Hobiti, kteří si v Tolkienově eposu tak rádi vychutnávali tabáky jako Starý Toby, Jižní hvězda a Dolanské listí, budou mít brzy ve své adoptované „vlasti“ smůlu. Z Nového Zélandu se totiž stává země, kde si dnešní mládež legálně nikdy nekoupí cigaretu.
Opravdu nikdy. V Aucklandu se totiž shodli na zákonu, který vypadá následovně: komu bude v roce 2027 čtrnáct let a méně, pro toho bude šlukování nezákonné. A postará se o to velmi netradiční plán, neboť se každý rok bude zvyšovat hranice pro legální nákup cigaret o dvanáct měsíců.
Jak přibližuje na příkladu agentura Reuters: v roce 2073 si cigarety nekoupí Novozélanďané, jimž bude šedesát let, nebo budou muset alespoň před trafikou poprosit někoho, komu je 61.
Proč se to děje? V pětimilionové zemi umírá na následky kouření každoročně přibližně pět tisíc lidí, v průměru čtrnáct denně. Výrazně rozšířenější je kouření pak mezi mládežníky z řad původního maorského obyvatelstva. U nich tamní úřady registrují 29 procent kuřáků oproti zhruba 11 procentům mezi Novozélanďany evropského původu.
„Pokud by se nic nezměnilo, trvalo by nám desetiletí, než by u Maorů přišel podstatný pokles. A naše vláda své lidi nenechá ve štychu,“ uvedla ministryně zdravotnictví Ayesha Verrall. „Tím, že to bude protizákonné, chceme zajistit, že mladí lidé nikdy kouřit ani nezačnou.“
Podle novozélandské vlády se čtyři z pěti tamních kuřáků do šlukování pustí v 18 letech – proto snížili hranici preventivně o čtyři roky. Země se tak stává jedním z nejaktivnějších bojovníků proti tabáku, přísnější je jen himálajské království Bhútán, kde jsou cigarety od roku 2010 zcela mimo zákon (i proto, že dle buddhistické mytologie tabák vyrostl tak, že zemi skrápěla krev démona).
Jenže i tam se se zákazem od počátku pojilo zvýšené pašování cigaret, kvůli němuž loni udělali výjimku. Pašeráci totiž do Bhútánu po stezkách z Indie přinášeli nejen tabák, ale také koronavirus, a tak v zemi znovu vznikly oficiální obchody, kde si lze patřičně zdaněné cigarety zakoupit.
Právě černého trhu se obávají i na Novém Zélandu. Ostatně už v den ohlášení radikální zákonné normy i zmíněná ministryně Verrall přiznala, že pašeráci jsou už teď rok od roku aktivnější: „Celníci budou potřebovat více zdrojů k tomu, aby dokázali v tomto směru zajistit hranice.“
V rámci ekonomiky kouření je to nicméně tradiční dilema, které se týká třeba i ¨Česka, kde se daňové zatížení cigaret neustále zvyšuje.
„Podíl černého trhu, tedy pašovaných a padělaných cigaret, se dlouho pohyboval pod pěti procenty. Dnes ale data ukazují, že vystřelil někam k deseti procentům. To už nelze bagatelizovat. Má to vliv na plánování výnosů státního rozpočtu a černý trh také znamená náklady na činnost policie a celní správy,“ uvedl v listopadu pro Zdravotnický deník Aleš Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz.
Ani vysoké daně a pilní celníci nicméně nejsou nejvýhodnějším řešením. Shoda obecně panuje na tom, že čistě řečí peněz se státu vyplatí kouření vymýtit co nejvíce, neboť náklady na léčbu ve spojení s ušlým ziskem v podobě ekonomicky neaktivního nemocného obyvatelstva výrazně převyšují daňový výběr.
Podle českého ministerstva zdravotnictví se výdaje na boj s kouřením odhadují celosvětově na 1,4 trilionu dolarů ročně a v zemích střední Evropy tvoří kolem tří procent HDP, v Česku tedy přes 100 miliard korun ročně.
