Kulky ze samopalu se zarývaly do zdi nad jeho hlavou. Byla to tak neuvěřitelná scéna, že ten, kdo ji zažil, se po letech sám sebe ptá, zda ho nešálí paměť nebo zda jej tehdy nešálil zrak. Dnes se Petr Kocian stará o to, aby měli dobrý zrak ostatní. Muž s velmi pohnutým osudem je spoluzakladatelem a generálním ředitelem (nejen) sítě očních klinik.
Možná by byl úplně jiným člověkem. Úplně jiným, nebýt toho brzkého jarního rána, kdy zpovzdáli uslyšel střelbu. „Zprvu jí nikdo z nás nevěnoval příliš pozornost, protože se celkem běžně stávalo, že se někdo z místních opil a pak se střílelo do vzduchu,“ vybavuje si Petr Kocian v nejvyšším patře moderní oční kliniky DuoVize v Praze.
Právě tam se nachází jeho kancelář; není v ní žádná upomínka na Angolu, ovšem muž, který v kanceláři úřaduje, je vzpomínkami na africkou zemi prosycen. Aby ne, když v ní prožil nejdramatičtější okamžiky života, přičemž se vůbec nedá říct, že by jeho další roky byly nezajímavé a fádní.
