skip to main content

Uhranul Turecko a sbírá zakázky za miliony. Patrik Proško zabodoval s anamorfy

Reklama

Umělec Patrik Proško platil během letošního podzimu za jednoznačně nejslavnějšího Čecha v Turecku. Deníky, časopisy, celostátní televize. Všechny zajímal muž z Prahy, který vytvořil neobvyklou sochu turecké modly Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele a prvního prezidenta Turecké republiky.

Proč však takový poprask kolem jedné jediné instalace? Jedním z důvodů je osobnost samotného Atatürka. I když vezmete Tomáše Garrigua Masaryka a přimícháte k němu trochu Václava Havla, stále budete odhadem někde na polovině velikosti kultu, který Atatürk pro obyvatele osmdesátimilionového Turecka představuje.

Obrovský zájem, který Proško v Turecku vzbudil, ale vychází z kombinace dvou faktorů a Atatürk je jen jedním z nich. Tím druhým je forma, kterou byl portrét ztvárněn. Patrik Proško totiž tureckého vůdce zvěčnil jako takzvaného anamorfa.

Jednoduše řečeno jde o v prostoru zdánlivě naprosto náhodně poskládanou nesourodou hromadu věcí, která na první pohled nic nepřestavuje. Když se ale divák na dílo zahledí z jednoho konkrétního úhlu pohledu, najednou se před ním zjeví dokonalý obraz.

Anamorf Atatürka nebyl primárně určený do muzea, vznikl jako komerční zakázka. Turecký anamorf nebyl ani Proškův první. Od roku 2015 má za sebou vytvoření podobizny například Nikoly Tesly, Franze Kafky, Tomáše Bati nebo Bedřicha Smetany.

„Anamorfy se ukázaly být extrémně virální na globální úrovni, takže si toho všimla i turecká firma vyrábějící produkty z mramoru. Vedle zájmu o zviditelnění na mramorových veletrzích tím chtěli vzdát i hold právě Atatürkovi,“ popisuje Proško cestu, jak se se svou prací do Turecka dostal.

Po podpisu smlouvy strávil český umělec týden v Istanbulu, během kterého procházel desítky obchodů a hledal, co by mohl při tvorbě použít. Při výrobě anamorfu totiž volí věci, které mají k dané osobě nějaký vztah. U Bati to byly ve velké míře boty, u Tesly různé elektrické spotřebiče.

„U Atatürka jsem chtěl mít například hodiny, na kterých je čas 09.05, což je čas, kdy v roce 1938 zemřel. Jsou tam i originální noviny z doby, kdy žil, dobové fotografie, je tam moderní oblečení, které prosazoval na úkor tradičních tureckých oděvů, jsou tam knihy, protože jich řadu napsal. V součtu je instalace vytvořena z 539 různých věcí,“ říká Proško.

Nakoupené předměty tak jednoduše zaplnily kamion, který je následně dovezl do pražského ateliéru, kde jich nakonec umělec využil zhruba třetinu. Když byl zhruba po třech měsících práce Atatürk hotový, putoval zpět do Turecka a pak zamířil rovnou na obří veletrhy zaměřené na mramor. Nejprve do Izmiru, následně do italské Verony. A na obou vzbudil obrovský zájem.

Reklama
Babičky mi se slzami v očích děkovaly, že jsem to pro Turecko udělal.

„V Izmiru si lidé kupovali vstupenku na veletrh ne kvůli tomu, aby viděli, co kdo vystavuje, ale proto, aby viděli sochu Atatürka. Chodili tam babičky a se slzami v očích mi děkovaly, že jsem  to pro Turecko udělal. Než jsem to zažil, vůbec jsem netušil, že se něco takového může stát,“ přiznává Proško.

Konkrétní částku, kterou za Atartüka inkasoval, říct nechce, ale prozradil alespoň to, že šlo o nižší jednotky milionů korun. Mediální rozruch, který způsobil, navíc přilákal i další zákazníky. Teď tak řeší poptávku například na zpracování anamorfu katarského emíra, doma zakázku na vyobrazení Karla Zemana a ve hře je i zajímavý projekt opět v Turecku.

Patrik Proško navíc v posledním roce zjistil, že svoje dílo může prodat víc než jednou. Omezení kolem covidu-19 ho totiž postrčila k tomu, aby vplul i do digitálního světa NFT.

A to zejména proto, že část příjmů mu až do propuknutí pandemii zajišťoval pronájem obsahu, který vystavoval v Illusion Art Museum Prague v domě U Červené lišky na Staroměstském náměstí. „Z pohledu příjmů pro mě s dočasným zavřením muzea offline svět umřel, a proto bylo potřeba přejít do světa, který je online,“ říká Proško. Vytvořil si proto web, začal investovat do kryptoměn a objevil svět NFT.

Předplatné Forbesu
Happy New You!
Forbes 1/2022

„Viděl jsem v tom především možnost jak svoji práci autorizovat na internetu, ale i příležitost, jak ji díky té autorizaci v digitálním formátu finančně zhodnotit,“ dodává umělec. A měl pravdu. Během roku prodal hned několik svých NFT, za které inkasoval zhruba po jednom etheru, který má nyní cenu přes čtyři tisíce dolarů.

Postupně přidává i další díla, která vedle onlinových NFT galerií vystavuje i v kamenné NFT galerii Crypto Portal ve sklepení Illusion Art Museum Prague. Zatím nejdražší NFT s Atatürkem nabízené za symbolickou vyvolávací cenu 19,38 ethera, která odkazuje na rok úmrtí Atatürka, však na svého zákazníka ještě čeká.

Anamorfy ale nejsou jediná forma umění, kterou se Proško zabývá, přestože jsou mediálně nejvíc vidět. Kromě komerčních produktů totiž staví takzvané site specific art, v rámci kterého na různých místech světa vytváří díla ve volném prostoru. Naposledy letos takhle strávil dva měsíce na africkém kontinentu.

Za sebou má přes sedmdesát takových instalací v šestadvaceti zemích. Žádná z nich už dnes však fyzicky neexistuje. Zůstaly zachycené jen v dokumentární podobě videí a fotografií. „Pomíjivost je jednou z jejich hodnot a principů. Snaha o trvanlivost mi nepřijde příliš hodnotná. Jde mi hlavně o vykonání toho činu. Realizovat tu myšlenku,“ vysvětluje Patrik Proško.

Výsledné fotografie z tohoto neinvazivního umění pak nabízí jako exkluzivní tisky v limitovaných edicích a plánuje je také převést do digitálního světa NFT s digitálním autorským certifikátem.

Reklama
Reklama