Vědkyně Nikola Paillereau rozjela v Praze výzkum, který je ojedinělý nejen v českém, ale i v celosvětovém měřítku. Pomocí nejmodernějších metod nahlíží do mozků kojenců a zkoumá, jak si osvojují jazyk. Její vize však jde mnohem dál – chtěla by vrátit schopnost řeči všem, kdo o ni přišli.
„Psychologický ústav? Druhé patro a pak tímhle směrem,“ ukazuje paní na recepci. Ví, na co se jí chci zeptat, ještě dříve, než otázku vyslovím. Mám totiž v rukou svého osmiměsíčního syna a v rozlehlé budově kampusu Akademie věd je pouze jedno místo, kam rodiče s takto malými dětmi míří.
Ve druhém patře se nachází malá laboratoř. Nečekejte žádnou sterilní bílou a laboratorní pláště, je to barevná, standardně zařízená místnost plná hraček. Výzkumná skupina pod vedením neurolingvistky Nikoly Paillereau zde zkoumá, jak se kojenci učí svému rodnému jazyku, daleko dříve, než začnou mluvit.
Vedle více rozšířených behaviorálních postupů Paillereau a její tým nahlížejí přímo do dětských mozků. Využívají nejmodernější neinvazivní zobrazovací metody, jaké současná technologie nabízí. Mimina dostávají v laboratoři speciální čepici se dvěma typy senzorů.
Jsou na ní elektrody zaznamenávající elektrickou aktivitu mozkových buněk (EEG) a infračervené snímače, které nepřímo měří okysličení krve v mozkové tkáni (metoda fNIRS – funkční blízká infračervená spektroskopie). Kombinací dvou přístupů získávají unikátní pohled na to, jak si dítě osvojuje řeč.
Co se v rozhovoru dozvíte?
- Jak dětem pomůže odhalení případných jazykových poruch v nejranějším stádiu.
- Kolik jazyků se batolata zvládnou naučit a proč zažité mýty o bilingvních dětech neplatí.
- Jak věda pokročila ve zkoumání činnosti mozku neinvazivními metodami.
- Jak lze pomocí moderních technologií vrátit schopnost řeči všem, co o ni přišli.
- Jak daleko jsme od plnohodnotného ovládání počítačů myšlenkami.
