Slova Iva Krpelana znějí trochu jako zázrak. Týkají se nalezení způsobu, který může zajistit úrodu i v suchých oblastech, nezanechá téměř žádnou ekologickou stopu a zvýší odolnost plodin a nepřímo i jejich výnosnost.

Právě o tomhle mluví ředitel a spolumajitel mezi Slovenskem a Českem rozkročené společnosti Pewas. Firma vyvinula a testuje produkt Aquaholder, jehož nanesení na semena obilovin či luštěnin vyvolává výše popsaný efekt. Člověk nemusí být zrovna zemědělský inženýr, aby pochopil, že pokud se vše podaří dotáhnout do praxe, může to mít převratný význam.

Tenhle převratný význam v sobě pochopitelně nese i velký byznysový potenciál. „Ano, ale omlouvám se, teď budu patetický, mě na tom nejvíc baví představa, že můžeme pomoci lidstvu,“ říká Krpelan, který kvůli Aquaholderu opustil lukrativní postavení ředitele pobočky dánské společnosti Falck pro střední a východní Evropu specializující se na soukromou záchrannou službu.

Teď Krpelan zachraňuje úrodu: „Semínko obalené naší tenkou mikroskopickou substancí si dokáže natáhnout vodu a udržet si ji na svém povrchu ve formě hydrogelu. Zadržená voda ho neudusí, nechá ho dýchat a semeno si ji vezme v čase, kdy bude potřebovat,“ vysvětluje Krpelan.

Aquaholder nasaje vodu až do pětisetnásobku své váhy a vytvoří okolo semena zásobník vody, kterou mu poskytne v zásadním okamžiku klíčení a růstu. „Je-li mokro a jsou časté lijáky, Aquaholder budoucí rostlině neublíží, a když je sucho a do toho zaprší třeba jedinkrát, stačí mu to,“ dodává Krpelan.

Takto popisoval účinek Aquaholderu už před dvěma roky pro tištěný magazín Forbes NEXT. Od té doby však projekt logicky pokročil a jeho šance na úspěch podstatně vzrostly. A mohou prý vyletět ještě výš, dokonce až do vesmíru.

Skutečně do vesmíru?

Všichni mi teď ze srandy říkají kosmonaut – jako že chci letět s Aquaholderem do vesmíru a testovat ho cestou na Měsíc nebo na Mars. Tak to samozřejmě není. V Pewasu nás zaujal projekt Nanoracks, na němž zčásti spolupracuje NASA a je zaměřený na to, jak pěstovat plodiny v těch nejzazších, nejsušších a nejtemnějších zákoutích zeměkoule. A právě tohle ve vesmíru chtějí testovat.

Kdy?

Do roka má být postavena technologie, která se má připojit k Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Jsme v jednání, že bychom byli jednou z firem, které by na ní měly mít své vesmírné políčko.

Otázkou budou samozřejmě finance, nemyslím ale, že by šlo o miliony dolarů, byť na mou prosbu mi z Ameriky vzkázali, že zatím nejsou schopni přesnou cenu vykalkulovat. Tohle je ovšem budoucnost, další věci už se podařily.

Například?

Ve výrobním procesu jsme dřív kvůli tomu, aby Aquaholder získal potřebné vlastnosti, používali mimo jiné určitý typ alkoholu. Dnes sice pořád pracujeme i s kapalnou verzí, ale ta byla v souvislosti s globální distribucí produktu problémem, takže jsme našli způsob, jak vytvořit suchou instantní suspenzi.

Díky tomu můžeme v budoucnu postavit jednu globální fabriku kdekoli na světě a z ní posílat bezpečně produkt do všech koutů planety. Tím jsme vyřešili ten nejzásadnější problém. A jestliže jsme se před dvěma lety bavili o tom, že Aquaholderem chráníme semínko proti suchu, postupem času jsme přišli na to, že náš produkt má i další benefity.

A to?

Kromě protekce před suchem chrání semínko před patogeny v půdě a také snižuje mobilitu chemikálií, pesticidů v půdě, čímž významně snižuje objem pesticidů uvolněných do půdy, a tím pomáháme chránit spodní vody. Díky Aquaholderu nanášené pesticidy udržíme na semeni, takže pomáhají tam, kde mají.

Jak kvalitně máte vše otestováno?

Máme za sebou několikaleté testy nejen v Evropě, ale i v Afghánistánu, Gruzii, Vietnamu či v Africe. Bohužel jsme měli velký poměr nestandardizovaných testů, na což významní zemědělci a osiváři reagovali ve smyslu, že je to statisticky neprůkazné a testy jsou necertifikované.

A měli pravdu, takže jsme se chytili za nos, sedli si s odborníky a našli cestu, jak správně testovat účinnost našeho produktu v polních i laboratorních pokusech.

Naše rostlinky jsou o 10 až 20 procent silnější, připravenější, vzcházejí o den či dva dřív.

Loni jsme investovali osmdesát tisíc eur do testů v Česku, na Slovensku a v Rumunsku. Testovali jsme na šesti plodinách – stěžejní byly kukuřice, cukrová řepa, řepka a slunečnice. A testy jsme realizovali ve spolupráci s nadnárodní společností Eurofins, velmi respektovanou a etablovanou firmou, co se týká testování v chemii a zemědělství. K Eurofins jsme přidali lokální hráče, všechno firmy s potřebnou certifikací.

V certifikovaných protokolech je tedy nyní zaznamenáno, že v 95 procentech případů Aquaholder pomáhá. A když jsme u procent: naše rostlinky jsou o deset až dvacet procent silnější, připravenější, vzcházejí o den či dva dřív než rostlinky neošetřené Aquaholderem. V celkovém výnosu ale došlo k maximálně pětiprocentnímu nárůstu. Čili za nás velmi dobrý start, ale ne tak velká úroda.

To ale ani není hlavní cíl, že?

Přesně tak. My pomáháme během prvních šedesáti dní od zasetí semene, v období jeho klíčení a vzcházení rostlinky. Poté Aquaholder splní účel a začne se rozpadat, degraduje, takže dalších několik měsíců do sklizně už nemá vliv. Vytváříme tedy zejména dobrou predispozici pro lepší start. Přesto s parametrem výnosu pracujeme, protože pro naše klienty je to logicky abnormálně zajímavý aspekt.

Kdy byste rádi šli s Aquaholderem na trh?

S vývojem se začalo zhruba před pěti lety – tehdy byl vytvořen první prototyp, který byl testován v době, kdy jsem v roce 2020 vstoupil do firmy já. Dohodli jsme se tenkrát, že si dáme tři roky na to, abychom projekt dotáhli do úspěšného konce. Už proto, že jinak by nás teoreticky mohl s něčím podobným předběhnout někdo jiný.

Počítali jsme s investicí do pěti milionů eur, které jsme chtěli vzít částečně z vlastní kapsy, z případného vstupu investora, díky bankovnímu úvěru a eventuálně skrz granty. Tenhle předpoklad nám celkem vyšel. Máme silnou podporu akcionářů, podpořil nás jeden slovenský investiční fond, sáhli jsme si i na prostředky z Evropské unie a získali tři různé granty.

Nyní vyjednáváme s několika potenciálními investory, jestli by do projektu neměli zájem investovat. Hledáme spíš mimo československý prostor, v Americe, v Holandsku… Vypadá to nadějně, ale v této fázi možná ani nic takového nebude třeba, na financování našeho výzkumu máme v zásadě dostatek peněz.

Víc než peníze potřebuje v této fázi spíš někoho silného, kdo nám pomůže otevřít dveře u velkých hráčů v osivářském byznysu. My jim nyní klepeme na dveře zespodu jako malá firma, a byť už se nám povedlo jednat na velmi vysoké úrovni, významnější podpoře bychom se nebránili.

Z hlediska valuace je tedy klíčový rok 2023?

Do konce příštího roku bychom chtěli dokončit výzkum a následně buď pronajímat licenci, nebo prodat patent, možná i celou firmu nebo její část. Ještě v tom nemáme jasno, uvidíme, co život přinese. Nyní financujeme finální vývoj suspenze tak, abychom ji co nejvíc přiblížili průmyslové výrobě a otestovali zájem trhu o revoluční produkt.

Co si mám pod tím představit?

Potřebujete dokázat, že umíte produkt vyrábět a aplikovat v průmyslových objemech. Pro zjednodušení, dnes dokážeme obalit tunu osiva denně v laboratorních podmínkách, což je pokrok, protože když jsem nastoupil, nedokázali jsme obalit ani 200 kilogramů. Průmyslové mašiny ale dokážou obalit tunu za hodinu, takže my chceme dokázat sobě i potenciálním klientům, že je možné obalovat semena Aquaholderem i v průmyslovém množství.

Pokrok spočívá v tom, o čem už jsem mluvil. Poslat kamkoli do světa Aquaholder v kapalné formě, který v sobě obsahuje alkohol, hodně váží a těkavá látka v sobě vždy nese potenciál výbuchu. To vše dramaticky zvyšuje náklady na dopravu a bezpečnost. Tohle nás donutilo vyvinout suchou, bezpečnou, a tedy transportovatelnou suspenzi.

A právě nyní jsme našli cestu, jak instantní „dry“ suspenzi vyrobit ještě jednodušeji, s nižší nákladovostí a zároveň nižší zátěží na výrobu. Konečně se nám to podařilo a nyní budeme tuto verzi testovat v laboratorních i polních podmínkách.

Zmínil jste patent – s ním to vypadá jak?

Jsme ve třetím roce pokročilého patentového řízení, které ještě rok poběží. Pořád jsme ale při tomto řízení tahali za kratší konec, museli jsme obhajovat invenci. Patent na něco takového na světě zatím neexistuje a vzhledem k tomu, že jsme vše vymysleli my, automaticky jsme to považovali za naši invenci. V celosvětovém patentovém řízení však fungují jiné zákony…

Jaké?

Řídí se předpokladem, že nějaký vědec s potřebným vzděláním a praxí v oboru by za určitý čas mohl přijít na stejné řešení jako my. Evropská patentová agentura nám ale naštěstí po tuhém boji invenci uznala a začátkem tohoto roku jsme byli vpuštěni do celosvětového registračního kola. Na základě toho jsme do konce ledna museli náš patent zaregistrovat ve světě – kdybychom tak neučinili v daném termínu, ztratili bychom nárok patentovat Aquaholder kdykoli v budoucnu.

Musím přiznat, že číst patentovou dokumentaci je pro mě jako číst knížky Stephena Hawkinga – rozumím úvodním třiceti stránkám, pak se krásně ztratím a zasním a v závěru se zase trošku vrátím zpět na zem.

Aquaholder jste představili také v rámci světové výstavy Expo, která v březnu skončila v Dubaji. Plánujete nějakou spolupráci na Blízkém východě?

Ve slovenském pavilonu jsme měli interaktivní prezentaci, setkali jsme se tam s případnými partnery. Máme tam teď dohodnutou spolupráci v oblasti testování v Dubaji, v Emirátech, v Iráku či Jordánsku. Obchodně to pro nás úplně v této fázi tolik přínosné nebylo, ale z marketingového pohledu šlo o velmi důležitou příležitost, při které jsme mohli představit naši technologii světu.