.
K čemu docházíte?
Nemám to vyřešené. Nevím, co bude za rok, za pět let. Ale to přemýšlení tímhle směrem ve mně je. Vkrádá se mi do hlavy, jak na tom budu se silami, s chutí, s motivací.
Je to příjemné, nebo protivné přemýšlení?
Neřekl bych protivné. Prostě si víc než dřív uvědomuji vlastní limity. Začal jsem si je uvědomovat i tváří v tvář rodičům: táta nedávno zemřel, máma je v Alzheimer centru a já si začal připouštět, že i mě jednou pravděpodobně něco takového čeká.
Má tohle přemýšlení co do činění s šedesátkou?
Nespojuji to s ní. Ani si na ni vlastně nepřipadám, fyzicky se cítím docela dobře, jsem hodně mezi mladými. Že mi je šedesát, takže začnu bilancovat? Ne, to ne. Přichází to spíš postupně.
Šedesátka pro vás není žádný milník?
