Spojené státy shromáždily v Karibiku největší vojenskou sílu od invaze Panamy v roce 1989. Zahrnuje největší americkou letadlovou loď USS Gerald R Ford s konvojem vojenských plavidel, tisíce mariňáků připravených k výsadku, stíhačky a drony. Důvod? Země s největšími zásobami ropy na světě.
Administrativa Donalda Trumpa vystupňovala tlak na změnu režimu ve Venezuele. Její zástupci si přejí konec Nicoláse Madura, který třicetimilionové latinskoamerické zemi vládne železnou rukou od roku 2013. Za pomoc s jeho dopadením USA letos vypsaly odměnu padesát milionů dolarů.
Mezitím americká armáda už několik měsíců pod záminkou války s drogami potápí lodě plující z Venezuely. A Trump vyhrožuje, že vojenské operace mohou brzy začít i na pevnině. Zatím si ale nechává na stole všechny možnosti – od vojenské intervence až po nějakou formu dohody s Madurem.
Legálnost útoků na lodě už na půdě Kongresu zpochybňují vedle demokratů i někteří republikáni. Spojené státy jsou však připravené na válku.
Maduro minulý víkend uvedl, že Američané touží ovládnout obrovské ropné zásoby země. Venezuela totiž „sedí“ na největší potvrzené mase ropy na světě. Má pod sebou více než tři sta miliard barelů nevytěžené ropy, což je téměř pětina všech světových zásob. A i podle hlavy státu sousední Kolumbie je v jádru americko-venezuelského sporu ropa.
„Je to vyjednávání o ropě. Věřím, že to je Trumpova logika. Nejde mu o demokratizaci Venezuely, a už vůbec ne o obchodování s drogami,“ řekl kolumbijský prezident Gustavo Petro.
Grafika: Marek Tomanka
Ministerstvo zahraničí USA to odmítá. Trumpova administrativa své karibské angažmá prezentuje výhradně jako boj proti pašerákům drog. Ať jsou však důvody vyhrocování situace jakékoli, v případě změny venezuelského režimu sehrají tamní ropné zásoby klíčovou roli v budoucnosti země.
Těžební potenciál je zde obrovský. Venezuela aktuálně pumpuje zhruba milion barelů denně, což není málo, ale před nástupem Nicoláse Madura k moci to bylo dvakrát tolik. A na přelomu 20. a 21. století Venezuela pumpovala více než trojnásobek dnešního objemu produkce. Bylo to v době, kdy se moci v zemi chopil socialistický režim reprezentovaný Madurovým předchůdcem Hugo Chávezem.
„Důvodem poklesu jsou nízké investice do rozvoje těžby a mezinárodní sankce, kvůli kterým si země nemůže pořídit kvalitní těžební vybavení. A to je nutné zejména u těžké sirnaté ropy, kterou Venezuela dodává. Tento typ ropy je pořád důležitý pro staré rafinerie, kterých je v USA i v Evropě hodně,“ vysvětluje analytik společnosti Finlord Boris Tomčiak.
Spojené státy uvalují na Venezuelu sankce od roku 2005. Tlak nabral na obrátkách během prvního Trumpova funkčního období. USA se tehdy zaměřily na klíčový zdroj příjmů Venezuely a zablokovaly značnou část svého dovozu venezuelské ropy.
Pokud by došlo na ozbrojený konflikt USA s Venezuelou, trhu s ropou se to podle Tomčiaka příliš nedotkne. „Ozbrojený konflikt mezi USA a Venezuelou je velmi pravděpodobný. Ale ani válka by pravděpodobně venezuelskou těžbu neomezila. Pokud by USA uspěly, tak by to naopak vyvolalo očekávání, že Venezuela se vymaní z mezinárodních sankcí a začne dodávat na trhy ropy více,“ říká.
Není to ovšem tak jednoduché. Venezuelská státní těžební firma PDVSA v interním dokumentu uvádí, že nakopnout produkci zpět na úroveň z roku 1998 by stálo 58 miliard amerických dolarů. Její ropovody totiž nebyly modernizovány padesát let. Pokud by se však v zemi dostal k moci režim vstřícný Západu, tyhle enormní náklady by nejspíš stálo za to zaplatit. Těžká venezuelská ropa by totiž mohla suplovat ruskou ropu, která má velice podobnou konzistenci.
Jedním z největších světových dovozců ropy jsou samotné Spojené státy, přestože jí zároveň těží nejvíc na světě. Problém s americkou ropou totiž je, že je příliš lehká. Hodí se na výrobu benzinu, ale to je tak všechno. Těžká ropa je klíčovou surovinou pro určité produkty vyráběné v rámci rafinačního procesu, jako je například nafta, asfalt či paliva pro továrny a těžká zařízení.
Kolik času Madurovi zbývá?
Autoritářský režim venezuelského prezidenta se v posledních měsících ocitl pod značným tlakem. Donald Trump ho označuje za vůdce teroristické organizace. Také poslal do Karibiku obří vojenskou sílu, povolil CIA tajné operace v zemi a mluví o uzavírání vzdušného prostoru kolem ní či útocích na venezuelské pevnině.
„Není to nátlaková kampaň, je to mnohem víc,“ prohlásil Trump minulý týden. Předtím v rozhovoru ze začátku listopadu dostal dotaz, zda jsou Madurovy dny v úřadu sečteny. „Řekl bych, že ano,“ odpověděl.
USA už od září demonstrují svou vojenskou sílu v mezinárodních vodách poblíž Venezuely, kde potápějí lodě, o nichž tvrdí, že pašují drogy. Tyto útoky, jež se koncem října rozšířily i na operace ve východním Pacifiku, už podle dostupných informací zasáhly 23 plavidel a zemřelo při nich 87 lidí.
Americká administrativa svá oznámení o nových útocích obvykle doprovází rozostřeným videem střetu, ale zatím nezveřejnila žádný důkaz, že by se lodě a lidé na nich skutečně podíleli na obchodování s drogami.
Grafika: Marek Tomanka
Během prvního Trumpova funkčního období jeho administrativa označila Madura za obchodníka s drogami. Trump tehdy také hrozil Venezuele vojenským vpádem, až nyní to však vypadá, že to myslí vážně.
„Tehdy jsem jeho výhrůžky považoval čistě za hru. Teď je možnost, že dojde na ozbrojený střet, mnohem pravděpodobnější,“ míní Radek Buben, šéf katedry iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
„Jen ta americká vojenská síla v regionu stojí obrovské peníze. Trump zde rozjel něco velkého, z čeho bude podle mě mít problém vycouvat, aniž by sáhl k nějaké formě ozbrojeného zásahu. Myslím si, že by stačila Madurova rezignace. Trump potřebuje doma ukázat vítězství, protože se mu zjevně nepovedlo prodat věci typu Gaza nebo plán pro Ukrajinu. Myslím, že se snaží o něco, co minimálně ze začátku vypadalo jako potenciálně laciné vítězství – zatlačit na režim a rozklížit ho, což zkoušel už v roce 2019,“ říká Buben.
Odpor proti případné invazi podle něj nebude nutně velký, jelikož venezuelský režim je velice nepopulární. Výsledkem více než dekády Madurovy vlády ve Venezuele je země potácející se na hraně ekonomického kolapsu, téměř osm milionů uprchlíků v okolních zemích a široké mezinárodní i domácí odmítání legitimity tamních voleb.
„Není to tak, jak si někdo může myslet, že se celá Latinská Amerika shodne na tom, že imperialismus utočí na Venezuelu. Nikdy to nebylo takhle jednoduché. V tuto chvíli nepočítám s plnohodnotnou invazí, bude se spíše vyjednávat, ale na nějaké zásahy dojít může. Trump už tohle nemůže snadno zcela zastavit a říct ,loď odplouvá, Maduro zůstává‘, poté co USA zabily více než osmdesát nejspíš pouhých pěšáků v obchodu s drogami, možná včetně nevinných,“ uvádí Buben.
Sousední Brazílie a Kolumbie podle něj americké zásahy ostře odmítají. Jejich prezidenti však kvůli své levicové politice a geografické blízkosti spíš odmítají vojenskou intervenci z principu, než že by měli k Madurovu režimu blízko. Jakákoli válka by je přímo ovlivnila, zejména Kolumbii.
„Pak je zde ještě Guyana, která má s Venezuelou územní spor. A dvanáct kilometrů vzdálený Trinidad a Tobago. Tyhle země s Američany spolupracují, Trinidad explicitně, Guyana implicitně,“ líčí Buben.
Trump nedávno s Nicolásem Madurem telefonoval. Podle zdrojů deníku Miami Herald mu měl během něj dát ultimátum. Trump měl podle listu během hovoru prohlásit následující: „Můžete zachránit sebe a své nejbližší, ale musíte ihned opustit zemi.“ Trump novinářům z paluby Air Force One potvrdil, že k telefonátu došlo, ale že o podrobnostech mluvit nemůže.
