Jen minimum Čechů potkalo papeže Františka osobně. Podnikatel a umělecký sklář Jiří Pačinek to štěstí měl. „Byl to nepopsatelný pocit,“ vzpomíná nyní krátce po Františkově úmrtí Pačinek na své setkání s hlavou Vatikánu.
Ačkoli je Jiří Pačinek sám ateistou, oceňuje, že se s papežem mohl potkat tváří v tvář. Uvědomuje si, že šlo o člověka, který měnil životy druhých a ovlivňoval svět. „Jsem rád, že jsem měl tu čest papeže Františka poznat,“ říká majitel a zakladatel sklárny Pačinek Glass.
„Při setkání jsem úplně zkoprněl, vůbec nevím proč. Byl to nepopsatelný pocit,“ vzpomíná Pačinek na audienci ve Vatikánu, která se odehrála před čtyřmi lety. Tehdy se spolu s manažerem sklárny Davidem Sobotkou dostal do blízkosti papeže, když mu vezli skleněnou monstranci s ostatkem svaté Zdislavy, kterou pro něj vyrobili.
Papež Pačinkovi za dar italsky poděkoval a pokynul mu. Manažer Sobotka si s hlavou katolické církve dokonce podal ruku. „Nakonec mi ještě požehnal na čelo, což pro mě, byť nevěřícího, znamenalo a dodnes znamená hodně. Byl to jeden z mých největších životních zážitků,“ svěřuje se Sobotka.
„Papež se na nás usmíval a věnoval nám na své poměry hodně času,“ vzpomíná dále Sobotka s tím, že vstřícnost hlavy církve ke sklářům překvapila i přítomné české biskupy. Na hlubší rozhovor však nedošlo, protože papež mluvil výhradně italsky.
A jak se vlastně čeští skláři dostali na audienci k papeži? Vše začalo už před deseti lety, když Jiří Pačinek zakládal sklárnu na severu Čech v Kunraticích u Cvikova. Chtěl si ji nechat požehnat, jak bývalo zvykem v minulosti.
Foto se souhlasem Vatikánské tiskové agentury
Kontaktoval proto litoměřického biskupa Jana Baxanta a na slavnostním obědě u příležitosti požehnání požádal o svolení uspořádat občas v kostele v Kunraticích u Cvikova výstavu skla. „Budeme velmi rádi, řekl nám tehdy biskup,“ vzpomíná Sobotka.
Jenže sklárna Pačinek Glass měla tolik zakázek, že nestíhala, takže na žádnou výstavu nakonec nedošlo. Vše se ale změnilo s nástupem covidové pandemie. „V roce 2020 se svět zastavil, přestalo se cestovat, všichni nám rušili zakázky,“ popisuje Sobotka nejhorší období pro byznys.
Skláři měli najednou spoustu času na vytváření uměleckých děl pro přilehlý kostel. Postupně tam vytvořili stálou expozici skla a místu se začalo říkat „Křišťálový chrám“.
„Na Vánoce roku 2020 jsem se mezi sledováním pohádek zasnil a napadlo mě, že bychom o proměně kostela a o tom, že o něj pečují skláři, mohli napsat zprávu do Vatikánu,“ říká David Sobotka. Když o tom mluvil s farářem ze Cvikova, nápad se mu zalíbil.
Jen ho farář Rudolf Repka posunul ještě dál. Místo poslání e-mailu se rozhodl využít své osobní kontakty v České biskupské konferenci a zkusil domluvit osobní audienci u papeže. Protože uspěl a čeští skláři nechtěli přijet s prázdnou, pustili se do výroby daru pro hlavu katolické církve.
Foto poskytl David Sobotka
„Rozhodli jsme se pro křišťálovou monstranci,“ popisuje Pačinek. Farář Repka navrhl dar ještě povýšit tím, že by obsahoval relikvii, ostatek svatých. Konkrétně svaté Zdislavy, která odpočívá nedaleko Cvikova v klášteře dominikánů v Jablonném v Podještědí. „Když jsme od bratrů dominikánů získali tři malé ostatky, úplně se mi zatajil dech,“ vzpomíná Sobotka.
Skláři nakonec vytvořili tři monstrance, uprostřed každé je relikvie. „Všechny jsme vezli osobním autem do Vatikánu. Do letadla by nás s něčím takovým nepustili,“ podotýká Sobotka.
A proč vyrobili tři monstrance namísto jedné? Jednak se báli, že cestou může dojít k poškození daru, takže potřebovali mít zálohu, jednak chtěli monstranci vystavit i v Česku.
K žádné nehodě nakonec naštěstí nedošlo, takže největší monstranci dostal darem papež. Druhá je vidění v kostele ve Cvikově a třetí v Křišťálovém chrámu v Kunraticích u Cvikova. „Věřící často přicházejí a u monstrance s relikvií se modlí,“ uzavírá Pačinek.
