Když člověk z uspěchané Prahy a narvané dálnice dorazí za brány sanatoria Libella u Českého Brodu, jako by se najednou ocitl v oáze. „Místo jsme hledali roky, objeli jsme kus republiky. Tady nás to přesvědčilo právě klidným prostředím,“ rozhlíží se po areálu jeden ze spolumajitelů sanatoria Petr Popov. Klid je naprosto zásadní pro úspěšnost léčby závislostí, na kterou se tu specializují. A pomáhají třeba i úspěšným byznysmenům trpícím depresemi či syndromem vyhoření.
Mezi poli a menším lesíkem svítí v odpočívající zahradě funkcionalistická budova s prvorepublikovou atmosférou z dílny architekta Martina Pračky. Nechce se věřit, že tu stojí jen pár měsíců. „Kolaudovali jsme ji loni,“ podotýká Petr Popov, přední český psychiatr, specialista na léčbu závislostí a primář středočeského sanatoria Libella.
Vybudovali ho společně s developerem Ivanem Bubeníčkem a jedním z nejbohatších Čechů, zakladatelem Avastu Pavlem Baudišem. Trojice celoživotních přátel do projektu vložila 350 milionů korun. A je to znát – na koncepci zahrad i na vybavení pokojů připomínajících ty hotelové. Všemu se tu věnovala stejná péče, jakou vložil Martin Pračka do budovy.
„Samotné nás překvapilo, jak skvěle splnil zadání vybudovat prostor, který výrazně pomůže léčbě a dobrým pocitům pacientů. Bohužel se Martin Pračka loňského otevření nedožil,“ mrzí Petra Popova.
Centrum je registrované jako psychiatrická nemocnice s následnou léčbou. Specializují se tu na pomoc lidem s návykovými poruchami, ať už jde o škodlivé užívání návykových látek, nebo závislosti na komunikačních technologiích, hraní či sázení. A také na léčbu duálních poruch, kdy je škodlivý návyk kombinovaný například s úzkostmi, depresemi nebo poruchami spánku a příjmu potravy.
Nikdy nebude plno
V sanatoriu nazvaném po vážce jako symbolu rovnováhy a znovuzrození je 45 pokojů. „Nikdy tady ale nebudeme mít plno,“ říká primář. „Vždy se snažíme mít volné tři až čtyři pokoje pro akutní případy. Když bude někdo v naléhavé situaci, neuslyší od nás, ať si zkusí zavolat za čtrnáct dní. To není funkční léčba,“ dodává s tím, že se to obecně bohužel děje – míst pro lidi, kteří se snaží se svými závislostmi něco dělat, je nedostatek.
Nejčastějšími klienty Libelly jsou samoplátci rekrutující se z vyšších příjmových skupin. Často jde o manažery či majitele podniků. A jak Popov říká, léčit se přicházejí také úspěšní lidé z médií, lékařského prostředí i jiných oborů. „Úspěch v kariéře člověka před závislostí neochrání, leckdy je tomu spíš naopak,“ podotýká.
„Závislost vzniká nenápadně. Často u látek povzbuzujících výkon i uklidňujících prostředků, které naopak pomáhají vypnout. Začínat to může kofeinem, skleničkou pro uvolnění, práškem na spaní. A pak se přejde k jiným látkám,“ připomíná lékař, který se psychoterapii a léčbě závislostí věnuje od začátku 90. let a byl mimo jiné vedoucím lékařem a primářem Oddělení léčby závislostí a posléze Kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Od alkoholu po vyhoření
I v sanatoriu Libella řeší problémy s alkoholem, přibývá také lidí závislých na opioidech, ačkoli u nás zatím situace není tak děsivá jako třeba v USA s fentanylem. „Máme klienty od osmnácti let výše. Ti mladší mívají problém s hraním her, kde si někdy i dost nákladně dokupují různá vylepšení, platí ale hlavně spoustou času. U starších, a to jsou i lidé takzvaně seniorního věku, bývá problém s online sázením, kde se dá přijít o hodně vysoké částky,“ doplňuje Petr Popov.
Nejzávažnější jsou zmíněné duální poruchy. Vznikat mohou oboustranně – ať už si člověk „sebeléčí“ deprese návykovými látkami, nebo ho naopak jejich užívání dovede až k depresím.
„Léčba je náročná, protože utlumující léky na úzkosti či deprese kvůli užívaným látkám buď nefungují, nebo hrozí příliš výrazný útlum a předávkování. Někde takové pacienty rovnou odmítají. Není to jednoduchý proces, ale naštěstí je dnes více možností, jak takové problémy řešit,“ dodává Popov.
Stále častěji do centra přijíždějí také klienti bez závislostí, které však zlomil syndrom vyhoření. „Jedou nadoraz a čerpají ze své podstaty, což se nedá dělat dlouho. Pak se zvyšuje i riziko vzniku závislostí,“ varuje zkušený psychiatr.
Foto Novus Pons
Foto Novus Pons
Foto Novus Pons
Foto Novus Pons
Péče v sanatoriu začíná konzultací nad možnostmi léčby. V případě potřeby jsou připravené detoxifikační pokoje, na kterých se ale většinou nepobývá dlouho. V základním režimu pak následuje šestitýdenní léčba s psychoterapií. Doplňují ji pohybové aktivity, arteterapie a další možnosti. Často se chodí na procházky.
Vnitřní prostor sanatoria je díky proskleným stěnám a francouzským oknům propojený s harmonickým prostředím vnitřní zahrady. „Prostředí, celková atmosféra, klid a soukromí jsou pro úspěšnou léčbu zásadní,“ opakuje Popov.
Hlídané soukromí
Soukromí klientů se tu pečlivé hlídá. Obvodovou zeď areálu jistí pohybové senzory, okolí sledují kamery, objekt má nepřetržitou profesionální ostrahu. Mříže známé z jiných zařízení tu nenajdete. Kde je to potřeba, jsou na oknech bezpečnostní fólie.
„Nechráníme okolí před pacienty, naopak chráníme klienty před okolím. Může se stát, že se za nimi bude chtít vnutit někdo, kdo měl z jejich závislosti solidní příjem a nechce se ho vzdát,“ zmiňuje Petr Popov.
„Ochraňujeme je i před příliš horlivými investigativními novináři,“ dodává s úsměvem, ale je vidět, že žertuje jen napůl.
Jakmile klienti v této izolované „bavlnce“ projdou léčbou, přichází na řadu následná péče. Je s ní spojený program pro absolventy, kteří mohou do centra dojíždět jednou týdně.
„Součástí naší práce je klientům detailně vysvětlit, co je po absolvování léčby čeká. Klientům ze vzdálenějších částí republiky nebo ze zahraničí pak doporučujeme kvalitní ambulantní péči blíže jejich domovům,“ zmiňuje primář a připomíná slova jednoho ze svých učitelů a zakladatelů protialkoholní léčby v poválečném Československu Jaroslava Skály: „S léčbou a abstinencí vám předáváme prázdný byt. Vy si ho musíte zařídit tak, aby se vám v něm dobře žilo. Nastavit si pravidla pro domácí, partnerský i pracovní život. Najít si radosti, s nimiž se budete cítit lépe.“
Kvalita života
Pohledem na kvalitu života se podle Popova měří i efektivita léčby. „Závislost je jako jiné dlouhodobé nemoci – občas nastane situace, kdy se stav zhorší. Nejlepší je tomu předcházet. Říci si o pomoc ve chvíli, kdy má člověk pocit, že mu hrozí relaps, a řešit to, než se stav zhorší v recidivu,“ upozorňuje.
„Když se pak podíváte na kvalitu života optikou třeba pěti let, zjistíte, že je celkově výrazně lepší, byť během té doby nastanou třeba tři relapsy,“ dodává primář sanatoria.
S Libellou má velké plány. Cílem je například rozšiřovat služby pražské ambulance Novus Pons, která je aktuálně limitována personálními kapacitami. A rozroste se i samotné centrum nedaleko Českého Brodu.
„Přikoupili jsme v blízkosti pozemek, kde bychom chtěli doplnit věci, které se nám zatím nevešly. Ve hře je rozšíření možností pohybových aktivit, i když už tady máme pěkně zařízené fitness nebo hernu s ping-pongem, hokejem či fotbálkem. Teď vymýšlíme, co by tam všechno mohlo být, aby to při léčbě dávalo smysl,“ uzavírá Petr Popov.
