Ceny energií na evropských trzích se po loňském divokém roce stabilizovaly. Ovšem vlivem rozvoje obnovitelných zdrojů (OZE) se začíná projevovat jeden fakt: ceny elektřiny jsou u nás vyšší než v Německu.
Je tomu téměř přesně rok, kdy cena ročního kontraktu elektřiny na lipské burze chvilkově oscilovala kolem hranice jednoho tisíce eur za megawatthodinu. Do té doby nevídaná hodnota vyděsila všechny od občanů přes firmy až po politickou scénu, která spustila sérii jednání vedoucí k vyšší regulaci trhu například v podobě zastropování cen.
Po roce je situace daleko klidnější. Na trhu nejsou vidět žádné výrazné bouře a ceny energií se tak v posledních měsících ustálily. Ovšem ne na hodnotách, na které jsme byli zvyklí z doby před krizí, kdy roční kontrakt elektřiny stál necelých padesát eur za megawatthodinu. Dnes se pohybuje na zhruba trojnásobných číslech, což způsobuje i růst ceny emisních povolenek.
Zdroj: oEnergetice.cz
Zajímavým fenoménem a do budoucna čím dál častějším jevem budou rozdíly v cenách elektřiny v jednotlivých zemích v závislosti na rozvoji OZE.
To už dnes můžeme pozorovat na cenovém vývoji v silně uhelném a jaderném Česku a sousedním Německu, které v poslední dekádě vsadilo na prudký rozvoj větrných a solárních parků. Nedávno navíc vypnulo svou poslední jadernou elektrárnu.
Zatímco v roce 2010 jsme v průměru platili o osmdesát eurocentů méně za jednu megawatthodinu elektřiny než Němci a k našim sousedům vyvezli o patnáct terawatthodin elektřiny více, než doputovalo opačným směrem k nám, o třináct let později je situace odlišná.
Dnes mají Češi proti Němcům v průměru o dvanáct eur dražší megawatthodinu elektřiny, a pokud bychom dnes založili ruce a nic nedělali, za sedm let by byl rozdíl dokonce třicet eur – a my se z vývozce elektřiny stali jejími dovozci.
Zdroj: ČEZ
Důvod je nasnadě. V Německu se dnes projevují investice do větrných a fotovoltaických elektráren. Za rozdíly přitom stojí hlavně první zmiňované.
Laicky řečeno, když v Baltském moři zafouká, na německý trh se dostane velký objem elektřiny a tím pádem dochází k poklesu její ceny. Ten se do jisté míry odráží na poklesu ceny i v Česku – ale jen do chvíle, než se zaplní přeshraniční kapacity elektrického propojení.
Pak už klesá cena jen v Německu a k nám se nepropíše. Výsledkem je, že sousedé si v tu chvíli užívají třetinové ceny než my. Jelikož je česká energetika silně závislá na výrobě z uhlí, kterou prodražují hlavně emisní povolenky, na druhé straně neděláme příliš mnoho pro rozvoj obnovitelných zdrojů, takže by se naše situace měla v tomto kontextu jen zhoršovat.
Německo oproti tomu plánuje zvýšit souhrnný výkon OZE ze zhruba 123 gigawattů v roce 2021 na 360 gigawattů v roce 2030. Tak dlouho jsme se smáli Němcům za Energiewende, až mají levnější elektřinu.
Podle ČEZ existuje kombinace řešení, která by měla zmiňované rozdíly už v této dekádě znatelně zploštit. Z krátkodobých opatření se ale jedná o výstavbu OZE, která nám, jak už bylo řečeno, příliš nejde.
Dalším opatřením by měla být výstavba plynových elektráren, které se zřejmě stanou spásou české energetiky pro následující dvě dekády, nebo rozvoj akumulace elektřiny. Na té se sice už dlouhá léta pracuje, avšak její výsledky nejsou vzhledem k dostupným technologiím zatím uspokojivé.
Zdroj: ČEZ
Samostatnou kapitolou by pak mělo být posílení elektrického propojení s Německem, jinými slovy zvýšení prostupnosti elektrického vedení na hranicích s Německem. To by nám při vhodných podmínkách umožnilo přístup k většímu množství „levnější“ elektřiny.
Do budoucna, přesněji do roku 2050, by se pak Česko v rámci zachování nižších cen energií mělo soustředit na nové jaderné zdroje, modulární reaktory a také na vodíkové technologie.
