Kovosvit MAS, někdejší baťovský klenot s téměř stoletou tradicí českého přesného strojírenství, se ocitl opět v krizi a balancuje na hranici života a smrti.
Před dvěma lety totiž společnost Industry Innovation, kterou vlastní český podnikatel Michal Strnad, Kovosvit prodala ruskému investičnímu fondu Trust Union Fund. Důvodem byl kromě ceny i okamžitý zisk zakázky pro ruský trh za 400 milionů korun, což odpovídá čtyřiceti procentům zakázek Kovosvitu z roku 2021.
Stát však koncem minulého roku Kovosvitu neudělil na onu klíčovou zakázku do Ruska licenci. Panovaly obavy, že by přesné stroje mohly být zneužity pro válečné účely. Firmu tím poslal do ztráty. A válka na Ukrajině celou situaci ještě eskalovala.
Spojování české tradiční značky s ruskými majiteli firmu paralyzuje. Kovosvit od doby svého založení v roce 1939 překonal několik krizí a vždy se dokázal vrátit do formy. Opětovný prodej firmy do nových rukou nikdo z jejího vedení nepotvrdil.
Jediným akcionářem Kovosvitu je od loňska společnost Andži, v níž vlastní stoprocentní podíl Tatiana Kuranova, občanka Ruské federace žijící v Dubaji. Dcera ruského rejdaře nemůže aktuální situaci komentovat, ale věří, že se Kovosvitu podaří těžkosti opět překonat. O situaci se jedná.
„Celá ta hysterie kolem Ruska a ruských majitelů nás nesmírně poškozuje. V očích našich zákazníků, u bank. Jsme česká firma, zaměstnáváme 500 lidí, práce se u nás dědí z generace na generaci. Máme český management,“ lituje aktuální situaci generální ředitel firmy Pavel Kovář. „Naše orientace na ruský trh je pro tento rok pouze deset procent. Určitě by nám pomohl úvěr, jednáme s bankami.“
Firemní slévárně, která v minulém roce dynamicky rostla kvůli ochromení slévárenství ve světě, by se letos za normálních okolností dařilo. Obrovský růst cen energií – průměrné měsíční náklady vzrostly ze 2,5 milionu v posledním kvartále roku 2021 na 9,5 milionu korun v prvním kvartále roku 2022 – by firma vyvážila růstem zakázek.
V plánu je zvýšit výrobu o celou jednu směnu. Situaci však značně komplikuje problém s cash flow. „Bohužel nám naši partneři již nemohou dodávat na tradiční splatnost, ale požadují peníze předem,“ říká obchodní ředitel slévárny Jan Kočvara.
„K udržení normální operativy by slévárna potřebovala velký úvěr a věřím, že jednání s bankami dopadne dobře. Nemůžou českou firmu sabotovat kvůli ruskému majiteli, který s ní má málo společného,“ dodává Kočvara.
Spekulace o tom, že koupě Kovosvitu ruským majitelům znamená transfer jejího know-how do Ruska, uvádí oba ředitelé na pravou míru vysvětlením, že i kdyby došlo k nejhoršímu a bylo prolomeno informační zabezpečení, jedna věc jsou výkresy a druhá věc je umět podle nákresů tak sofistikovaný stroj, jaký v Kovosvitu vyrábějí, sestavit, doladit všechny detaily, chyby. Ke všemu je třeba vysoce kvalifikovaná pracovní síla. Stroje se navíc vyvíjejí dle požadavků zákazníka na míru.
Bývalý majitel Michal Strnad popírá dohady o tom, že by prodej Kovosvitu ruskému majiteli byl jiný než snaha firmu zachránit.
„Kovosvit jsme v létě 2020 prodali ruské firmě Trust Union Fund. Nabídku zprostředkovala renomovaná česká banka, která nám asistovala s procesem prodeje. Nabídka Trust Union Fund byla nejlepší nejen z hlediska ceny, ale i z hlediska budoucnosti Kovosvitu, jak se tehdy, kdy byla otevřená ruská agrese proti Ukrajině těžko představitelná, jevila, komentuje situaci Andrej Čírtek, tiskový mluvčí Strnadovy Czechoslovak Group.
„Historicky totiž byl Kovosvit úspěšný právě na ruském trhu, a naopak na jiných trzích obtížně konkuroval výrobcům obráběcích center ze západní Evropy. Kovosvit se orientoval na ruský trh dlouhodobě již před vstupem Michala Strnada a nejinak by tomu bylo, i kdyby měl jiné vlastníky. Regulace obchodu s obráběcími centry jako tzv. zbožím dvojího použití je věcí licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu, které udílí licence v podobném režimu jako v případě vývozu vojenského materiálu,“ dodává Čírtek.
V historii firmy se mnohokrát střídaly časy prosperity a časy krize. Období po listopadu 1989 se nejprve neslo ve znamení restrukturalizace podniku, hledání nových trhů a změny vyráběných strojů. Po privatizaci v devadesátých letech vystřídal podnik několik vlastníků, v roce 2002 se začlenil do společnosti KKCG a po devíti letech v rámci dělení majetku mezi klanem Komárků se jeho jediným vlastníkem stal František Komárek.
V té době prošel Kovosvit MAS zásadní krizí, jejíž akutní fázi pomáhal stabilizovat tým krizového manažera Petra Karáska. Podle jeho slov to pomohlo firmě vyhnout se úpadku. Dlouhodobě nastřádané strategické problémy však tak rychle vyřešit nešly.
„Na začátku milénia se zaspalo. Firma neprošla potřebnou transformací s definováním klíčové konkurenční výhody, business modelů a cílových zákazníků. V dnešním světě také tvoří zejména poprodejní služby tu největší konkurenční výhodu a marži, což Kovosvit podcenil. Firmy, které mají know-how, mohou pak své zákazníky opečovávat i na dálku a tím získávat vyšší marže, což se projevilo ještě zřetelněji v období covidu. Tyto zdroje pak dokážou spolufinancovat další inovace a rozvoj,“ vysvětluje Karásek
Ze snahy zachránit klenot českého přesného strojírenství ji v roce 2016 z ruských rukou odkoupil otec Michala Strnada, Jaroslav, v rámci společnosti Industry Innovation. Firma začala opět vyplácet mzdy zaměstnancům a postupně se stabilizovala. Zatímco v roce 2016 byla v ztrátě 719 milionů korun, o rok později dosáhla zisku ve výši čtyřicet milionů. Po několika letech investic získal v roce 2021 Kovosvit ruský investiční fond Trust Union Fund.
Kovosvit MAS vznikl v roce 1939, kdy byla zahájena výstavba Baťových závodů v Sezimově Ústí. V regionu existuje řada firem, které jsou na Kovosvit MAS navázány. „Když se Kovosvitu daří, daří se i Táboru a okolí a naopak,“ říkají místní. Nikdo si nedokáže představit život na Táborsku bez symbolu zlaté baťovské éry.
